Ve věku 88 let zemřel včera v nemocnici v Nashvillu Earl Scruggs, člen Bluegrassové síně slávy, vynálezce charakteristické tříprsté techniky hry na pětistrunné banjo. Když v roce 1945 vstoupil do kapely Blue Grass Boys, vyvolal jeho synkopovaný novátorský způsob hry třemi prsty pravé ruky hotovou senzaci.

Earl Scruggs (* 6.1.1924  + 28.3.2012) 

Před pěti lety se do nebeské kapely odebral nejslavnější bluegrassový banjista všech dob Earl Scruggs. Bylo toho o něm napsáno tolik, že bych nerada nosila dříví do lesa. Proto použiji slova herce a muzikanta Steva Martina : Před ním nikdo nehrál na banjo tak  jako on a po něm tak chtěli hrát všichni, nebo se o to aspon pokoušeli...

iří  Jiří Karas Pola, kapelník dnešních Poutníků

Z Vokounova trampského kalendária

* 3.  3. 1907 Bohuslav Čepelák – Irčan (T. O. Staří kamarádi) – spisovatel, prozaik, publicista, redaktor, nakladatel; vystudoval gymnázium (1922); v roce 1929 stál u kolébky časopisu Tramp, přispíval do Trnu, Trampa, Rudého večerníku, Světu v obrazech; jeho zásluhou vznikla v 30. letech i trampská rubrika Z údolí osad v Rudém Večerníku.  Z jeho iniciativy byly na jaře 1931 ustaveny v Praze i v ostatních městech Trampské obranné výbory - proti vyhlášce zemského prezidenta Hugo Kubáta. V letech 1926-1930 – nakladatelský pracovník Ústředního studentského ředitelství, V letech 1930 - 1935 byl příležitostným nakladatelem vydal cca 4 tituly.

Miroslav Donutil na večeru Franty Kocourka v Brně

Ve chvalně známé restauraci Na statku v Jevanech na něho přišla řeč. - „nekecej, tys ho znal?“ zeptal se mě užaslý štamgast. - V rozhovoru se šiřitelem hantecu Janem Hlaváčkem překvapeně zvolal zkušený televizní moderátor Martin Veselovský - „počkejte, ten Franta Kocourek opravdu existoval?“ Protože kdekdo si může myslet, že si Frantu Kocourka vymyslel herec Donutil. Zasvěcení ale vědí své - co když si Franta Kocourek vymyslel herce Donutila? Protože tento legendární silák, zápasník, herec, básník a písmomalíř, univerzální jako soustruh a absolutní jako hrachová polévka (básník Jan Novák) opravdu žil a v těchto dnech by se dožil sedmdesáti.

Pigeon Forge

On the road…

Kolem 100 km západně od Nashvillu láká k návštěvě ranč jedné z hvězd country music – Loretty Lynn, i u nás díky stejnojmennému filmu známé pod přízviskem „coal miners daughter“ – horníkova dcera. Je to rozlehlý přírodní areál, kde kromě muzea, sídla Loretty, westernového městečka, občerstvení a obchodu je k dispozici ubytování a rekreačně sportovní vybavení. Kdo má zájem vybrat si z více než deseti hlavních událostí, jako je koncert majitelky nebo dalších umělců, motokrosový závod, tématické vyjížďky do okolí apod., zvolí dobu pobytu dle programu, připraveného na celý rok dopředu…

Nashville

Mekka country – Nashville

Z Memphisu sem dorazíme po necelých 400 kilometrech po dálnici VSV směrem. Už první kroky městem nás nenechají na pochybách – zcela právem se Nashvillu říká Music City USA. Svědčí o tom hned na první pohled shluk nahrávacích studií ve čtvrti Music Row, kudy prošly desítky dnes již proslulých hvězd. Jejich úspěch z Nashvillu udělal druhé největší produkční centrum USA.

Memphis - Graceland, sídlo Elvise Presleyho

Rock´n roll – to je Memphis

Po zážitcích z New Orleansu je na řadě další žánr, snad ještě populárnější, než blues. Po highwayi urazíme něco přes 600 km směr SSV, abychom se ocitli v rodišti rock´n rollu, Memphisu. Tady kroky všech míří – jak jinak a neomylně - nejdříve do sídla krále tohoto žánru, Elvise Presleyho. Pravda, jde o objekt, kde vše tančí na hranici kýče, avšak kdo by se nad tím pozastavoval, Elvis svým významem a uměním takové myšlenky vymazává a jeho legenda ročně do Gracelandu přiláká více než 600 000 návštěvníků ze všech koutů světa.

New Orleans - jazz vítá už na letišti

Aneb atraktivní jihovýchod USA   

Známe to všichni – ať věku dětského, teenagerského, dospělého či důchodového, všichni jsme zasaženi. Když se odněkud ozve blues, rock´n roll, či country muzika, začneme se pohupovat, podupávat, pokyvovat – zvolna anebo rychle, ale vždy. Vždycky se musím v duchu usmívat, když se začnou kývat i batolata. Jinak řečeno – tyhle žánry mají tu velkou moc strhnout, přilákat a potěšit. Nejsou odsouzeny k zapomnění, žijí a budou žít i nadále. Jedno mají společné – stopy jejich původu můžeme objevovat na jihovýchodě Spojených států severoamerických. Při jejich odkrývání si navíc zážitky můžeme okořenit ještě množstvím dalších dojmů, na které můžeme narazit cestou… Tu je možné pojednat způsobem, kterému se dnes módně říká road show – tedy takovým potouláním za volantem. Věřte, stojí to za vynaložené náklady a přípravu.

 Letošní dvanáctý ročník slovenského zimního muzikantského kempu se konal tradičně v horské chatě Kosodrevina na svahu Chopku. Věnován léta byl památce bývalého chatára Jožky Černého, který si tuhle jedinečnou akci společně s Romanem Áčem z Trnavy vymyslel. Bohužel nás v létě 2012 ve věku pouhých jedenapadesáti let opustil. Určitě se ale na nás celý víkend koukal shora a líbilo se mu, že má opět plný dům a na dálku si s námi připíjel čerešňičkou…