Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Drahoslav Zítra má svátek Vladislav


Když jsem byl ještě malý, otec často hovořil o pepřovníku a já již tenkrát věděl, co pro něj ten strom znamená. Pepřovník byl pro otce symbol, stejně jako rolls-royce, kterého si vždy chtěl koupit. Ne slova, která o tom stromu říkal – nikdy konečně neměl dar výřečnosti – ale způsob, jakým je říkal, měl význam.

Když jsme bydleli v Newtonu u Sydney, hledal jsem pepřovníky pokaždé, když mě vzal v neděli odpoledne na procházku.

„Podívej, tati, tady je!“ volal jsem radostně.

„To je jen keříček, synku, ne strom,“ říkal otec vždycky. „Pepřovníkům se ve městě nedaří. Není tu čistý vzduch. Měl bys vidět tyhle stromy na západě, odkud pocházím!“

Můj otec byl vysoký štíhlý muž s melancholickýma očima a duší básníka. A právě ten poeta v něm chtěl vlastnit rolls-royce. „Nejdřív dům a potom jednoho dne, až má loď připluje k břehům, koupím si auto,“ říkal.

„A co budeš dělat s takovým vozem?“ ptali se ho známí, kteří si otce dobírali. „Chceš se snad nastěhovat mezi boháče?“

Otec si vždy pohladil své prošedivělé vousy a pokoušel se jim to vysvětlit, ale nikdo mu nerozuměl. Dokonce ani matce neuměl své myšlenky sdělit tak, aby je zcela pochopila. Takže jsem jen já věděl, co pro něj ten rolls-royce znamená.

„Nechci se s ním chlubit, Emilio,“ říkal matce. „Na mou duši, že ne! Chci mít rolls-royce, protože je to nejlepší vůz na světě. A proč bych …“

Tady se odmlčel a marně hledal slova.

„Na co potřebuje automechanik rolls-royce?“ zlobila se matka. „Připadala bych si strašně, kdybych si do něho měla sednout!“

V takových chvílích matka obvykle začala rychle zametat podlahu. Byla mnohem menší než otec, měla vlasy bronzu svázané vzadu do uzlíku a bystré oči.

Stejně jako pepřovník i rolls-royce symbolizovaly otci něco neobvyklého a výjimečného. Otec se narodil v Tullamu, jeho otec byl zedníkem a chtěl, aby syn šel v jeho stopách. Jenže on se rozhodl, že se stane inženýrem. Když mu bylo osmnáct, opustil Tullam a odjel do města. Začal se učit v autodílně a večer studoval. Po dvou letech pocítil problémy s očima.

„Kdybych měl peníze, všechno by bylo jiné,“ řekl mi jednou. „Šel bych na univerzitu a naučil se všechno pořádně. Byl bych inženýrem … Zradily mě oči a já se jim ani nedivím. Přes den jsem pracoval, každý večer chodil do školy a potom se ještě učil …“

Když ho zradily oči, začal přijímat různé práce, ale vždy to muselo být u strojů. Znal toho moc a většinou z knih.

Krátce před hospodářskou krizí, když jsme bydleli v Newtonu, zaplatil otec splátku na dům. Sto liber. Bylo mu 47, mně dvanáct.

„Budeme mít vlastní dům dřív, než se nadějeme!“ vykřikoval radostně.

„Dej pokoj!“ okřikla ho matka. „Tímhle tempem to tak bude v příštím století. Jedině kdybychom vyhráli v loterii.“

„Člověk nikdy neví, co se může stát,“ odpověděl otec radostně.

„Víš, co se stane s lidmi, kteří ztratí práci?“

„Ale já jsme ji neztratil! A i kdyby, dobře vím, jak přijít k penězům!“

„Petře, zase jeden z tvých bláznivých nápadů?“ řekla téměř láskyplně. „Co to bude tentokrát?“

Maminka si vždy stěžovala, že otec utrácí peníze za věci, které nemají žádný smysl. Stále vozil domů nějaké rozbité stroje a skládal je na dvorku.

„Jen mi řekni, co můžu na takovémhle dvorečku dělat?“ říkal matce. „Když jsem byl ještě v Tullamu, měli jsme skutečný dvůr. Obrovský.“

Hlas se mu zlomil a otec se zasnil.

Podle názoru matky byly jednou z největších slabostí otce aukce. Nevydržel, aby nekoupil, když něco vypadalo levně.

I když to nepotřeboval. Tenkrát, krátce po slovech, že půjde svému štěstí vstříc, odjel jednou v neděli časně ráno. V poledne se vrátil s malým náklaďákem, na jehož korbě ležel Dieselův motor. Vyběhl jsem z domu.

„Já jsem ho koupil, Joe, koupil!“ vykřikoval. „Motor i náklaďák. A strašně levně, jen čtyřicet liber za všechno! Zaplatil jsem v hotovosti deset liber a zbytek na splátky deset šilinků týdně. Nebyl to výborný obchod?“

Když to slyšela matka, byla opačného názoru. „To je totéž, jako kdybys hodil ty peníze z okna ven,“ řekla.

Celý den chodil kolem motoru, prohlížel si ho a hladil. A když se vracel z práce, vždy se nejdříve zastavil u motoru. Tušil jsem, že má nějaký plán, který nechce nikomu prozradit.

