Loňská Porta začínala koncertem, který měl být oslavou osmdesátin Kapitána Kida, ale nakonec byl vzpomínkou na tohoto barda, spisovatele, trampa a jednoho z těch, co stáli u zrodu Porty. Letošní 47. Porta končila koncertem Stráníků a jejich hostů a opět to byl skutečný svátek muziky. Jak dlouhá léta stálo v hlavičce festivalového zpravodaje Portýr:  „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka“.

Ale popořádku. V neděli 26. května se na podiu velkého sálu Kulturního domu (zaplaťpánbu pod střechou, protože na plánované Větruši i v celém Ústí a okolí pěkně lilo) objevila nejdřív domácí Náplava. Čtveřice muzikantů, včetně členky portovní poroty Renaty Lankašové, to rozjela jaksepatří a po vystoupení hostujícího Mirka Palečka skončila slavným Nádražím z repertoáru brněnské Ozvěny, což bylo víc než stylové, protože i Ozvěna patří neodmyslitelně k historii Porty. Náplava dostala od pořadatelů za své vystoupení šlehačkové dorty, takže to nemohlo skončit jinak, než rozmatláním načančaných dortů po obličejích obdarovaných, ale i dárců…Stanislavu Haláčkovi, který vyhrál Ústecký stříbrňák za skladbu Mekka, tak gratulovala Renata Lankašová s členem štábu Porty Janem Mouchou, který měl ještě pořád šlehačkovou hlavu a když pak Standa hrál, klečela před ním paní uklízečka, sbírala do kýble kousky dortů a šmudlala  zbytky šlehačky po podlaze, která asi dávno nedostala takhle výživnou injekci.

Nymburská kapela Crossband

Vyhlašování tří nejúspěšnějších kapel 47. ročníku zahájil třetí v pořadí  – nymburský Crossband, který postoupil do Ústí z národního finále v Řevnicích. Druhé místo získala Švédova trojka z Moravského Krumlova, ale cenu si převezme až v Řevnicích, protože musela odcestovat již před nedělním odpolednem. 

Švédova trojka z Moravského Krumlova

A tak přišli vítězové – polská skupina Bieguni z Nowe Rudy v dolním Slezsku – a jen potvrdili mezinárodní status ústecké části tohoto festivalu, kam postupují nejlepší kapely z Porty, ale také z polského festivalu Glucholazy v Kropce a slovenského národního kola v Turzovce. Bieguni dostali nejen velkou růžovou Portu, tradiční cenu, ale získali také cenu Českého rozhlasu Sever, což byla kytara.

Polská skupina Bieguni z Nowe Rudy

Kytaru měl na krku také další porotce – Ota Maňák – který si sebou přivedl tři vokalisty a jednu vokalistku, dohromady Sluníčko, a tak jak se stávalo i všechny roky existence této skupiny, Sluníčko rozzářilo obličeje diváků a sklízelo potlesk a silné hvizdy publika.

Závěr koncertu a zároveň 47. Porty v Ústí nad Labem patřil Stráníkům a jejich hostům. Veronika (taky porotkyně) a Luboš Stráníkovi začali sami, pak si pozvali skupinu Mrakoplaš, se kterou pokračovali v průřezu svým třicetiletým repertoárem, na chvíli vyměnili Mrakoplaš za Jaroslava Samsona Lenka a finišovali samozřejmě s Mírou Ošancem. Závěrečný rokenrol přivedl na jeviště zase skoro všechny muzikanty, a kdyby nebyly židle v sále tak pečlivě seřazené, asi by se tancovalo…

Stráníci

Je až neuvěřitelné, ale nemohu to nezmínit, že Porta, která převedla od slov ke skutkům okřídlené úsloví „Co Čech, to muzikant“, se už jen na kousíček přiblížila k půlstoletí svého trvání. Poděkujme všem, kteří ji na této cestě provázeli a provázejí.

Foto: Otylie Diatková