Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Šarlota a Zoe Zítra má svátek Státní svátek

Trnavská vzpomínka na Johna Dopyeru

Peter Bonzo Radvanyi

V pátek 22. března jsme v trnavském Motorbaru uctili památku Johna Dopyery, čestného občana Trnavy, rodáka ze Šaštína-Stráží na Záhoří. Svoje dětství prožil na mlýně v Dolní Krupé. Letos uplynulo stodvacet let od jeho narozeni a pětadvacet od jeho úmrtí. Takže zrovna dvě významná výročí.

V roce 1908 jejich rodina s desíti dětmi, pěti syny a pěti dcerami emigrovala do Spojených států a usídlili se v Kalifornii. Tam se bratři začali věnovat výrobě hudebních nástrojů, jako již generace jejich předků – mistrů houslařů - před nimi.

Rezofonická kytara patří k nepočetné skupině hudebních nástrojů, u kterých známe jejich vynálezce. První rezofonickou kytaru na světě, tzv. Tricone a následně i její slavný dřevěný model s jedním rezonátorem, nazvaný Dobro. První dobro zkonstruoval ve 20. letech minulého století v USA slovenský rodák Ján (John) Dopyera (1893 – 1988) a začala je vyrábět firma Dopyera Brothers, kterou bratři založili v roce 1929. Sloganem jejich firmy bylo „ Dobro means dobro in any language“, aneb “ Dobro znamená dobro v každém jazyce“. Podrobněji jsem o nich psala ve svém článku v Music Open – O vynálezcích dobra a Dobrofestu ze dne 29.4.2012.

 

John Dopyera

Každopádně rezofonická kytara se od té doby považuje za americký lidový nástroj, je součástí amerického kulturního dědictví a v posledních desetiletích je také symbolem tzv. unplugged music. Udomácnila se především v country, havajské a bluesové hudbě, ale její jedinečný zvuk můžeme slyšet i v jiných hudebních stylech.

Od roku 1992 se v Trnavě koncem srpna konával největší a tehdy snad ještě jediný rezofonický festival na světě, nazvaný Dobrofest. Sjížděli se tam nejslavnější dobristé z celého světa. Z těch bluegrassových například Jerry Douglas, Rob Ickes, Mike Auldridge, Ferrel Stowe, Tut Taylor, Curtis Burch, Leroy Mac Nees, Al Brinkenhoff, Randy Kohrs a mnoho dalších. Z těch bluesovych Bob Brozman- miláček Trnavy, Michael Messner, Dave Peabody atd. či mistr mnoha stylů Mike Dowling.

Festival trvával skoro týden a po více než desetiletí jsem tam patřila k inventáři i já. Napsala jsem o tom nesčetné články, publikované jak v německy mluvící Evropě, tak v Americe. A záhy slovenské město Trnava – přezvané na Dobroland a Dobrofest znali dobristé po celém světě. Dodnes dostávám maily od spousty muzikantů, kteří by si tam moc rádi zahráli…

V polovině prvního desetiletí jednadvacátého století pomalu ale jistě festival začal upadat. Vyměnili se představitele města a zkomplikovala finanční situace. Byla jsem tam naposledy myslím v roce 2006.

Poslední ročník řádně zredukovaného, v té době již květnového festivalu, se konal v roce 2008. Potom bývalí pořadatelé Marian Princ, Rudo Ač, Katka Erentová, Peter Bonzo Radvanyi a nakonec snad Roman Ač jeden po druhém odstoupili.

Festival, který se tam koná v současné době již bohužel s dobrem kromě názvu nemá nic společného.Tak jsme si v pátek zavzpomínali na staré dobré časy. Hold Johnu Dopyerovi přijeli složit nejznámější slovenští country, bluegrassoví a bluesoví muzikanti.

 

Milan Benkovič - Projekt

Večer zahajoval nejmladší z nich, Milan Benkovič. Projekt Milan patří v současné době k těm nejlepším. Hrává hlavně s kapelou Candy Floss. Už jako teenagera ho inspirovaly právě americké hvězdy, se kterými se seznámil na Dobrofestech. Ten večer si s ním zahráli vynikající mandolinista Michal Barok, kytarový virtuoz Vlado Křižan, banjista Richard Ciferský a na basu, co tvrdí muziku, je doprovázel Roman Sýkora. Nádherná muzika. Další v řadě bylo výborné bluesové duo Peter Bonzo Radvanyi a Luboš Beňa. Ti to tam pěkně rozjeli. Nejvíc se lidem líbila písnička, ve které zpívali “Kdyby řeka byla plná whisky a já v ní plující kačicou….”

