JUDr Kamil Klečka-Káma napsal na Facebook, proč se přidal ke skupině bratří Ryvolů a jsou to slova, která by se měla měla psát do kůry! (do)

Díky za přijetí do skupiny. A proč jsem se do téhle skupiny vlastně přidal? Tak nějak z nostalgie... před pár lety jsem nocoval severně od pouště Kalahari na solných jezerech Magkadi Padi Pans v Botswaně. Putoval jsem sám africkými státy již nějaký ten čásek a začalo mě být smutýnko. Tak jsem nelenil a když jsem ve Francistownu objevil zapadlý obchůdek s hudebními nástroji pochybné provenience, zakoupil jsem si tam kytaru vyrobenou v Číně. Naladit se dala, jen pražce byly neopracované a tak po určité době jsem měl rozedřené prsty. Ale to nevadilo, protože mi vrátila svým doprovodem k trampským písničkám převážně z šuplíku bratří Ryvolů touhu po domově, která se násobí uplynulým časem a ujetými mílemi...

     Podíval jsem se na hodinky. Za sebou jsem měl cca 400 mílí pustinou africké buše a bylo dobré se podívat po nějakém tom fleku k přenocování. V Africe přichází noc během několika málo minut. Nešeří se tam jako u nás. Slunko zapadne a je tma. S vědomím tohoto nezvratného faktu a také pocitu, že se dál se svým teréňákem nedostanu, protože jsem se začal propadat do měkké písčité půdy nasáklé po jarních deštích a budu to muset obrátit a hledat jinou trasu na cestě k baobabům solných plání jsem úpěnlivě pátral po sušším a prostorném nocovišti.

     "Heuréka", vydralo se mi z vyprahlého hrdla, nalezl jsem. Plácek mezi keři mopani s celkem dobrým rozhledem po nejbližší krajině. Nerad bych měl totiž leoparda na zádech. Připravil jsem se k přenocování, udělal si večeři a protože mi zbývala ještě nějaká ta chvilka do setmění, vytáhnul jsem z mezery mezi barelem benzínu a barelem vody, do staré plachty zabalenou "africkou" kytaru. Doladil jsem a... začal konkurovat africkým zoborožcům, oznamujícím svým nezaměnitelným zpěvem, že se blíží noc. "Svět je plnej dobrejch kamarádů, neznám zemi, kde by nebyl tramp..."

     Poprvé jsem na svých cestách pocítil, že i putování ve dvou by mělo něco do sebe a přítomnost někoho ke sdílení mi občas, hlavně v nekonečných pustinách chybí. "Jak letokruhy na kanadskejch sosnách...." jo, vůně pryskyřice kanadských sosen my tady v Africe chyběla. Přece jen mi je tak nějak bližší, ale vůně rozpálené buše, nebo buše po prudkém tropickém lijáku je neopakovatlná. "...od Viktoriinejch vodopádů, přes Island do Argentinskejch pamp..." Tak u Viktoriných vodopádů jsem byl několikrát. Jak ze strany Zimbabwe, tak ze strany Zambijské. Island jsem obejel celý, z části dokonce na terénním enduru, jen ty argentinské pampy mi chyběly, abych splnil Wabiho proroctví, ukryté v téhle písni. A to jsem ještě netušil, že se za dva roky budu toulat právě po těch Argentinských pampách.

      Co říci na závěr mého kratičkého exposé do této milé skupiny? Snad jen: Díky Wabi. Nejen za ty krásný písničky, ale hlavně za tu inspiraci k toulání po světě, kterou mi dávají. Však jednou tam někde u věčnýho ohně věřím, že pokecáme. Zatím ahoj s Tvými písněmi na cestách, Káma.

Wabi Ryvola