Kamarád Rosťa Čapek – světoznámý stavitel hudebních nástrojů – mimo jiné syn legendárního trampa Krisťáka, zakladatele Schovanek a jejich první banjistky Jarky – mne pozval na tento unikátní koncert v pražském hotelu Pyramida.

Koncertu předcházela výstava akustických a historických kytar v předsálí.

---

Po uvítání se jako první na jevišti objevila trojice muzikantů a spustila nádherný novoakustický ohňostroj. Nenápadný dvoumetrový kytarista ze Slovenska - Miško Vavro, živící se hraním na kontrabas ve slovenském symfonickém orchestru, multiinstrumentalista Ondra Kozák, kterého jste měli možnost vidět v mnoha skupinách, jako Kreni, Petr Brandejs Band, Fragment, Blackjack atd, momentálně hrající v nejúspěšnější česko-holandsko-slovenské kapele G-runs’n Roses. Jako třetí v řadě – snad nejlepší slovenský jazzový houslista Stanko Palúch. Možná ho znáte z jeho kapely Trio Pacora. Také hrával jeden čas ve Svaťa Kotas Bandu, Fragmentu, Druhé trávě atd.

Dalším vystupujícím byl kytarista s německým pasem a českým jménem Sammy Vomáčka.

Ten rozpačitě pověděl, že neví, jak bude moci během 10 minut, co mu Rosťa vyhradil, ukázat vše, co se pracně naučil na kytaru za dlouhých padesát let. Zahájil písní Travelling man, přes swing přešel k jazzu a předvedl toho opravdu dost, něco od Django Reinhardta, Fats Wallera či Ellingtonův Caravan ve své úpravě.

Jediná kompletní kapela tohoto večera, která spolu opravdu regulérně hraje, byla nová česko - slovenská formace East-West. Její členové jsou Miško Vavro-kytara, Ondra Kozák-mandolina, Filip Baťo-banjo a Erik Banič-basa. Jako host si s nimi zahrál Stanko Palúch na housle. Zahájili písní Don’t say farewell, kterou zazpíval Miško Vavro. Následovala další novoakustická smršť v podobě instrumentálky Ondry Kozáka. Neuvěřitelný Stanko Palúch exceloval na housle.

Míšo Vavro, Ondra Kozák, Stanko Paluch

Paul O'Brien

Kapela odešla, ale Stanka Palúcha, který musel bohužel za chvíli odjet s tím, že musí trénovat slovenské hokejisty, pozval Rosťa zpátky na jeviště. K němu jednoho z nejlepších amerických mandolinistů Mika Marshalla. Mike patřil k zakládajícím členům David Grisman Quintetu a je známý také svou spoluprací s Darolem Angerem, kapelou Psychograss s Tonym Trischkou, s Chris Thile, Edgarem Meyerem, či se svou německou manželkou - mandolinistkou Caterinou Lichtenbergovou.

Mike prohlásil, jak je šťastný, že si může zahrát zase jednou v Praze vedle těch všech vynikajících muzikantů tohoto večera. Se Stankem si prý již kdysi asi před dvaceti lety krátce zajamoval. Tentokrát se viděli jen pět minut v šatne - to co spolu předvedli však byl neuvěřitelný hudební masakr...

Posledním muzikanten této první části koncertu byl fenomenální mladý pražský kytarista a skladatel David Dorůžka. Ten se již v patnácti letech stal talentem roku jazzové kytary a vystudoval prestižní americkou Berkley College of Music v Bostonu. Jeho hudbu si neodvažuji popsat, musí se slyšet...

 

Po přestávce nastoupil další zámořský host, kanadský zpěvák a písničkář Paul O’Brien z Vancouver Islandu. Předvedl povětšinou vlastní materiál, na několik písniček si přizval svou zpívající dceru Emilly, u jedné si také zabubnoval na irský bodhran.

Martino Coppo, italsky mandolinista patří také ke světové špičce. Hraje s kapelou Red Wine z Janova a s nimi další den vystupovali na Jamboree ve Strakonicích. Radoval se, že mu to konečně vyšlo zahrát si v Praze. Před dvěma lety se chystal na Rosťovu benefici do Lucerny, ale jeho let byl zrušen kvůli soptění islandské sopky. Místo hraní v Lucerne na něho padal na milánském letišti sopečný prach....

Na mandolu, kterou vyrobil Rosťa Čapek, zahrál Good day for the blues.Pak pozval na scénu svůj dávný idol, Mike Marshalla. Zahráli si spolu poprvé v životě a vypálili medley Zlaté střevíčky-Golden slippers, Kentucky waltz a New Campton Races...

Mike se předvedl také jako komik a posléze zahrál na své mandocello skladbu od J.S.Bacha. Další instrumentálky následovaly. Prozradil, že miluje brazilskou muziku a že v Brazilii jsou spousty fantastických mandolinistů. Pár brazilských kousků také předvedl. Nakonec spolu s Martinem zahráli a zazpívali Sitting on Top of the World.

Blížil se závěr večera a jak Rosťa slíbil, nakonec na jeviště pozval všechny zúčastněné muzikanty, s výjimkou Stano Palúcha, který již byl na cestě na Slovensko.

East-West

Mike Marshall a mandocello

Znovu jsme tedy mohli spatřit kapelu East-West, Martina Coppo, Mike Marshalla, Sammyho Vomáčku a Davida Dorůžku. Společně zahráli Minor swing od Django Reinhardta a Alabama Jubilee.

Úplně nakonec pozval Rosťa ještě na jeviště Paula O’Briena a ten začal zpívat Hallelujah od Leonarda Cohena. Posléze se k němu přidala jeho dcera, a pak i celý sál a bylo to tak nádherné a dojemné, že snad nejenom mně zvlhly oči a běhal mráz po zádech.

Obecenstvo si vytleskalo ještě jako přídavek píseň Rolling in my sweet baby arms.

Byl to nádherný večer. Díky Rosťo, Ivo Louková a všichni zúčastnění. Byl to opravdu nevšední zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

P.S. Dodatečně se mi několik pražských kamarádů svěřilo s tím, že o koncertě nevěděli, jinak že by tam určitě přišli. Kdo tedy má zájem o podobné akce které sem tam Rosťa pořádá, ať se příležitostně podívá na jeho stranku www.capek.us/ - ať zase něco nepromeškáte...

LILKA

Mike Marshall

 

 

 

Letošní počasí na UIČS se opravdu vyvedlo.

Sobota: Na Střeleckém ostrově jsme se s ženou Růženou zaposlouchali do kapely, které vévodili raper a raperka. Ač jsme netušili o čem rapovali, rozuměli jsme jenom, když mezi tím scatovali, tak se nám to velmi zalíbilo, že jsme odložili i návštěvu pivního stánku. Chtěl jsem mimo muziky zmapovat i ostatní činnost ,i a tak jsme se vypravili po Janáčkově nábřeží na Divadelní scénu, že spatříme LONG VEHICLE CIRCUS:ON THE STREET.

Nepřišli jsme včas, protože nás zdržel bílý anděl (živá socha) na vysokém podstavci, potom dtto v oranžovém, buddhista? láma? Obklopily nás indické tanečnice a jiné atrakce proplétající se mezi stánky, kde jste si za nekřesťanské peníze mohli pořídit křesťanský křížek na koženém řemínku. Scénu Janáček jsme ale našli a tak jsme čekali, že zde bude hrát DIVADLO KOŇA A MOTORA : MACBETH. Nikdo ale o koních a motorech nic nevěděl a Macbetha neznali.

---

Skupina Lanugo se zpěvačkou Markétou Foukalovou.

Pařížská skupina Pad Brapad.

Kytarista a skladatel Honza Ponocný vystupoval pod názvem Circus Ponorka.

Trochu jsme se přiškvařili na Jiráskově mostě (proboha, já si na sluníčko nestěžuju, bylo k celému festivalu United Islands České spořitelny laskavé) a těšili se na KABARET BLONĎATÁ BESTIE, který se měl odehrávat na Žofíně. Přišli jsme včas, ale nedobře. Růženka tvrdila, že ta zrzavá slečna ve žlutých šatech, která seděla v přístěnku s nějakým mužským, je ona bestie. Asi vystoupili dříve, nebo budou vylupovat později, řekli jsme si a zaposlouchali se do pokusu o rapování jakéhosi blonďáka, který se nechal doprovázet na automatické bubny. Já si původně myslel, že je to blonďatá bestie a byl(a). Po mistrraperech poslouchat „PAROUBEK, PAROUBEK, PAROUBEK“ pět minut – to se nedalo vydržet. Podle programu to byl RAPOVÝ SOUBOJ. Já bych jim dal kordy a ať se vymlátí.

Trochu jsme se na Střeláku osvěžili švédskou skupinou BARON BANE, kterou tvoří pánský kvartet s bílými maskami na obličeji a zpěvačka s černou páskou přes oči. Vypadalo to dobře, dobře se to poslouchalo, takový rock pop, ale mne nemusíte brát vážně.

Lidi proudili sem tam a tak jsme se dobrodili na Kampu, kde jsem chtěl taky zachytit nějaké slovutné slovní umění. Tak jsme absolvovali v „Literární kavárně“ WORKSCHOP CIKÁNSKÉHO ČARDÁŠE. Následoval KABARET IMPROVIZE. Inu divadelní studenti, ze kterých možná budou časem kandrdasové. Zatím ale mají představu, že improvizace je plácat co tě napadne. Měli tam jeden fór: „Moje sestra je o půl roku starší.“ Tak jsme se s Růženkou zasmáli. Jediní. Ale lidé tu ani moc nepostávali, brali to jako piknik a bylo jim dobře, což je dobře.

Piknik na Kampě - i s muzikou.

Kejklíři se pohybovali mezi Kampou a Dětským ostrovem, pro pobavení kolemchodících.

Živá socha v oranžovém.

Na ploše u Národního divadla.

Dyzajn Market se někomu líbil, jinému s výhradami.

A u Národního divadla proběhla i módní přehlídka.

Pak se objevila obrovská socha mávající křídly a rozhazující rukama ve velikosti metr dvacet. Tak si představte její velikost. Na vozejku ji tlačilo několik „otroků“ a „otrokyň“. Já tvdil, že je to elfka, Růženka upřednostňovala anděla. Tedy maxi anděla. Dvě „služebné“ na chůdách (cca 2 metry) sahaly putující soše ke kolenům, zato však házeli dětem bonbony. I mně. Inu, už je na mně vidět, že přicházím do dětských let.

Jak je mým zvykem, tak jsem si popovídal s nudícími se číšníky u stánku s nealkoholickým pivem a tu nám přálo štěstí. Konečně jsme viděli LONG VEHICLE CIRCUS: ON THE STREET. Početné pochodující člověčenstvo na chůdách dělalo doprovod kočáru s velikými koly propagujícím „bezBAR“ stan, ve kterém se prodávaly výrobky našich nějak nemohoucích spoluobčanů. Ti , kteří se obešli bez kol místo nohou tančili alespoň kolové mezinárodní tanečky. Bob Hochman provozoval „baby paging“. Pomalovával děti, hlavně děvčata, že aby vypadala jako princezny a v jednom stanu se konala soutěž Google o fesťákové ceny (?).

U rozbouraného vchodu do Národního divadla, před početným publikem, hrálo trio JAZZ STREET EUROPE. Dobře. V rockové záplavě příjemný ostrůvek. Zatím co ve stanu TV COOL zuřilo techno pro šest až devět posluchačů. Vzhledem k tomu, že tato stanice vysílá jenom seriály pro starší a pokročilé, byl to zajímavý způsob zviditelnění. Pracovníky marketingu bych okamžitě vyhodil. Ale donutilo nás to přecházet od scény ke scéně a nelitovali jsme toho.

Abych jako ve čtvrtek a pátek připomenul výtvarné umění, musím říci, že jsem viděl neobyčejně početný výskyt obrázků i celoplošných výtvorů na obpíchaných kůžích. Já hlupák kreslím fóry a ilustrace, kdybych se věnoval TATOO, už bych měl vilu na Floridě, nebo alespoň vinný sklípek na Moravě.

Nesmím zapomenout, že na velmi mezinárodním festivalu mě potěšila česká skupina ZTRACENÁ ILUZE. Jednak název vypovídá mnohé o naší současnosti, a pak tu zpívá Jamajka Koblicová. Pamatujete VERUMKU na Portě? Ano, ta mladinká kráska byla Jamajka. Ale večer na Střeláku a vlastně závěr oficiální části festivalu UNITED ISLANDS České spořitelny patřil kapele KRAAK & SMAAK z Nizozemska. Doufám, protože přece jenom program byl občas přeskupen. Hlavně to byla krása, nádhera, životní humory (kladné tekutiny v našem těle)zrychlily svůj průtok, a tak můžu říct, že poslední tóny (přídavků) odešly ze Střeleckého ostrova na krásných dlouhých nohách jejich zpěvačky. Diváci vystoupili po schodech rovnou na mimořádnou stanici tramvaje a někteří odejeli na muzicírování do rána na Zlíchově. Je dobře, že po všedních dnech můžeme zažít OSTROVY RADOSTI.

 

P.S. Na Zlíchově bydlí moji kamarádi. Už 30 let. Matka kamarádky pracovala 40 let ve zlíchovském lihovaru a každý den vynášela do svého blízkého domova láhev rumu. Čtyři místnosti ve sklepě byly lahvemi zarovnány. Chodili jsme ho pít a za směšnou cenu nosili domu patnáct let. Mám na Zlíchov nejlepší vzpomínky.

CCTV All Stars - založená před čtyřmi lety v Praze. Hráči pocházejí z Anglie, Kanady, Brazílie, Mexika a samozřejmě s jedním Čechem.

Podpora pro ruskou uvězněnou kapelu Pussy Riot.

Švédská kapela Baron Bane čerpá z klasických i moderních technologií - to je jejich vizuální show.

Nejmladší skupina festivalu - pražští The Colorblinds

Jejich zpěvák Adam Mišík - jablko nepadlo daleko od stromu.

Ani na velkou přízeń fanynek si nemohou stěžovat.

Jazzsteppa - originální dubstepové duo s prvky dixilandu, blues, latiny a jazzu.

Ukrajinské duo Zapaska hrají jednak na "živé" nástroje, ale i na elektronické hračičky.

Kraak & Smaak -muzikantské trio z nizozemského Leidenu.

Letošní United Islands Česé spořitelny skončil. Ať žije jubilejní 10. ročník v roce 2013!

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

Vážení příznivci snoubenectví sportu a kultury.

Ve svém hledačství způsobu, jak bohulibé činnosti jako jsou kulturní a sportovní činnost přiblížit masám, dospěli jsme - mám tedy na mysli kolegy ředitele festivalu Okolo Třeboně – do bodu zlomu, kdy už se na naší dokonalé práci jenom velice obtížně ( pakliže vůbec), dá ještě něco zlepšit.

Slavnostní zahájení UIČS na Kampě - nastoupený realizační team.

Pátek: Na rozdíl od včerejšího reje v klubech se páteční odpoledne odehrávalo skutečně na ostrovech. Inu UNITED ISLANDS České spořitelny. Festival byl zahájen - ano pamatuji se, že ve čtvrtek v Nosticově paláci, ale teď bylo zahájení tzv. hlavní, na Kampě, protože nemnoho, ale podstatných věcí řekl primátor Svoboda. Nejdříve ale nastoupili tři hlavní pořadatelé, kteří měli na triku 1 a 0 a !.

Mělo to symbolizovat, že na letošním devátém ročníku začala už příprava příštího jubilejního. Pak byl pozván realizační team, ve značném počtu, protože, když se přeskupili, tak písmena na jejich trikách dala dohromady pojmenování festivalu.

---

Kieslowski - otevírali páteční program na Střeleckém ostrově, na scéně Radio 1 Club Stage.

Goodfellas - akustická rocková kapela, která vznikla v roce 2007 v Karlových Varech zahájili páteční odpoledne na hlavní scéně "Česká spořitelna Exit Stage" na Střeleckém ostrově.

Zrní - kladenská kapela, překvapení letošního UIČS. Baví nás Radiohead, Efterklang, ale i UJD, Koubek, nebo Dvořák. To je filozofie lidové hudby a industriálního Kladna.

Toyen -jedna z legendárních "kytarovek" české hudební scény 90.let, dnes již sporadicky vystupující, se předavila v odpoledním bloku na Kampě.

Při podvečerním slavnostním zahájení diváky přivítal i primátor Bohuslav Svoboda

Poté nastoupila polská skupina RUTA, vlastně začal polský večer, protože následovala MAGDA NAVARETTE. To bylo večer, ale hrálo se už celé odpoledne. Na Střeleckém ostrově bylo více kapel, na Kampě více stánků s poživatinami. Když jsem procházel pouťovou uličkou, tak všude byly fronty, jenom v jednom stánku se dva stevardi nudili. Prodávalo se tu nealkoholické pivo. Tak jsem si s nimi popovídal. Nenudili se, protože byli v doslechu a v dohledu na hlavní scénu. V tu dobu tam hráli ROMANO DROM z Maďarska.

Na břehu Vltavy odpočívali posluchači a dívali se na lodě a lidé na lodích se dívali na ně. Chtěl jsem, po letech, vidět MONIKU NAČEVU, ale v tom množství muziky ze všech stran jsem to nějak prošvihl. Abych nezapomněl, primátor a zástupce spořitelny Kolář měli na trikách dvojku. Že by to mělo nějaký význam? Spíkr byl v tom náročném prostředí velmi pohotový a tak jsem se šel zeptat, veden nápisem INFORMAČNÍ STÁNEK, jak se jmenuje. Nevěděli. „Můžete to nějak zjistit?““Nevíme kde.“ Tak jsem jim poradil, ať si nad sebe napíší „prodejní stánek“. U stánku hlásícím se k čistotě se vinul had z umělohmotných kelímků, které potom slisují a dají k recyklaci. Snaha o opuštění pozemku ve stavu nezařáděném mi připomněla jiný festival – PORTU.

Prošel jsem kolem Nosticova divadla a Tyršova domu (starosta Prahy 1 je místostarosta SOKOLA, který se chystá na slet) a pak jsem si rozmyslel cestu tramvají, vrátil jsem se jednotlivými pásmy různé muziky, kolem umění z kamene, kovu a monumentálních dřevěných plastik z nadace Jana a Medy Mládkových zpátky na most, k návratu na Střelecký ostrov.

Romano Drom - reprezentanti současné romské hudby z Mad'arska. Od svého založení v roce 1999 projeli doslova celý svět. Jejich olašské písně zpívané v původní řeči olašských Romů, se nebojí čerpat i z jiných hudebních kultur.

Gemma Hayes se řadí mezi nejtalentovanější irské zpěvačky.

Republic of Two.

Střelecký ostrov hučel na všech scénách, snad i proto, že pořadatelům se podařilo zajistit výtah z mostu do ostrovní úrovně pro vozíčkáře. Využili ho. Pravda je, že dopravili více kočárků, ale v obou případech náleží pořadatelům několik hvězdiček. Nemohl jsem stihnout poslech alespoň částí koncertů od všech kapel. Konferenciérům (promiňte mi užití termínu z mého mládí – ani počítač ho nezná a červeně mi ho podtrhnul) jsem moc nerozuměl, protože halas současné hudby, kdy i akustické kytary jsou připojeny na „bedny“ , mi nedovolil zapnout si hluchátko. U českých kapel jsem věděl, že jsou české, ale u FUEL FANDANGO (ES) se domnívám, že to byli Estonci, GEMMA HAYES jsou určitě Irové, protože jinak bych si myslel, že o Keltech nic nevím. Nebudu pokračovat. Medailonky všech kapel jsou na internetu. Nebudu se na ně (ty prezentace) dívat. Raději jsem je poslouchal.

Vyjma stanu Prima COOL, kde tančily čtyři děti, teda poskakovaly v rytmu (bušení) techna, dva starší chlapci tu (zřejmě hluší) hráli fotbal na takové krabici, kde máte na štangli čtyři dřevěné (nebo umělé) kopálisty a tou tyčí točíte. Ale řev to byl veliký, takže domluvit se ve VIP středisku nebylo snadné. A když jste šli na TOI TOI (nádherný to vynález, přítel všech pořadatelů i účastníků festivalů), tak umělá hmota kabinky tak rezonovala, že i člověk s těžkou prostatou se snadno vyčůral.

Inu, v pátek nebyla Kampa místo klidu a Střelecký ostrov budil chvílemi dojem, že se tu střílí salvy, na ostatních místech konání UI bylo podobné. Ne stejné, protože pestrost je základem dění na ostrovech. Nevím, jestli to některé Pražany nerušilo, ale pražští holubi jsou už tak voprsklí, že se procházejí na dunících reprodukčních bednách.

Hlavní scéna na Kampě přilákala spoustu návštěvníků, nechyběli ani rodiny s dětmi. A počasí festivalu opravdu přálo.

Ruta - polská kapela, hrající staré rolnické, rebelské až anarchistické písně ze 16. století se současnou vervou.

Fenomenální španělská zpěvačka Nita ze skupiny Fuel Fandango má v krvi i zjevu flamenco, ovlivněné rockem, soulem i elektronickou hudbou.

Od razantních tónů jenmou melodii - to je zpěvačka Nita.

Zatím  na druhé straně Střeleckého ostrova sledovali skotskou skupinu Haight Ashbury.

Haight Ashbury není u nás neznámým pojmem. Již letos v lednu měli koncert v Paláci Akropolis pod hlavičkou UIČS.

Sofa Surfers - vídeňská kapela používající nové technologie k vyjádření své hudby, jež je oživením na evropské hudební scéně.

Sofa Surfers ukončili páteční večer na hlavní scéně Střeleckého ostrova.

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

 

Fotograf Oleg Homola

Jsme mediálním partnerem ojedinělého projektu United Islands, při kterém se každý rok na tři dny na konci týdne rozlije hudba po pražských ostrovech. Bude to poznat podle mnohosti materiálů, které této přehlídce věnujeme. Duchaplný redakční tým vymyslel zajímavou strategii – Josef Kobra Kučera bude vysedávat v kavárnách a restaurantech pro V.I.P a tam nasávat atmosféru. Fotoreportéři František Heřman a Otýlie Diatková budou obíhat a dokumentovat množství kapel na množině scén. Pak to dají dohromady. Moc se na to těším.

1/ŘEZBÁŘI POD TEMPLŠTÝNEM

V sobotu 2. června se na kempu T.O. Colorado pod hradem Templštýnem na řece Jihlavce již po dvaačtyřicáté konala celostátní výstava trampských řezbářských prací. Klub má asi čtyřicet členů a potěšující je i to, že se srazu aktivně zúčastňuje i další řezbářská generace.

Čtvrtek: PRAGUE INTERNATIONAL MUSIC FESTIVAL UNITED ISLANDS ČESKÉ SPOŘITELNY začal skleničkou šampaňského ve dvoraně Nosticova paláce. Mezi dvěma ženami uvádějícími celý festival, jedné civilně oblečené a druhé v černém rouchu a mohutném černém klobouku, byla ministryně kultury Alena Hanáková. Primátor tu nebyl a stručně promluvil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, druhý garant festivalu. Téměř přes rameno se mu díval bronzový kůň v nadživotní velikosti od Karla Nepraše (+), který je verzí pomníku Jaroslava Haška na Žižkově. Hašek tu je ve zdi a kůň pokračuje v další místnosti. Až se někdo z vás stane ministrem nebo ministryní kultury, a toto místo je přeobsazováno nejčastěji, tak si toho všimněte.

---

 

"Sezame, otevři se" - ministrině kultury Alena Hanáková a starosta MČ Prahy 1 jako garanti festivalu symbolicky otevírají bránu dvorany Ministerstva kultury pro návštěvníky zahajovacího koncertu festivalu United Islands České spořitelny.

Ministryně kultury Alena Hanáková při zahájení festivalu zdůraznila otevřenost budovy Ministerstva kultury pro kulturní akce i v následujícím období.

Zahajovací koncert United Islands ČS otevřela skupina Lanugo.

Při slavnostním zahájení UIČS - minisryně kultury Alena Hanáková a pořadatel festivalu Martin Voňka spolu s dramaturgem Davidem Gaydečkou.

Na scéně zvukaři už vyladili mikrofony a nástroje (všimli jste si, že zvukaři už jsou důležitější než muzikanti a zpěváci?) česká kapela Lanugo spustila příjemnou muziku. Byl to rock, folkrock, jazzrock? Promiňte, žánry se už tak promíchaly, že se v tom vyznají jenom kritici a ti ještě většinou bývají specialisté, vyjma Jiřího Černého, který mluví do fšeho.

Skupina Lanugo

Zpěvačka skupiny Lanugo Markéta Foukalová.

Na zahajovací koncert přišli i posluchači s kočárky

To není "Otík z Vesničky mé střediskové", ale miminko s "protihlukovou ochranou". Pohoda pro všechny.

Jako druhá zahajovací kapela se představila skupina Luno.

Josef Kobra Kučera s bronzovým koněm Karla Nepraše v areálu Ministerstva kultury.

Bylo tu dobře, ale já jsem chtěl stihnout ve Vagonu Drtikol. Pamatuju si Vagon, který vypadal jako vagon a byl tu jazzový klub. Teď je tu všehochuť klub a na stěnách je Pop Muzeum vyplněné foto i textovou dokumentací. A nejznámnější světoví i čeští interpreti mají svůj ksicht vyvedený na zdi coby fresku. Impozantní. Drtikol drtil tóny na tvrdo, až jsem si musel vypnout sluchátko. Ale potěšili mne. Do chvíle, než jsem musel zase stíhat tramvaj na Malostranské náměstí.

Malostranská beseda je moje srdeční záležitost. Interiéry jsou laskavě krásné, v předsálí muzikantské scény si usednete na thonetky, upíjíte pivo, díváte se na ošklivé obrazy a bavíte se chvíli s Frantou Heřmanem a pak druhou chvíli s Vaškem Koubkem. Abych nekřivdil pořadatelům svým názorem na výtvarno, kterému rozumím více než muzice, tak musím konstatovat, že na chodbě jsou fantastické sochy z kovových spletenců od Marina Vavryse.

Slovenská skupina Silo a lampa svieť! hrála v Malostranské besedě.

Slovenská skupina Silo a lampa svieť!, což je zajímavý imperativ, jenže netuším o čem a pro co, ale muzika byla srozumitelně laskavá, i když, jak to už doba přináší, tvrdá. Trochu mi sice duněla lebka, ale bylo mi líto vypnout sluchátko, když z té vyladěné muziky bylo zpěvákovi rozumět o čem zpívá a slova ještě k tomu dávala smysl.

Z refýže jsem se díval na Malostranskou besedu z venku – a musím opakovat: Je krásná. Zatím co místo Malostranské kavárny, která byla laskavým protipólem, je shluk prázdných místností (7 hostů) v něčem co se jmenuje STARBUCKS COFFEE. Ale tam nehraje žádná muzika, zatím co pražské hudební kluby jsou všem pro radost. Ještě k tomu radost zadarmo.

Skupina The Colorblinds při večerním přestavení v Lucerna Music Baru.

Ale již předtím se odpoledne The Colorblinds představila na Václavském náměstí na takzvané ochutnávce festivalu. Zpěvák Adam Mišík se coby muzikant "potatil".

Jiří Wehle

Folková dvojice Vasilův rubáš

Elfy

Metoděj Konstantin, kterého Mike našel na Slam Poetry, velmi zajímavý performer.

"Ochutnávka festivalového dění" se opravdu vydařila - "Nesmírní lidé" jako první nasadili tvrdší tóny.

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

 

 

 

Věra Martinová

Tak trochu jinak. PORTA je sice hlavně o muzice, ale nejen. 46. ročník není nic kulatého, ale životopis PORTY byl tak trochu jako kvadratura koule. Když v roce 1971 prosadil tehdejší ředitel kulturáku zákaz PORTY v Ústí n/L, prohlásil: „PORTA bude jenom když přijedu do kulturního domu na bílém koni.“ A festival začal putovat. V Karviné jsme nesehnali bílého koně, abychom ho soudruhu řediteli poslali a tak nemohl vyject do schodů až k místu upadající kultury pod jeho vedením.

---

 

Ale ke kořenům. Když přišel Jiří Šosvald s nápadem uspořádat festival „Country & western“, spojil se s Jaroslavem Velinským (Kapitánem Kidem). Protože v Československu bylo více trampských sborů (jednotlivci a dua se do soutěže nepřijímali) než country kapel, o folku ani nemluvě, jedině nezničitelný Spirituál kvintet, neplatil ještě pozdější Kidův bonmot : „Folk PORTU spolk!“ U toho polykání byl hlavně Jupp Konečný, ale byl to také on, kdo projížděl republikou a hledal místo pro další „portování“.

Náplava s Kapitánem Kidem

Mirek Kovářík

Když se po pádu komunismu PORTA vrátila do Ústí, všichni jsme to považovali za morální imperativ a spravedlnost. Pardon, ne všichni, ale PORTA se vrátila s plnou parádou, a když jsem letos procházel městem od pódia k pódiu a slyšel tu spoustu kapel a muziky, vyjeli jsme lanovkou na Větruši, kde se odehrávalo autorské klání. Já s Fedorem Ňufem Skotalem, který byl prvním šéfredaktorem dnes nejstaršího časopisu o té naší muzice. Kid, vymyslitel „Portýra“ ,byl po rodinné tragédii (automobilová nehoda liberecké kapely Boot Hil v roce 1970, pozn.red.) vyšinutý a Miki Ryvola, který měl dělat grafiku, se v rámci svého jemnocitu taky sesypal, a tak jsem se té práce ujal já.

Za několik desetiletí se u portovní fortny vystřídala velká řada „portýrů“, kteří na rozdíl od těch, co postávají před vstupem do hotelu nebo v sutaně vpouštějí do kláštera, byla v oblečení vhodném do přírody. Letos jsem si poprvé v životě koupil „Portýra“ za 10 Kč, což jeho první šéfredaktor odmítl.

Druhé číslo jsme už dostali zadarmo při tradičním setkání „V pravé poledne“, kde se mísí geronti ze zakladatelské generace s mládím, které v muzikantské tradici PORTY pokračuje. Konalo se v Churchillově vile. Winston ji ale nepostavil, ani neobýval. Palácovou vilu si nechal postavit uhlobaron Ignaz Petschek. Vlastnil i pozemek, na kterém je ústecké letní kino, místo závěrečných maxikoncertů Mezinárodního festivalu PORTA. I ten letošní.

Po kořenech se vypravíme k pramenům. Bez Luďka Munzara. V knihovně Petschkovy palácové vily je kolem dokola pod stropem basreliéf, který vypadá jako vyřezaný z lipového dřeva, ale je to mistrně provedená několikavrstevná štuka. Na ní je Labe až do Hamburku se všemi významnými „zastávkami“. Včetně Porty Bohemiky, která dala festivalu jméno. Je to kaňon, na který je krásný výhled z hospody od Dubického kostelíka, kousek od mé mateřské osady, ze které jsem ovšem byl vyloučen (protože hrával divadlo, pozn.red.). Na štuce je zachycen i „Vodopád nad Vaňovem“. Ve spojených osadách Země nikoho jsme zpívali : Ve Vaňově na konečné šestky eliny, stojí hostinec, jenom jediný… Píseň složil „Habásko“, který se na zimních hospodských vaňovských čundrech jako už vyzrálý traper objevoval.

Letošní PORTA byla věnována renesančnímu umělci Jaroslavu Velínskému, „vynálezci“ moderní trampské písničky, zlidovělému autorovi. Když na jeho počest zazpívaly „Stařenky“, původní sestava Schovanek včetně Jarky Čapkové, mistrně ovládající banjo, tak jsem si vzpomněl na Honzu Krisťáka Čapka, zakladatele první dívčí country kapely, ale předtím prvního vítěze soutěže v trampské písni na PORTĚ 1967 s kapelou Mohykáni. Kapitán Kid se o fous nedožil osmdesátin. Škoda. Ale před ním odešli kamarádi spolutvůrci Wabi Ryvola, Jarda Studený, Jarda Dvořák a řada dalších.

Stařenky s Jarkou Čapkovou

Bob a Bobci

Mrzí mě, že Kid nenapsal dějiny PORTY, nebo alespoň senzitivní komentáře k těm, které vyšly a jsou vzácnou faktografií. Kid se svým jedinečným smyslem pro humor a neurážlivým sarkasmem by jakýkoliv text povýšil. Ve výčtu všeho, tedy všech oblastí umění, ve kterých zanechal hluboké a trvalé stopy, jak by řekl idiotský kritik, za kterého se považuji, chybí to, že dělal i kreslený humor. A ještě se strefoval do svého oblíbeného muzicírování, trampování a portování. Přijměte malou ukázku, která vám vylepší mé historicko-sentimentální vzpomínání.

P.S. z Internetu:

Porta s.r.o. byla založena v roce 1994 a stala se významným dodavatelem chemických výrobků, zejména specialit pro chemický, farmaceutický, kosmetický a potravinářský průmysl. Porta s.r.o. zastupuje v České republice řadu zahraničních výrobců z Evropské unie, USA, Japonska a jihovýchodní Asie. Snahou naší firmy je poskytovat zákazníkům co nejlepší komerční i technický servis.