Bonzo také připomněl dvě smutné události, které nás v poslední době potkaly. Do nebeské kapely odešel úplně první slovenský dobrista Gustav Bleščák, který hrával v kapele Carawell Western. Z let 1967 až 1972 si ji možná ještě někdo z vás pamatuje z Porty. Když ještě býval výkonným ředitelem Dobrofestu, nabídla jsem mu spolupráci, a tak se v Trnavě poprvé objevil Jerry Douglas. Ten podzim jsem se v Nashvillu setkala s jeho manželkou Jill a ta mi moc děkovala s tím, že přijel štastný a z Trnavy nadšený. Prý se tam cítil jako opravdový král. S červeným kobercem na letišti a vším všudy….No, dost vzpomínek..

 

Peter Bonzo Radvanyi a Luboš Beňa

Před koncem loňského roku odešla největší legenda dobra - Mike Auldridge. I toho jsme v roce 2000 mohli vidět v Trnavě. Mike, jeden ze zakladatelů skupiny Seldom Scene, hrával s Emmylou Harrisovou a spoustou who is who americké hudební scény a ovlivnil všechny dobristy, co přišli po něm….

A pak se opět začalo hrát. Nastoupilo trio kolem služebně nejstaršího současného hráče na dobro Henricha Nováka. Ten si své první originální dobro pořídil v první polovině osmdesátých let. Začínal s kapelou BG Album, dlouhá léta hrával s rakouským Nuggetem a dodnes ho můžeme slyšet mimo jiné s Fragmentem, se kterým absolvoval několik šnůr po USA. Také funguje jako lektor na dobro na dílnách v norském Risoru. I on se zasloužil o to, že je v Norsku tolik vynikajících dobristů – viz minulý článek o pražském summitovém koncertě…Henrich také vyučoval na první a ve své době jediné třídě dobra na hudební škole v Trnavě. Éra té třídy trvala bohužel jenom tři roky.

Z těch kdysi slavných dob zbylo v Trnavě jediné evropské Dobro muzeum, kde se také nachází Síň slávy dobra.

S Henrichem zahrál kytarista Vlado Križan , na jméno basáka si nevzpomínám. Melodie od Beatles po bluegrass. Pár písniček si s nimi zazpívala zpěvačka Natalia Mikušková – dcera Alana Mikušky. Nejdelší potlesk sklidila s hitem Patsy Cline Crazy. Museli několikrát přidavat.

Z Německa opět přijel Willie Jones, charizmatický americký zpěvák a kytarista. Ten večer ho doprovázela jeho slovenská kapela. Willie poprvé přijel do Trnavy někdy kolem roku 2003 se svou tehdejší německo-americkou kapelou Shady Mix. Od té doby se tam často a rád vrací. Naposled jsem ho viděla v lednu na Kosodrevině.Jeho kapelu, se kterou úspěšně vystupuje i jinde po Evropě, tvoří vynikající banjista Roman Ač, kytarista Jozef Srogončík, baskytaru obsluhuje Erik Binovský, na bici hraje Lukáš Slabý a na dobro Milan Benkovič. Milovníci country music si přišli na své. Pěkně to roztočili. Willie si pozval na scénu Bonzo Radvanyiho, spolu zapěli bývalou znělku Dobrofestu na melodii Živijo, živijo - Dobro, Dobroo, Dobroooooo a všechny nás znovu přivítal v Dobrolandu.

Jako už na Kosodrevině si na jeviště přizval mladičkou zpěvačku a písničkářku Taniu Matkovčíkovou, žákyni Jozefa Srogončíka, se kterou Willie teď momentálně natáčí ve studiu demo. Zazpívali duet, a pak jí nechal prostor k vlastní písničce. Jako vždy největší úspěch mělo jeho Muleskinner Blues a obecenstvo nebylo k utišení.

 

Peter Szabadoš a Michal Barok

Oficiální koncert uzavřelo duo Peter Szabadoš a Michal Barok. Peter hrával kdysi se skupinou Grasshoppers a teď je snad nejznámějším slovenským zvukařem a vlastníkem nahrávacího studia. Pochlubil se nám, že ted právě – po třiceti letech hraní - natáčí sve debutové cedéčko.Několik věci nám z něj předvedl a už se na ně moc těším. Na pár kousků si pozval i bicí. Také museli přidávat. Tím skončila oficiální část. Většina obecenstva se odebrala do svých domovů a zbylí muzikanti začali na podiu sejšnovat. No, bylo to maso! Hlavní slovo měl živelný Willie Jones, který dokáže své okolí strhnout, takže všichni zbylí přítomní jako jeden muž zpívali Sweet Home Dobrofest a Willie předříkával právě vymyšlená slova. Nálada byla senzační. Také bluesman Bonzo se pěkně rozjel.

Díky Marianovi Pricovi a Peteru Radvanyimu, v jejichž hlavách se myšlenka ucít Johna Dopyeru a zavzpomínat si zrodila, a Romanovi Ačovi a ostatním, kteři ji realizovali. Všichni doufáme, že se tato forma Minidobrofestu bude za rok opakovat, či že se stane tradicí…V Dobrolandu je vždycky dobře……..

 

Final session

Foto Lilly Pavlak a archív

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6698600

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz