Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

iří  Jiří Karas Pola, kapelník dnešních Poutníků

Z Vokounova trampského kalendária

* 3.  3. 1907 Bohuslav Čepelák – Irčan (T. O. Staří kamarádi) – spisovatel, prozaik, publicista, redaktor, nakladatel; vystudoval gymnázium (1922); v roce 1929 stál u kolébky časopisu Tramp, přispíval do Trnu, Trampa, Rudého večerníku, Světu v obrazech; jeho zásluhou vznikla v 30. letech i trampská rubrika Z údolí osad v Rudém Večerníku.  Z jeho iniciativy byly na jaře 1931 ustaveny v Praze i v ostatních městech Trampské obranné výbory - proti vyhlášce zemského prezidenta Hugo Kubáta. V letech 1926-1930 – nakladatelský pracovník Ústředního studentského ředitelství, V letech 1930 - 1935 byl příležitostným nakladatelem vydal cca 4 tituly.


Na jaře 1930 založil edici Megalith, v níž vyšla básnická sbírka Svatopluka Kadlece - Sketch-Book, 1930 (pod přezdívkou A Dur publikoval v Trampu), próza Karla Konráda, povídku René Arcose v překladu Jindřicha Hořejšího a v roce 1935 básnický deník Ferdinanda Schlögela - Merzina. Na grafické podobě se podíleli Toyen, Karel Dyrynk a Václav Mašek; publikoval v časopise Tramp (1929 – 1931 a 1968 - 1969); redaktor (Trampský magazin 1931, 1932; Trampský a sportovní magazin 1934; publikace Dvacet roků trampování, ilustrace M. Paša, 1941); v letech 1937 - 1939 pracoval jako šéf oddělení propagace A. B. Barrandov a Lucerna-Filmu. V letech 1939-1944 byl spisovatel z povolání. V letech 1946-1952 pracoval jako ředitel propagace Československého státního filmu (jeho jméno najdeme proto i na titulcích tehdejších filmových týdeníků). V letech 1952 - 1969 byl redaktorem branněvýchovných (svazarmovských) a vojenských periodik, v nichž usiloval o rehabilitaci trampingu a díla J. Foglara; v 60. letech redaktor časopisů Střelecký sport, Signál a trampské rubriky Z údolí a osad v týdeníku Obrana lidu); člen výboru Klubu trampů londonovců , později Jack London Clubu (1966 - 1969); knihy - Banda Orlího Fantomu (1938), Bílý jed (1941), Boj na hranici (1938, 1991), Černoušek z borového lesa (1946), Děvče z ranche B. (1941), Dým nad prérií (1938, 1992), Hodný strýček Sam (1939), Honba za Montana Kidem (1938), Hoši z Bílé skály (1944, 1945), Indiánské pohádky (194?), Kontrašpionážní služba zasahuje (1938), Křížový Pete (1941, 1991), Kytička kopretin (1946), Mrtvá tanečnice (1937), Na bílé stopě (1940, 1991), Neviditelný šéf (1937), O hodném strážníkovi (1939), O pejskovi a kočičce (1939), Opičák Fuk (1939), Orlí křídla a březová kanoe (1941, 1947), O slonu který nechtěl rýži (1939), O zlém dědkovi (1939), Pán stínů (1941), Pohádky o hodných lidech (1939), Pohádky o hodných zvířátkách (1939), Poklad v údolí mrtvých stínů (1938), Pokorné království (1942), Povídky ze Shakespeara (1941), Radiový gangster (1938), Rychlonohý ďábel (194?), Severské báje a pověsti (1946), Smrt chodí kolem (1938), Smrt nad pevností (1938), Statečný chlapík (1942), Stezka nepokoje (1940), Tucet pohádek o zvířátkách (1948), Útěk před popravou (1938), Zrada na pevnosti (1938), Žlutá a bílá (1938); textař (píseň Ramona); Scénárista: spolu s Rudolfem Madranem-Vodičku napsal scénář k filmu Svět věřitelů. (Režie: Gino Hašler, 1939) divadelní hra Záhadný Tomahavk (1965) – na motivy B. Čepeláka napsal   Vlastimil Říha;

* 4. 3. 1942 Jiří Pýcha – Cloban, později Kloban (T. O. Zlatý klíč, 1956) – člen od 5. 11. 1963 do 2009

* 4. 3. 1947 Ivan Pokorný – Dědek (T. O. Hvězda Jihu, České Budějovice, 8. 5. 1963) – muzikant

* 4.  3. 1952 Stanislav Galásek – Johnki (zakladatel a člen T. O. Wampírs, Havířov v létech 1969 - 1995) – kreslíř, humorista, fotograf, kronikář; ilustrace pro časopisy Portýr a Tramp a další sborníčky; ilustroval samizdatové zpěvníky bratří Ryvolů (Hobousárny 1 a 2), zpěvník Jožky Slavíka a samizdatové trampské časopisy např. SEM-TAM. Po roce 1989 redigoval v novinách "Nová Svoboda" trampskou rubriku " S městem za zády". Organizátor výstav trampského humoru "O placku smíchu", kde soutěžily desítky autorů. Trampský písničkář – píseň Ivančena

* 5.  3. 1892 Jarka Mach – hudebník, skladatel (hudba Ztratil jsem děvčátko - text F. Kudrna)

* 5.  3. 1942 Libuše Ryvolová (dříve Vrbová) – Lipka (T. O. Zlatý klíč, 1956) – členka od 5. 11. 1963, manželka Mikiho Ryvoly

† 5.  3. 1992 František Kupka – Jánošwoodcrafter; dne 27. 10. 1990 obdržel nejvyšší skautské vyznamenání Řád Čestné lilie v trojlístku – zlatý stupeň

* 5.  3. 1947 Jozef Zelner – Pekelník (T. O. Hay River, Bratislava) – redaktor webu Trampnet.sk

* 8.  3. 1942 Jan Vyčítal – Ben (T. O. Hejkalové) spoluzakladatel skupiny Greenhorns (1965), trampský písničkář, člen redakce Campu, publicista Trail, humorista, kreslíř, redaktor (knihy Potlach, 1969; Velká pardubická (1979 Praha: Turf klub SSM), Kočkové, trempíci a ufouni Honzy Vyčítala (1991); Čaj s příchutí jehličí, 1992; Zpěvník Honzy Vyčítala (1992), povídky Historie lebeční, Svět je malej, obzvláště někdy, Slepec a Křivoklátské živé vody in kniha POTLACH aneb ČAJ S PŘÍCHUTÍ JEHLIČÍ A RUMU (1998); zpěvníky Greenhorns a Honza Vyčítal 1, 2, 3 (2000); Práce všeho druhu (2008); ilustroval publikace - L. Hozová: Matematické pohádky (2006); Potlach – Stovka trampských písniček (1992); textař (písně Battledress, Blizzard - hudba H. Howard, Blues Folsomské věznice - J. Cash, Casey Jones - traditional, Cizinec, Červená řeka - traditional, Dnešní noc bude dlouhá – hudba E. Tubb, El Paso, Feleena z El Pasa, Já jsem vandrák a karbaník - traditional, Já v poslední době, Jen tohle chci ti říct – hudba Wakefield, Ještě je čas, Když náš táta hrál - hudba Johny Cash, Kočárem mým je vagon uhlí - hudba Hank Williams, Lodní zvon, Má whisky, Na vánoce ráno - traditional, Nebe modrý jako džíny - traditional, Nebij ženu v neděli – traditional, Nečekej už dál, Odjíždím v dál - hudba H. Williams, Oranžovej expres - hudba Erwin T. Rouse, Píseň mrtvý buše, Pracoval jsem na trati – traditional, Ranní vlak - traditional, Rovnou, tady rovnou - hudba T. Wilburn, Rychlík, Řekněte jí, Sekáč Billy Kid, Sněžnej muž, Svatební zvony, Šest bílých koní, Šlapej dál - Charlie Williams a Johnny Cash, Tam kde leží Little Big Horn - hudba Leon Payne, Tak já jdu dál, T jak Texas - hudba Jimmie Rodgers, Toulavej song, To tenkrát v čtyřicátom pátom, To tenkrát v šedesátom osmom, Už padaj vločky bílé, Veterán - Jan Vyčítal a Jan Hromas, Vlak v 05, Waterloo, Za chvíli už budu v dáli, Zatracenej život - hudba Elmer Rader, Joe Lewis, Zelení mužíci, Zejtra ráno);

† 8. 3. 1972 Vladimír Štruncakademický sochař – autor plastiky k 50. výročí  úmrtí Jacka Londona pro JLC a tvůrce pomníku J. E. Purkyně v Praze

