Krakatit Kapitána Kida na Portě 1976 v Ústí nad Labem

Dnes večer v 19 hodin začne mezinárodní festival Porta v Ústí nad Labem v divadelním sále Domu kultury večerem, který se jmenuje POTLACH S KIDEM. Připravoval se k 80. narozeninám porťáckého barda Kapitána Kida, jenže bude – bohužel – vzpomínkový, protože Kapitán Kid – Jaroslav Velinský – letos 19. února zemřel. Všichni hosté, které si Kid vybral, budou zpívat jeho písničky, někteří právě tu, kterou jim Kid ještě za života „přidělil“.

Závěr IX. ročníku soutěže hudebních skupin i jednotlivců z celé republiky byl impozantní.Po šesti základních kolech, z nichž se postupovalo do tří semifinále ( vždy o postupu rozhodovaly hlasy diváků, udělené zahraným písničkám a ke třem vítězům semifinále nominovala Rada Notování tři další účasníky ) se šest finalistů utkalo 7. června v pražském sálku Music City o konečné pořadí. Diváci tentokrát nehodnotili písničky, ale jednotlivé finalisty a Rada Notování udělala totéž. Nesmírně vyrovnaný, dramatický a barevný večer, v němž každý finalista předvedl něco svého, přinesl z historického hlediska dost ojedinělou věc, protože diváci dali nejvíc hlasů jiné kapele než Rada Notování, a tak vítězové IX. ročníku ( držitelé palmy vítězství) jsou po mnoha letech dva. A diváků přišlo tolik, že se do útulného sálku skoro nevešli. Desátý ročník začne po prázdninách v září a hosty jednotlivých kol budou vítězové uplynulých ročníků. Všechny výsledky finálového klání najdete na www.notovani.cz .

No co vám budu povídat, koncem května se u nás v Ratajích nad Sázavou stavil takovej vyčouhlej hubenďour, jak se zpívá „šest stop a pět palců...“, po ksichtě dost zmačkanej, byl na něm vidět těžkej život a ať prej zapomeneme na ňáký televizní filmy a prapodivný seriály, von že to není von co si myslíme a že nám přijel zazpívat a říct ňáký moudra.

Zdravotní problémy, způsobující mimo jiné třas rukou, donutily Eddieho Adcocka v roce 2008 podstoupit operaci mozku, která byla provedena pouze za lokálního umrtvení. Během operace hrál na banjo tak, aby lékaři přesně věděli, zda chirurgický zásah je účinný a v pořádku.

Trapsavec mládne

V úvodu nejdříve pár slov pro nezasvěcené: Co je to vlastně Trapsavec? Není to ani trapný psavec, ani savec na útěku (v trapu), jak by si někdo mohl vykládat, ale trampská literární soutěž, která má kořeny hluboko v době totalitního režimu, kdy byla ještě v podstatě v ilegalitě. Troufám si navíc tvrdit, že je vůbec nejdéle fungující a v podstatě úspěšnou literární soutěží u nás. Svědčí o tom její letošní, neuvěřitelný v pořadí již 38.ročník. Ale nehodlám se nyní věnovat historii soutěže, nýbrž žhavé současnosti, k níž patří i květnový oheň Trapsavce, který se tentokrát konal téměř na rozhraní západních a jižních Čech poblíž Nepomuka.

V roce 1971 se Porta dožila prvního malého jubilea - pátého výročí trvání. Obyčejně bývá zvykem jubileum náležitě oslavit. Porta se na to připravovala už od prosince předchozího roku, kdy se v rámci „ideologického dohledu“ stal jejím hlavním pořadatelem na základě rozhodnutí svého předsednictva Český ústřední výbor Socialistického svazu mládeže.

Dalo by se tedy očekávat, že V. ročník v Ústí nad Labem bude skutečně reprezentativní. Ale nestalo se tak, opak byl pravdou. V průběhu jara se štáb Porty několikrát bezvýsledně informoval v Domě kultury a na dalších příslušných institucích v Ústí nad Labem, zda zůstanou i nadále organizátorem tohoto festivalu. Prostřednictvím ÚDLUT (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti, později Ústav pro kulturně výchovnou činnost), který byl spolupořadatelem Porty, zaslal ústřední štáb 27. dubna oficiální dopis řediteli Krajského kulturního střediska, ale do konce května na něj přes veškeré urgence nedostal odpověď.

Karel Horký a Pavel Foltán ve studiu.

Že to hned úvodem vypadá tak trochu jako z učebnice dějepisu pro základní školy? Ale ono to tak nevypadá – ono to tak je. Snad jen, že nějakých těch dvacet let už nemusíte řešit buď dráty na čáře, či výjezdní doložku do Jugošky a tak nějak podobně. Asi tak nějak podobně, jako to naši předkové nemuseli řešit ani před necelým stoletím, anebo už před třemi sty lety… Zdá se ale, že něco tu přetrvalo i přes všechny ty věky. Zdá se, že časy se mění, ale že něco zůstává. Zdá se, že důvody k exulantství české inteligence tu stále jsou. („Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale…“, jak praví klasik českých klasiků.)

Marsyas

Rozhovor s dr. Lubomírem Houdkem, ředitelem nakladatelství Galén.

Jak jste přišli na staré nahrávky Marsyas?

Mám je léta rád a štvalo mě, že některé věci nebyly vydány, zejména nebyla zachycena jejich akustická a asi nejsilnější podoba. Několik let jsem čekal, protože to vypadalo, že desku vydají jiná vydavatelství. To se vleklo, poté usnulo, pak mi zavolal Oskar Petr: Nikdo s tím nic nedělá, nechceš to udělat ty? Okamžitě jsme se domluvili, on připravil dramaturgii a pak začalo shánění nahrávek a zejména práv na některé písničky. U některých coverů jsme bohužel neuspěli. Při výběru vlastních písniček si Zuzana s Oskarem vybrali většinou verze, které se jim zdály nějak nejpovedenější svojí náladou, verze, které měly nějaký švih, i když třeba nešlo o nejlepší technickou kvalitu. Z toho jsme pak dvojdesku poskládali, Pavel Karlík ve studiu SONO čaroval se třicet let starými nahrávkami, Luděk Kubík s Karlem Halounem udělali úžasný obal… no a vyšlo to.