Po jedenáctidiskovém boxu s nahrávkami Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra z let 50. a 60. vydává nyní Supraphon obdobné maxialbum věnované dalšímu dvacetiletí. Krabice s dvanácti kompaktními disky a osmdesátistránkovým bookletem nese název Jiří Suchý a comp. - léta 70. a 80. Obrovskou práci při realizaci tohoto ušlechtilého záměru odvedl opět Lukáš Berný, jehož výsledná sestava nabízí reedici těch několika alb, které se podařilo v oněch letech navzdory nepřízni režimu vydat, doplněných o bonusy z EP a SP desek.
Karel Kryl
Co všechno pamatuje Josef Kobra Kučera: Jak se stal Kobrou a ne Texaským Kidem; jak vezl Karla Kryla na skútru pro anděla; jak nejel Jaroslav Hutka v listopadu ´89 na tribunu na Letnou, ale do Malostranské besedy; jak se Kobra stal spolupředsedou obnovené Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona a jak založil Salony kresleného humoru; proč ho nepoznala manželka Růžena a jak se stal jaderný fyzik žonglérem, když už byl Kobrovým synem Lukášem.
Prší, mezi Prahou a Brnem bylo ještě před pár dny, kdy jsem tudy jel, zelené jaro, protože ozimy se draly nahoru jako divé a evidentně si nic nedělaly (taky neposlouchají ani rozhlas, ani televizi) z předpovědí meteorologů, že se ochladí a bude sněžit. Prostě česká zima posledních let. Maně si přitom vzpomínám, že před lety byla na obálce Mladého světa fotografie koňské sekačky, zapomenuté někde na poli a bohatě zapadané sněhem, s podobným titulkem Česká zima. Kverulanti by řekli – nojo, tenkrát ještě v zimě sněžilo – protože už zapomněli, že zrovna před rokem byla zima až praštělo.
Šrumec na Brněnské přehradě
Před léty táhli muzikanti z trampského Monsunu i s nástroji kolem Brněnské přehrady a cestou se stavili na Osadě ve vyhlášené restauraci U Šuláka. Dali si pivo a pak je oslovil pan vedoucí – „nechcete tady, mládenci, i s těmi nástroji zůstat?“Mládenci pravili, že by docela chtěli, ale že to dost dobře nejde, protože jdou hrát nahoru do Rozdrojovic a slíbili to v hospodě u zastávky. A jali se sápat nahoru lesem do vesnice. Nicméně stejně se později k Šulákovi vrátili – a tak vznikla už několikaletá tradice povánočních setkání.
Velkou radost určitě udělalo nakladatelství Mladá fronta hudebním fanouškům vydáním knihy Leonard Cohen – Pozoruhodný život, jejímž autorem je britský muzikant, žurnalista a životopisec Anthony Reynolds. Kniha přináší na 350 stranách spoustu důležitých informací, z nichž některé jsou poměrně překvapivé.
Před nasvícenou dominantou Plečnikova kostela začínal koncert populární kapelou The Tap Tap
Řada známých hudebníků a respektovaných osobností vystoupila na Koncertě za slušného prezidenta – Karel na Hrad, který se konal na Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze.
Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, Radůza, Tata Bojs, Matěj Ruppert, Václav Koubek, David Koller & Band, Dan Bárta, Ester Kočičková, Olympic, Ivan Mládek & Banjo Band, Ondřej Ruml s Beatburger Bandem, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Michal Ambrož, Xindl X, VOSTO5, Michal Prokop, Justin Lavash, P.S.H., The Tap Tap... ti všichni se rozhodli svou účastí na koncertě aktivně podpořit prezidentskou kandidaturu Karla Schwarzenberga.
Z natáčení televizního písničkového filmu - Minnesengři se štábem. Vlevo ležící režizér Vít Hrubín, uprostřed za stativem kameraman Jan Seidel.
Do sedmdesátých let vpluli Minnesengři, navzdory přituhující politické situaci, pod plachtami naděje a nadšení. Možná i neodbytný tlak konsolidace měl vliv na to, že se v repertoáru skupiny stále více usazuje lidová písnička. A ta, zejména pak jihočeská, se také nejčastěji objevuje na seznamu rozhlasových nahrávek. Ačkoliv skupina je svým působením ještě poměrně mladá, začíná se o ní již mluvit jako o české folkové špičce. Nezbytnou součástí tohoto procesu tvůrčího i interpretačního zrání se samozřejmě stává setkávání s osobnostmi tohoto žánru a postupně tak vznikají vazby, které přežily celá desetiletí.
Zpívával ji kdysi Standa Anýzek (jeden z pionýrů brněnského trampingu, pozn. red.). Včetně písně Teta Anna.
Jestli o mně budeš něco psát, ty debile, tak ať to není morytát!
Nadpis tohoto článku možná některé čtenáře zaskočí, ale nedá se nic dělat, jsou to poslední slova, která mi řekl kamarád, zasloužilý velmistr zvukůch Jaroslav Pan Pecka. S oblibou jsem o něm tvrdíval, že jeho výuční list elektrikáře vlastnoručně podepsal Ing. František Křižík a svůj první zvukový aparát poháněl šlapáním dynama umístěného pod mixážním pultem, zatímco koncertní sály ještě osvětlovaly acetylénové lampy. Mám-li být upřímný, musím přiznat, že pravdivostí těchto tvrzení si nejsem úplně jist. Osobně ale pamatuji doby, kdy jako jeden z prvních zvukařů Malostranské besedy, v první polovině 70. let minulého století přisypával uhlí do kamen v sále.