*10.  3. 1892 Ivo Miroslav Burin pseudonymy Ivo Rubín a Josef Rubín – bankovní úředník v Praze; kabaretní zpěvák a pianista; autor kupletů, výstupů, scének; textař (píseň Ukolébavka);

*10.  3. 1917 MUC. Josef Dřevíkovský – Fan zvaný též doktor Tom – narodil se a vyrůstal v Oslavanech na Novém světě a věnoval se skautingu. Když se s kamarády místním vedením Junáka názorově rozešli, založili trampskou partu a v údolí řeky Oslavy postavili chatu Kavčici. Když na podzim 1939 uzavřeli nacisté vysoké školy, byl posluchačem 7. semestru a v termínu složil první rigorosum, které bylo jednou z nejtěžších překážek k dosažení titulu MUDr. Po uzavření vysokých škol si našel práci na dole Kukla, kde pracoval jako pumpař. Když se poměry trochu uklidnily a zatýkání vysokoškoláků, ke kterému došlo ve spojitosti s událostmi 17. listopadu 1939 nepokračovalo, přihlásil se ke studiu na brněnské škole Uměleckých řemesel. Po praktické zkoušce byl přijat ihned do třetího ročníku – obor plastika. Jako komunista se zapojil do odbojové organizace KIM (Komunistická internacionála mladýchpozději KSMG – komunistický svaz mladé generace) a do ilegální organizace Národní hnutí pracující mládeže (NHPM), do které ho získal jeho nerozlučný kamarád a polužák Jan Hlaváč. Vinou konfidenta, který pronikl do náměšťské organizace, na níž byla napojena i oslavanská buňka, byl zatčen 25.  2. 1942. Po výslechu gestapem v Brně byl uvězněn ve věznici Mírov. Lidovým soudem (Volksgericht) byl dne 18. 11. 1942, společně s Janem Hlaváčem, odsouzeni k trestu smrti. 8. 4. 1943 byli nacisty v odpoledních hodinách v koncentračním táboře v Breslau (Vratislav dnes Wroclav) sťati gilotinou. Vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam.

*12.  3. 1912 Jana Lašková (provdána Pospíšilová, podruhé Rádlová) – umělecké jméno Hana Vítováfilmová (60 filmů) a divadelní herečka, zpěvačka, spisovatelka, překladatelka, textařka (Hraj mi na mandolínu – hudba Markush a Reifeld, Já vím, že přijde ta chvíle - hudba Dr. T. Lengyel, Poslední píseň – hudba B. Hill a G. Brown, Zpívej mi o lásce Marjů

*12.  3. 1922 Jack Kerouac, vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac – americký prozaik (kniha On the Road – Na cestě)


Jack Kerouac

*13.  3. 1907 František Straka – Cody Bill (šerif T. O. Texas, České Budějovice) – v mládí člen Skautů volnosti poté Spartakových skautů práce; od roku 1928 jihočeský krajský šerif; od 30. let srub Texas v T. O. Vápenný kaňon;             

*14.  3. 1897 MUDr. Josef Káš – zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů; textař – text Na divoké Vltavě - hudba J. Kalaš, text Recept na trampskou píseň - hudba J. Kalaš (1932);

†17.  3. 1967 JUDr. Josef Bubeník – pseudonym Jiří Valja – nakladatelský redaktor, úředník ministerstva informací, básník, prozaik, aitor rozhlasových her, překladatel z angličtiny a ruštiny, textař, (píseň John Hardy, Casey Jones);(kniha Americká lidová poezie, 10. 10. 1961);

†17.  3. 1972 Karel Ballinghudebník, skladatel, organizátor, textař (150 písní - hudba Teď zbylo mi jen smutné vzpomínání - text Vergin, Savana, Vzhůru chlapci zlatí /Weekend/; od roku 1911 člen kabaretu Červená sedma; skládal operety pro soubor Velké operety (později nazvané divadlo J. Wolkra) – Anatol se žení (podle E. Destinové, Barnabáš řádí, Hrom do tety!, Její výsost primadona, Srdce za úsměv; od roku 1921 pracoval v OSA jako vedoucí referent, od roku 1922 jako vrchní ředitel;

19.  3. 1972 prof. arch. Josef Grus akademický architekt, projektant, malíř, profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové, práce v oboru lidové architektury

*20.  3. 1937 Pavel Holýčlen redakční rady časopisu Jižní stezka (1967)

†20.  3. 1997 JUDr. Jarmila Vrbová (rozená Krátká) – Jarka (T. O. Zlatý klíč, 1956) –  členka v letech 1966 - 1997; zpěvačka skupiny Hoboes° textařka (písně Lákání - hudba W. Ryvola, 1969, Remember - hudba W. Ryvola, 1970, Píseň poslední jistoty - hudba W. Ryvola, 1970, Ten den – hudba W. Ryvola, 1970, Sen - hudba W. Ryvola, 1973, Song abonenta Jihozápadní dráhy - hudba W. Ryvola, 1976)

*21.  3. 1902 Karel Vacek – zpěvák, hudebník, aranžér a skladatel (písně Loučím se s vámi kamarádi, Nikdy se nevrátí pohádka mládí, oči kočičí, Pojď kamaráde, Táboráku plápolej), autor světově proslulého tanga Cikánka, které v překladu Play to me Gypsy nahrály desítky zahraničních orchestrů včetně BBC Dance orchestra; působil v orchestru R. A. Dvorského, zpíval s orchestrem Antonína Balšánka (*1891 - †1940), byl členem orchestru Osvobozeného divadla (1935 - 1938), řídil zábavní orchestr (1939 - 1945)

*21.  3. 1957 Jiří Pola – Karaskapelník, banjista, zpěvák, skladatel a textař skupiny Poutníci (hudba k písni Hotel Hillary - text R. Křesťan, hudba k písni Máš jen svůj plán - text J. Prudil, hudba k písni Slavkov - text J. Prudil, hudba k písni Toulky modrou trávou - text s J. Prudilem)

*21.  3. 1957 Vladimír Hrubec – kytarista a zpěvák trampské kapely Paběrky (1986 - 1987); kapela Staré sedlo (1996); hudebník a aranžér, podnikatel v oblasti výroby a distribuce hudebních nosičů.                            

*22.  3. 1942 Karel Vágner – skladatel, hudebník, dlouholetý spolupracovník Hany Zagorové, mj.basista skupiny Greenhorns (1967)

*22.  3. 1947 Jiří Vídeňský básník (Trapsavec 2014)

†24.  3. 1882 Henry Wadsworth Longfellowamerický básník, filolog a překladatel (kniha Píseň o Hiawathowi)

*24.  3. 1962 Jaroslav Koděra (T. O. Koyukuk, Mikulášovice) – řezbář; 41. výstava Klubu trampů řezbářů - Zlatý bobr 2011, 44. výstava Klubu trampů řezbářů – Chlubílek 2014;

†24.  3. 2002 Doc. PhDr. Libor Pecha CSc.Norek Samotářwoodcrafter, člen Ligy lesní moudrosti, pedagog (docent na katedře pedagogiky filosofické fakulty); překladatel z ruštiny, filosof, prozaik (knihy Krutá poéma, 1999; Woodcraft – lesní moudrost a lesní bratrstvo, 2000; Cora: moje stříbrná vlčička, 2002)

*25.  3. 1907 Bohumil Dudař – Boža – zpěvák sboru Settleři, redaktor a publicista v časopise Typografia;

†26.  3. 1947 František Sauer – Frantapublicista a prozaik v časopisech Trn a Tramp (1929 - 1931)

*27.  3. 1977 Aleš Hrbek – kytara, mandolína a zpěv ve skupině P. M. Country (Brno, 1990 - 2000) a v trampské kapele Přístav (Brno, 1998 -  dodnes); Nova Band (Brno, 2008 - ?); trampský písničkář   

*28.  3. 1942 Jindřich Pitra Pedro (barman T. O. Zlatý klíč, Kladno, 1956) – zakládající člen od 20. 2. 1956 do 18. 8. 1993; kytarista skupiny Hoboes

†28.  3. 2012 Oldřich Gross – Tesák (šerif T. O. Bivoj, Teplice nad Metují, T. O. Mohykán, T. O. Trappers) – řezbář a zakládající člen Clubu trampů řezbářů; 3. výstava Clubu trampských řezbářů - Zlatý červotoč 1973;

†28.  3. 2012 Earl Eugene Scruggs – banjista (vymyslel tříprstovou hru na pětistrunné banjo)

*29.  3. 1942 Ladislav Bernath – Šocpůvodně z Bratislavy poté Edmonton Canada – grafik, člen redakčního krhu časopisu Stopa (autor „hlavičky“ Stopa)

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076645

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz