Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla

Uznávaný fotograf František Dostál, zobrazitel nevšedních situací, se 21. července dožívá 75 let. Možná je až symbolické, že vrchol popularity zaznamenaly Františkovy práce v 60. a 70. letech minulého století. Doba byla blbá, ale na vnímaní veselých obrázků bylo jaksi víc času. Možná jsme se taky uměli víc smát, ale kdo by si to dnes v tom fofru pamatoval. (fsk)

 

Mistr obyčejných příběhů z ulice

 

František Dostál je sice mezi fotografy známý pod výstižným označením „Pražský chodec“, ale v jeho tvorbě figuruje i spousta záběrů z jiných míst, také z přírody, z trampských kruhů a nechybí ani jedinečné záběry slavných osobností. Patří k předním současným českým fotografům, i když celý život odmítal přejít v oboru fotografie na profesionální dráhu, třebaže dostával řadu výhodných nabídek. Františkovy kvality na tomto poli byly nejednou ohodnoceny různými cenami a uznáními a v roce jeho sedmdesátin dokonce i prestižní Cenou ministra kultury. Jeho prioritou je mimo jiné i nezvykle vysoký počet uveřejněných snímků.

Až do odchodu do důchodu pracoval za rýsovacím prknem v pražské firmě Škoda, ovšem volné chvíle už nepatřily přesně určeným čarám a křivkám, nýbrž zvědavému objektivu. V průběhu času totiž Dostál povýšil fotografování nejen na koníčka číslo jedna, ale i na naprosto nezbytnou náplň svých dnů. Od narození žije v Praze, jejíž život téměř denně mapuje svým fotoaparátem. Její ulice, uličky, náměstí i tajemná zákoutí, která nesčíslněkrát označkoval podrážkami svých bot, zná jako málokdo. A přesto mu Praha nezevšedněla, je  pro něho stále nevyčerpatelným zdrojem inspirace a jevištěm neopakovatelných dění.

Častým cílem jeho cest jsou ovšem i výletní oblasti kolem hlavního města jako třeba Sázava, kde ve Zlenicích vznikl i jeho nezapomenutelný soubor fotografií a posléze i kniha s názvem Letní lidé. Zvlášť ceněné jsou mimo jiné také jeho snímky z trampského dění, k němuž přilnul už jako kluk a jemuž zůstává věrný. Anebo záběry kostelů a kostelíků, tak příznačných pro českou krajinu. Nezapomíná však ani na jižní Čechy, odkud pocházela jeho maminka a kde se zrodila i řada jeho nevšedních záběrů. V poslední době se pak k Dostálovým Múzám přidružila i nečekaně objevená Paříž.  

K úspěchům jeho mládí však patřil také sport. Může se pochlubit například československým rekordem ve sprinterské štafetě nebo titulem mistra republiky ve skoku do výšky z roku 1954. Jeho pravidelným celoživotním cvičením se ovšem stala chůze – ať už po ulicích města, nebo v obdivované přírodě. Bohužel únava materiálu se týká i lidského těla, a tak si neúnavný pražský fotograf ke svým pětasedmdesátinám přeje hlavně zdraví. Aby ho v jeho každodenních toulkách neomezovala bolavá kolena nebo trucující srdíčko.         

Své snímky František nikdy nepřipravuje, nestylizuje, je jen neobyčejným pozorovatelem obyčejného života kolem sebe. Zachycuje neopakovatelné okamžiky – někdy veselé, jindy smutné nebo nutící k zamyšlení. Stejné jako sám život, který podle Dostálových slov leží hned za prahem vašeho domu. Jeho fotografie jsou drobnými příběhy beze slov, glosami všedních dnů a lidských osudů i humornými skicami bezděčného náboje chvíle. Právě situační humor je další z ceněných stránek jeho fotografií. A ačkoliv se v současnosti František nevyhýbá ani barevným snímkům, jeho hýčkaným dítkem zůstávají fotografie černobílé, dnes již poměrně vzácné.       

„Vyhledávám takové každodenní události a dění, které možná jiní nevidí, absurdity, ale i běžné věci, které jsou sice zcela obyčejné, ale nějakým sedmým smyslem cítím, že je dokáže povýšit až prošlý čas,“ říká o své tvorbě František, který má vedle desetitisíců fotografií a desítek ocenění na kontě i spoustu odborných a polemických článků. A také víc než tři desítky knižních titulů, na nichž se podílel nejen fotoilustracemi, ale mnohé z nich i sám napsal.

Takovým neuzavřeným seriálem se stal jeho knižní cyklus Fotořečiště, jehož osmý díl už se tiskne. Tyto publikace jsou kouzelným koktejlem černobílých fotografií a osobitých autorových komentářů. V psaných textech se František pohybuje jak v rovině přítomnosti, tak minulosti a bez obtíží dokáže zabrousit do všech podivuhodných zákoutí člověčenství. Sám sebe pak Dostál označuje za pouhého prostředníka, který pomocí fotografií zachycuje pro ty, kteří chtějí vidět, i pro ty, co přijdou po nás, všechny stránky a barvy života kolem nás.

Františkovo  jméno je známo nejen po republice, ale objevuje se v odborné fotografické literatuře a na výstavních panelech i daleko za hranicemi. Jeho originální snímky zhlédli návštěvníci více než půl druhé tisícovky výstav po celé zeměkouli a mnohé z nich reprezentují českou fotografii i ve fondu světových muzeí a fotogalerií. V posledních letech František vystavování již vesměs odmítá, i když sem tam se přece jen nechá umluvit. Ale s fotografováním nepřestává. Říká, že nemůže přestat fotografovat, stejně jako dobrovolně nemůže přestat dýchat. A tomu já věřím na slovo...

 

 

 

Foto František Dostál

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685439

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz