.
Kapela Blackjack
V sobotu dopoledne jsem vyrazila. Z Curychu přes Kostnici, kolem Husova kamene, pak na převozní lodi do Meersburgu a konečně přes Friedrichshafen rovnou do Mnichova. To celé za poměrně lidovou cenu 19 euro. Moje mnichovská kamarádka Eva na mě čekala na nádraží. Záhy jsme dorazily k areálu Olympijských her, kde se to celé ve velkém stanu s honosným názvem „Das Schloss“ (Zámek) odehrávalo. Stan zvenku vypadal jako cirkus, ale uvnitř jako nádherné divadlo s přilehlými prostorami.
Bonbonkem vystoupení jihočeských New Rangers, coby hostů na jarním oblastním kole Porty v českobudějovickém rozhlasovém sále, byl křest nevšedního alba z produkce Supraphonu. Jedná se o kompilaci tří CD s písničkami populárních Rangers, kteří by v tomto roce oslavili již 50.výročí od prvního pódiového vystoupení.
Druhá tráva, Robert Křesťan tradičně uprostřed
V Brně se připravuje předpremiéra cyklu České televize Zvláštní znamení touha
Štáb režiséra Václava Křístka shromáždil za rok a půl natáčení tolik pozoruhodných materiálů, že vedení České televize rozhodlo o přidání dalších dvou dílů. Cyklus Zvláštní znamení touha, věnovaný století trampingu, se tak rozrostl na celkový počet třinácti dílů. Ostatně, je to obvyklý rozměr - třináct je týdnů ve čtvrtletí, kostce ve stavebnici televizního programu..
Hymna Dobrofestu dobro, dobroo, dobrooo, dobrooo (na notu živijó)
Tentokrát byl koncert ve slovenské Trnavě věnován vzpomínkám nejenom na vynálezce Johna Dopyeru (1893-1988), slovenského rodáka z nedalekých Stráží. Jejich rodina se vystěhovala do Ameriky v roce 1908 a tam se svými bratry Emilem a Rudolfem (Ed a Rudy) vynalezl v Kalifornii koncem dvacátých let hudební nástroj, rezofonickou kytaru, nazvanou podle loga jejich firmy DOpyera BROthers = Dobro.
Egon Erwin Kisch
Z Vokounova dubnového kalendária
*1. 4. 1955 Pavel Zajíc – Zajda, od roku 1978 zpěvák a kytarista skupiny Nezmaři; písničkář (písně Vichřice P., Vím co smím), textař (texty Bál, Časy se mění, Fénix, Léto, Mamutí křik, Přicházíš, Ukolébavka, Zvláštní rána); prozaik (publikace Tmavidlo, aneb Spisy, které mi nikdo nesebral, 1998)
V průběhu loňského léta jsem především ve vodáckých campech podél českých řek dozrál k děsivému zjištění – kdo nemá pruhované námořnické tričko, je out. Co out, je trapnej. Na nádraží v Ledči nad Sázavou jsem dokonce uviděl plný vagon předškolních dětiček v pruhovaných minitričkách a s bílými mariňáckými miničepičkami na hlavičkách. Byla mi hanba.