„Jen počkej a uvidíš, Joe,“ říkal.

Tajil mi to tajemství celý týden a přitom jsem viděl, jak moc se chce někomu svěřit. Nakonec jednou večer, když matka odešla do ložnice, zatáhl mě do kuchyně a zašeptal:

„Poslouchej, jestli se maminka nevrací. Smontuji to ještě dnes, Joe, to budete koukat! Přijď za mnou tak za hodinu.“

Nápad mého otce, který mi později sám vysvětlil, spočíval v čištění vodních zřídel pomocí filtrace. Ze studny nebo pramene se tak odsaje všechna nečistota a voda je jako křišťál.

„Každé městečko má tak půl tuctu studní a pramenů, Joe,“ rozvíjel své představy. „Jako u nás v Tullamu. A právě tam leží peníze, protože já vyčistím studnu bez sebemenšího úbytku vody. To je zlatý důl, chlapče!“ Věřil jsem každému jeho slovu.

„Kdy začneš,“ zeptal jsem se.

„Už brzy,“ odpověděl. „Práce v garážích mě už nebaví.“

Měl pravdu, ale moje matka byla až do smrti přesvědčena, že ho vyhodili z práce. Bylo to ještě před rokem 1930, když se otec nasoukal do svého náklaďáčku a vydal se na západ.

„Musím jet tam, kde je hodně malých studní a pramenů,“ vysvětlil.

„Jako v Tullamu,“ zeptal jsem se. „Až dojedeš do Tullamu, uvidíš pravý pepřovník?“

Otec si popotáhl vousy a v jeho očích se objevil stejný lesk, jako když mluvil nebo přemýšlel o rolls-royce.

„Uvidím, Joe, na mou duši uvidím, jestli tam dojedu …“

Každý týden nám pošta přinášela od otce dopis. Zatím se mu vedlo dobře. Jel přímo na západ od Sydney a já jsem cestoval s ním ve školním atlasu. Vyčištění jedné studně mu trvalo přibližně den, proto se v některých městech zdržoval i celý týden.

Byl již na cestách víc než dva měsíce a stále mířil k Tullamu.

„On a jeho pepřovník,“ říkala matka, ale bez zlosti. Otec jí posílal tolik peněz, jako vydělával v garáži.

Čím více se však otec blížil k Tulamu, tím byla matka nervóznější. Dokonce mi koupila velkou mapu a barevné špendlíky s praporky, které jsem zapichoval do míst, která otec navštívil. A právě tehdy došlo ke změně tónu jeho dopisů. Zpočátku byly plné radosti, nyní jako kdyby se otec uklidnil. Již tolik nepsal o finanční stránce svého podnikání a vůbec nepřipomínal rolls-royce. Snad blízkost pepřovníku způsobila, že byl stále tišší a melancholičtější.

„Vím, co to znamená?“ ptala se matka. „Pořádně se nenají. Už je trochu moc starý na to, aby ze sebe dělal trampa. Vsadila bych se, že si neuvaří. A spí určitě v tom svém náklaďáku!“

Myslel jsem, že ten den nikdy nepřijde, ale pojednou měl otec před sebou na cestě do Tullamu jen poslední město. Jeho dopisy obvykle přicházely v úterý, protože je psal v neděli. Každé ráno jsem čekal na listonoše, dokud nepřišel, a proto jsem se většinou opozdil do školy. Když dopis přinesl, vyrval jsem ho listonošovi z rukou a utíkal do domu. Vždycky jsem si stačil přečíst jméno města na poštovním razítku.

„Tak počkej,“ říkala matka. „Vidíš, co mám práce. A do toho mi vlítneš ty a pepřovník tvého otce.“

Četli jsme dopis spolu. Ten poslední byl napsán na jediné stránce a nebylo v něm ani slovo o pepřovníku. Otec se měl dobře a těšil se na brzký návrat domů.

Nemohl jsem to pochopit.

Příští úterý dopis nepřišel. A marně jsem čekal na listonoše i ve středu. Ve čtvrtek se otec vrátil, právě jsme seděli u snídaně. Řekl, že prodal náklaďák i motor a vrátil se vlakem. Vypadal unaveně a mnohem starší, než když odjížděl.

„Ten motor za nic nestál,“ řekl. „Byly s ním jenom potíže. Ty opravy mě stály právě tolik, kolik jsem vydělal. A taky spotřeboval moc nafty. Musel jsem ho prodat, abych zaplatil dluh a dostal se domů.“

„Petře,“ pohlédla na něj matka a přitulila se k němu. „Já jsem tušila, že něco není v pořádku. Udělám ti čaj, chceš?“

„Když budeš tak hodná,“ řekl a pohladil ji po vlasech.

Matka byla v kuchyni a otec mi zatím vyprávěl o své cestě.

„Viděl jsi pepřovník?“ zeptal jsem se. „A jaký byl, tati?“

„Viděl, Joe, viděl …“

Díval se mi do očí, ale jeho myšlenky bloudily kdesi daleko. Mlčel a já jsem ztrácel trpělivost.

„To byl keříček, chlapče … A na malém dvorku …“

Víc neřekl. A už nikdy nemluvil o rolls-royce a pepřovníku.


(přeložil Ivo Karen)


Foto týdne

Jste náš host číslo

6843477

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz