Jezero Pine Lake v Coloradu
Pozdrav z amerického státu Coloradu poslali Jerry Vecka-Pupál s Danou. Pupál byl ve staré vlasti kapelníkem výtečné trampské kapely Mariňáci, která na svou dobu osvíceně přebírala zámořský folkový materiál (i filmovou muziku), a českými texty ji opatřoval Michal "Michec" Šebesta. Mariňáci stihli televizní natáčení, účast na Portě, kde Michec získal vůbec první autorskou portu - bohužel už posmrtně. A srpen ´68 znamenal odchod pro Pupála.
Už hezkou řádku let jsme díky někdejšímu Kaymanovu pozvání jezdívali na silvestrovské odpoledne do trampsko-chatařské hospůdky jen pár kilometrů od Českých Budějovic. Bylo to příjemné setkání s dlouholetými kamarády a s trampskými písničkami, bez oné křeči nuceného bujarého veselí. Bohužel se to v loňském roce nějak nečekaně zvrtlo, takže jsme mezi silvestrovskými návštěvníky našli jen pár známých obličejů, které stejně jako jejich zelené oblečení v tom pestrém paďourském mumraji naprosto zanikaly. Stejně jako my trochu rozpačitě a trochu posmutněle zírali na tu vřavu, ve které se utápěly nejen veškeré snahy o popovídání si, ale i úsilí trampských muzikantů s kytarami.
DOSTAVNÍK PŘIVEZL…
Jsem sice už starší ( 53 r.) ,ale strašně fandím trampingu. Odebírám Mladý svět, a tam jsem si právě četla článek „Děda byl dobrej“ v rubrice Táborový oheň. Mám už vdanou dceru i syna ženatého a právě on, když mu bylo asi 16-17, začal jezdit s kamarády na čundry na Berounku. Ale zjistila jsem, že celá parta sedí víc v hospodě než v přírodě. V té době jsem četla v Obraně lidu samé chvály na trampský život. Protože jsem jako mladá sama nikam nejezdila , neměla jsem o tom přehled, a tak jsem napsala do vaší rubriky, že to není tak, jak o tom píšete a že bych se ráda , ze zvědavosti, zúčastnila nějakého potlachu nebo vandru.
Rudé náměstí v Moskvě, Leninovo mauzoleum. Uprostřed Naďa Urbánková, vpravo kapelník Country beatu Jiří Brabec
Posilvestrovský příspěvek k diskusi o vyrovnání s komunismem
Voko bere – už jedenadvacet let se táhne diskuse, jak jsme se (ne)vyrovnali s předešlým režimem a jeho důsledky. Naivně řešíme, kdo, kdy, kde, co , proti komu, proč – zatím co se mimo náš informační obzor odehrávají věci, které jsou současné a mnohem vážnější.
Jako každoročně patřil poslední vánoční koncert v pražském KD Mlejn Druhé trávě s Robertem Křesťanem.
Zcela vyprodaný sál nejprve uctil minutou ticha památku Václava Havla a potom se všichni zaposlouchali do skladeb vynikajících muzikantů.
Moc se mi do psaní nechtělo. Ale tuhle navečer jsem potkal Miloše Horanského (s jeho Andělem). „Jen hezky napiš, já taky napíšu“, povídal. Je o pět let starší a navíc píše ručně. Tak toho holt letos ještě nenechám.