Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt


SLOVO VÝPRAVČÍHO

Milý Táborový ohni, srdečně tě zdravím a nesu svou trošku do mlýna. Pracuji jako výpravčí ČSD v železniční stanici Bransouze na trati Brno – Jihlava. Vzhledem k turnusové službě pro mne termín „ sobota-neděle“ nic neznamená.Těžko se mohu proto aktivně zúčastňovat dění, které je patrno z tvých článků. Přesto však mohu účastníky různých klání sledovat a srovnávat. Mnozí z nich jsou mými přáteli. Každou sobotu vyrážejí na to „ své“ místo. Rád se s nimi podělím o jejich zážitky, nápady a názory.

Je samozřejmé, že nezůstávají pouze ( i když ani to není v dnešní přetechnizované době málo) u sobotních a nedělních útěků do přírody, ale mají v zásobě spousty různorodých akcí, včetně těch pro nejmenší. A tak jsem si musel nedávno ke konci noční směny postesknout, jak se práce a snaha většiny míjí účinkem vinou několika jednotlivců, kteří vystupují ze stejných ranních vlaků se silně zkaleným pohledem a značně labilní chůzí a domnívají se, že náruč lesa ztiší jejich rádoby „trampský zpěv“, zdusí cigarety a narovná chůzi. A nechci se vžít do situace trampů, kteří jezdí do provoněných lesů urousávat si boty ranní rosou, nechat maskáče nasáknout kouřem , s posledním uhlíkem vítat východ slunce a dívat se na přírodu nikoliv pohledem pána ( a ničitele) tvorstva, ale pohledem porozumění a moudrosti – když se pak setkají s lidmi, kteří měli bohužel šanci poznat jen ty tzv. „ trampy“. Snažme se proto rozlišovat, bude to ku prospěchu všech.


BOHUMIL HRUZA

( Mladý svět 2/1978)



POSLEDNÍ VANDR 77

Přípravy k odjezdu vrcholí. Nakládáme, přerovnáváme, vyvažujeme. Ještě kytary, a pak… Pak již jen nasedneme do našich dvou kanoí a vydat se naposledy v roce po řece dolů, k několik kilometrů vzdálenému jezeru. Tam je naše oblíbené místo, kde s našimi třemi kamarády trávíme téměř všechen volný čas. Tentokrát máme volno celý týden, od Vánoc až do Silvestra. Proud unáší kanoe širokým korytem řeky. Nad hladinou se mlžným oparem nese zvuk kytar a náš zpěv. Jsme sami, jen ze břehu nás sleduje udiveným pohledem vytrvalý rybář a nad hlavami občas přeletí racek.

Dorazili jsme. Stany jsou postaveny, táborák vesele hoří, plameny olizují kotlík s bramboračkou. Po jídle se rozcházíme po okolí na dřevo a uklidit to,co jiní nadělali. Odpadková jáma, kterou jsme vykopali, je za chvíli plná papírů, plechovek a lahví. Musíme vykopat ještě jednu, ale nelitujeme, protože chceme, aby i příroda - nebo aspoň tato její malá část – vstoupila do nového roku čistá a svěží, stejně jako my. Dny utekly jako voda, naše zásoby se ztenčily, začíná mrznout. Loučíme se s naším místem u ohně s kytarami v rukou a se zpěvem na rtech. Loučíme se neradi, ale s vědomím, že jsme pro tu „ svoji“ přírodu udělali kus práce. A těšíme se, jak se sem po Novém roce opět nějakou sobotu a neděli vypravíme.

KOMÁR, Brandýs-Boleslav
( Mladý svět 6/1978)


PROČ

Proč má jeden radši kamarádku ? Má to svůj půvab. Nejlepší je kamarádka neopotřebovaná, která je podruhé nebo potřetí venku, takže prostě nemůže mít přehled. Jeden jí zalichotí odborným označením spatřených opeřenců nebo zasvěceným výkladem o rituálech kolem zapálení ohně. Je možné, že znalosti jednoho tím končí, ale kamarádce to stačí a má z toho příjemné oči. Jeden se předvádí taky v činech. Vyleze na borovici, přehodí kamenem řeku a je ho zas o kousek víc. Pak přijde třeba skála. Naznačí kamarádce, že by se alpinismem mohl živit a leze. Po prvních dvou úsecích nabádá kamarádku, že to nic není a ukazuje jí, co a jak. Když ji má vedle, zvládne další úsek a kamarádka už je jako ovečka. Na další metry by si sám netroufal, ale když už toho tolik navykládal…Metr, dva a kamarádka vzhlíží. Třetí metr na trsu mokrého mechu se už nekoná směrem nahoru.A proto má jeden radši kamarádku. Kamarád protřelý světem a životními příhodami by reflexivně ucuknul před volným pádem sedmdesáti kilogramů živé váhy, ale taková kamarádka s velkýma očima…I náruč nastaví. A zlomená klíční kost je především vítanou příležitostí ke starostlivosti o ni. Proto radši kamarádku.

JOHNY
( Mladý svět 4/1978)

 

DIA 77

Už podruhé uspořádala T.O. Vysočina na zahájení nového roku ve Starči akci Dia 77. Sjela se asi stovka kamarádů, z jejich fotografií byla v sále instalována malá výstavka. Pak začalo promítání diapozitivů, pořízených v minulém roce.

Viděli jsme obrázky ze špačkové ligy, hledání pokladu a dalších akcí, ale také snímky ze sovětské Gruzie, bulharských Rodop a italských Alp. Po krátké přestávce přišlo vyvrcholení večera – divadelní představení, jehož autory, režiséry, dramaturgy i herci byli kluci z Vysočiny .Velkolepý zážitek, ohromně jsme se pobavili. Po předání ceny za nejlepší fotku kamarádu Komančovi začala volná zábava, při které jsme nejen zpívali a tančili, ale už také spřádali plány pro letošní rok.

JANA,Brno
( Mladý svět 7/1978)

Úvodní foto: Tomcat


Foto týdne

Jste náš host číslo

9523940

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz