Rudé náměstí v Moskvě, Leninovo mauzoleum. Uprostřed Naďa Urbánková, vpravo kapelník Country beatu Jiří Brabec

Posilvestrovský příspěvek k diskusi o vyrovnání s komunismem

Voko bere – už jedenadvacet let se táhne diskuse, jak jsme se (ne)vyrovnali s předešlým režimem a jeho důsledky. Naivně řešíme, kdo, kdy, kde, co , proti komu, proč – zatím co se mimo náš informační obzor odehrávají věci, které jsou současné a mnohem vážnější.

Denně čteme, kolik kterému kmotrovi, přes koho, když už to volá do nebe, odstoupí a prachy z tunelu stejně nevrátí. Dcerušky zahraničních bank nás holí jako nikde na světě, nikoho z odpovědných to nezajímá, „nahospodaří“, či „odkloní“ si jinou cestou pro sebe dost... V Kotěhůlkách se třikrát opakují volby, aby se nekupčilo s hlasy, neb je to nezákonné... Když kancléř koupí hlas od rudého lobbisty, který prodává, neb ví, že potencionální vítěz je orientován na východ, kdo to odskáče? Polda, kterej na to upozorní . Což dokonale ladí s celkovým chováním justice, která pojem spravedlnost zná snad jen z beletrie a produkuje rozsudky nezřídka zcela obrácené.A je to. Kdo hodí kamenem?

Traxleři s Hedou Hoškovou

Našel jsem ve svém archivu náhodné fotky, které nicméně dobře ilustrují, co s námi komunisti byli schopni dělat. Skupina bratří Traxlerů (Žáci), kus Country Beatu Jiřího Brabce s Naďou Urbánkovou a konečně i já sám, v té době krátkodobě působící v duetu se Standou Profantem z trampské osady Údolí raků (dnes podle mých informací právním zástupcem řádu Maltézských rytířů) se na těch snímcích vyskytujeme v situacích, které by v normálním režimu nikdy nenastaly... Hráli a zpívali jsme něco zcela jiného, než co by se k heslům a nápisům nad námi hodilo, leč kdybychom tu kulisu nepřijali, tak si ani neškrtneme. V našich hlavách i v myslích publika bylo jasno – měli jsme společného nepřítele a tu kulisu jsme brali jako krajinu, ve které – byť nedobrovolně – žijeme. Vliv na nás to nemělo – což o nás trampech platilo dvojnásob. Včera mi kolega vyprávěl, jak před pár dny jeho – za totáče „upostraněného“ novináře s nesocialistickým postojem - nedávno přesvědčoval bývalý značně aktivní člen komunistické strany, aby vstoupil do katolické církve. Kdo hodí kamenem?

Tak se nad těmi fotkami společně na Silvestra zasmějme – jak je v Čechách pod tlakem obvyklé – tak trochu i sami sobě...

Duo Navara a Profant

Foto: archiv Míry Navary