NA PÁLAVĚ SE UKLÍZELO

Sešlo se nás v pátek v Mikulově sedmadvacet. Část z Gymnazion klubu, jinak lidé z Brna, většinou studenti VŠV. Během soboty a neděle jsme stihli prohlídnout si Pálavu, seznámit se s projektem Chráněné krajinné oblasti, pobavit se i trochu pomoci ochranářům. Pročesali jsme Sirotčí hrádek nad Klenotnicí s jeho přilehlým okolím a posbírali jsme všechny navštívenky, které tu lidi zanechali. Během jediného dopoledne jsme nasbírali valník konzerv, skla a papíru. Nechyběly ani dvoje ponožky a kabát.

Žluté růže a Olga Matušková zahajují muzeum

Waldemar Matuška – třebaže má na vyšehradském hřbitově hrob s deskou, kterou mu navrhl kamarád Kristián Kodet – je tady pořád s námi a dosvědčily to i dvě události, kterými jsme si připomněli Waldovy ( už tohle pojmenování, pod kterým ho všichni znají, o něčem svědčí) nedožité osmdesátiny.

Čas běží tak, že si ho vlastně ani nevšímáme. Naštěstí jsou příznaky, které jej doplňují a vlastně vyjadřují. Rodí se děti, umírají nám kamarádi, mění se barva vlasů nebo vlasy vůbec mizí. Kalek je obec nad Chomutovem, kterou prochází potok, zároveň tvořící hranici mezi Českem a Německem. Nejviditelnějším „kalendářem“ je kopec za vsí, na jehož vrcholu je kostelík. Po válce se tu točil tehdy velmi populární film Uloupená hranice, pak tu bylo hraniční pásmo a kostelík chátral. Když tady Luboš s Verunkou Stráníkovi uspořádali na louce pod silnicí, kde Kalek už končí, první muzikantský potlach, byl kostelík smutnou pastouškou se špatnou střechou, do cihel vymláceným vnitřkem a vzrostlými stromy, které rostly i z hrobů kolem hřbitůvku, jenž kostelík obklopuje, jak se tak dělávalo.

Již XI. bluegrassový festival v Lukách nad Jihlavou, malebném koutě Českomoravské vysočiny, kudy protéká bájná trampská řeka, se konal 29.-30.června, tentokrát ve znamení koncertu se zpěvákem milovaným, s Vladimírem Mišíkem. Předcházela mu tradiční dopolední spanilá jízda terénních válečných vozidel, v níž dominovaly americké jeepy, ale i ruské uazy nebo vojenské škodovky, překrásnými kouty Českomoravské vysočiny.

Pražský Jananas, úvodní skupina večera - Jaromír, Jana, Jan

To východočeské město nemá jen proslulý festival, spojený se jménem Bedřicha Smetany, nemá jen půvabné náměstí, které obháčkovává podloubí třeba jako to telčské, nemá jen Smetanův dům či zámek, který znají muzikanti i diváci z celého světa. Nemá jen sousoší s deskou, oslovující především starší občany této republiky, protože si bere na paškál někdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Má také Kotelnu, což je od roku 1994 hudební klub a předtím to byla skutečně kotelna, vyrábějící teplo pro nedaleké sídliště.

V+W tentokrát obráceně - Jan Werich a Jiří Voskovec

Jednoduché V ve slavné značce V+W má narozeniny 19. června a my máme proč je slavit, i když oslavencův popel zčásti leží vedle Werichova popela na pražských Vinohradských hřbitovech, zčásti v Atlantickém oceánu, nejspíš u Long Islandu, kde byl Atlantiku svěřen. Říká se ( tedy v Čechách určitě, ale patrně i jinde), že nic není náhoda, a tak nepřekvapí, že další ze slavných dvojic naší kultury – Jan Vodňanský – se narodil sice o řadu roků později, ale také 19. června. Už překvapivější je skutečnost, že malý Jeník Vodňanský viděl slavný film V+W Pudr a benzin už v osmi letech a že už tehdy si řekl, že by se s panem Voskovcem chtěl potkat. A to se také stalo, i když mezitím uplynula spousta let. Ale aspoň mohl jet do Ameriky jako polovička významné a výrazné dvojice Vodňanský – Skoumal, a tak se potkali vlastně dva kolegové.

Tedy – kalendářně a způsobem života. Dětem začaly prázdniny, rodinám dovolené, pořadatelům sezóna festivalů, policistům víc starostí na silnicích a takhle bych mohl pokračovat. Léto, myslím-li na horko, koupání apod. už začalo dávno, hned po zimě, ale teprve od července se to počítá, i když už mnozí červencoví návštěvníci koupališť jsou děsně opálení, ačkoliv ještě u žádného moře nebyli. My v Music 0pen si neoddechneme, to tedy určitě ne, ale protože vás máme rádi, trochu zvolníme přísun nových materiálů na tyto internetové stránky, abyste si – až se vrátíte od vody nebo z festivalu – stačili přečíst, co je v tom našem rybníčku nového. A nového je pořád dost v muzice, trampingu i ve společnosti.

* 2. 7. 1932 Waldemar Matuška – zpěvák a hudebník

* 4. 7. 1912 Jaroslav Malina – skladatel (hudba Nevěrná Rosita - text J. Moravec); od roku 1932 hrál v orchestru Smiling Boys, který později převzal jako kapelník; v roce 1938 založil vlastní orchestr se kterým hrál v kavárně Vltava; nahrával pro firmy Ultraphon a Esta