Úplný maratón trampské písničky nabídl květnový potlach osady Modrý orel, jejíž členové žijí vesměs v Německu a Švýcarsku. Přesto už dlouhou řadu let připravují své výroční ohně na českém území, v kouzelném koutě Šumavy u Anína. Letos oproti zvyklostem posunuli termín svého 51. potlachového setkání o týden dříve, ale stejně se nepřízni počasí nevyhnuli.

Skutečně skvostná bouřka si totiž vybrala za svoji hlavní scénu právě tohle údolí už v pátečním večeru a dala si opravdu záležet na kvalitě. Takže druhý den mělo sluníčko co sušit, i když s kalnými oky kaluží a klouzačkového bláta si stejně neporadilo. Ale vneslo mezi účastníky potlachu aspoň velkou porci optimismu a dobré nálady. Což ocenilo zhruba 160 až 180 vyznavačů kouřových signálů, rozesetých po okolních stráních a lesních zátiších. Většina z nich obula své toulavé trampské botky minimálně před půlkou století, ale zastoupena byla i mladší generace vesměs z potomků oněch bělovlasých vytrvalců a také třetí generační vlna ještě v krásném věku záviděníhodného naivního dětství.

Znovu se vrátím k tomu, jak byla tentokráte silně a hlavně špičkově zastoupená muzikantská sekce. Střídaly se skupiny, dvojice a po několika hodinách i nahodilé sestavy, zněly známé písničky, staré, desetiletími obroušené trampské evergreeny i písničky, které znal málokdo a které přinutily bedlivě naslouchat jejich slovům. Nechybělo samosebou ani vtipné rýmování kamaráda Nafťáka. Ačkoliv noc byla chladná a teplota se pomalu sunula k nule a ti, na které vyšla druhá nebo třetí řada v soustředných kruzích kolem ohně, měli pomalu na zádech jinovatku, vydrželo se zpívat a hrát až téměř do čtvrté ranní, kdy pomalu začínalo svítat.

Tradiční gorodky druhý den přilákaly řadu borců a borkyň, kteří se střídavým úspěchem pokoušeli svou dovednost v hodu. Velká část účastníků včetně mne kopla do vrtule krátce po vyhlášení vítězů, jimž přibyly v batozích pěkné placky, na ty zbylé pak čekal ještě obvyklý komorní nedělní večer s kytarami u ohně. Pokud ale dorazila do Anína ona bouřka s krupobitím, kterou jsem si užívala již doma pod střechou na jihu Čech, asi si taky už moc nezahráli...

Foto: Lilly Pavlak