Oblíbené články
Na začátku října 1957, pátý den dvoutýdenního australského turné, přelétal Little Richard večerním spojem z Melbourne do Sydney. Skrze okýnko uviděl na pozadí noční oblohy náhle jasně rudé motory a potom anděly, snášející letadlo k zemi na přistání. Druhý den při koncertu před 40 tisíci diváky na sydneyském stadionu uviděl rudou kouli, která se řítila oblohou z jedné strany na druhou. Richard, pocházející ze silně věřící černošské rodiny, ten vzkaz pochopil.
Vangelis. „Na jedné straně vesmírný elektro-bordel, na druhé straně melodické, romantické pasáže s emotivním zabarvením. Používá nejen syntezátorů na vytvoření neslýchaných smyček, ale i působivost sborových mas a originálně zabarvených hlasů vokalistů. Celek vždy působí neotřele a invenčně“, napsal specialista na elektronickou hudbu Michal Ledwoň.
The Progress Organization - zleva Pavel Váně, Emanuel Sideridis, Jan Sochor, Zdeněk Kluka
Mohlo to být jenom nevinné potkání talentovaných amatérů: na podzim podivuhodného roku 1968 se v Brně připojují k Pavlu Váňemu (kytara) a Zdeňku Klukovi (bicí) basák Emanuel Sideridis a Pavlův kamarád, inženýr a hráč na klávesy Jan Sochor. Vzniká The Progress Organization a jejich start je bleskurychlý. Díky manažéru Miloši Bernátkovi otvírají v květnu 1969 později legendární klub Na Šelepce (tehdy opravdu nikdo nemohl tušit, jaké dvě legendy se potkávají) a 19. června už dělají na brněnském Zimním stadionu předkapelu – americkým Beach Boys.
Geniální obouruký kytarista, trochu černoch a trochu indián, syn matky alkoholičky – a už to začíná mít náběh na sociální drama. Jimi byl levák, ale jeho otec to považoval za ďáblovo znamení. Jimi se proto naučil hrát oběma rukama. Znám pár takových kytaristů, ale nikdo z nich nebyl génius.
Bob Brozman na Dobrofestu s cenou Johna Dopyery (1995)
Legendární charizmatický kytarista, zpěvák a etnomuzikolog Bob Brozman se narodil v New Yorku 8. března 1954. Jeho prarodiče přišli do Ameriky z Ukrajiny a Rakouska. Od útlého dětství ho fascinovala hudba. Na kytaru začal hrát v šesti letech a ve třinácti objevil a zamiloval si zvuk kovových kytar značky National. Tato láska ho provázela celý život. Byl velice hrdý na svého strýce Barney Josephsona, který vedl v newyorské Greenwich Village první klub, kde vystupovali společně černí i bílí muzikanti – Café Society.
Redakce Portýra na devátém ročníku festivalu Porta v Třebíči. Rok konání připomíná velký programový plakát na dveřích redakce. Rok 1975. Uprostřed šéfredaktor Jan Krůta, kulturní redaktor týdeníku Mladý svět, zády sedící redaktorka Portýra Dagmar Sedlická, kulturní redaktorka deníku Mladá fronta, vlevo stojící spolupracovník Miloslav Jakub Langer, významný člen štábu Porty zastupující ministerský ÚDLUT, velká postava Porty od jejího počátku v 60. letech až po Mildův odchod do emigrace v 80. letech minulého století. Ještě předtím stačil s Ivanem Doležalem napsat, časopisecky publikovat i knižně vydat v nakladatelství Práce záslužný titul Porta je brána. A vpravo stojící Fedor Skotal. Za ním stojící hráč brněnských Hráčů Norbert Tomek se slečnou, kterou si buďto vzal, nebo nevzal. Ze slečny stejně není moc vidět.
Neuvěřitelných osmdesáti let se dnes dožívá legendární ikona americké country music Willie Nelson. Zpěvák, skladatel, básník, aktivista, herec a hlavně obrovská osobnost. Během svého pohnutého života složil přes dvaapůl tisíce písní, které můžeme slyšet na víc než třech stovkách alb.
Pořadatel setkání František Kocman a moderátor Jindřich Eliáš. A Franta Kocourek na hrudích obou pánů.
Igor Zehl je zkušený a uznávaný fotograf, dlouhá léta jeden z prominentních fotoreportérů ČTK, k jejímž kmenovým spolupracovníkům dodnes patří. Brno je ta osvětlená zátočina před Vídní, jak vtipně říkají Pražané. Nicméně německé město Brno byla silně inspirováno nedalekou císařskou Vídní, kam se jezdívalo do kavárny, do společnosti, do divadla, do parlamentu. S úsměvem pohlíželo na provinční Prahu, která byla tak legrační, že ani císařové se v ní moc často nenechávali korunovat na české krále.
Server Infobaden uveřejnil před časem text svého redaktora Jana Přeborovského http://www.infobaden.cz/author/jp-ibn/ , který rozrušil především trampskou veřejnost. Tento text koluje po internetu s jistým otazníkem. Je to možné v době, kdy je možné vlastně úplně všechno? Stává se opravdu tramping národním kulturním dědictvím?