Hymna Dobrofestu dobro, dobroo, dobrooo, dobrooo (na notu živijó)

Tentokrát byl koncert ve slovenské Trnavě věnován vzpomínkám nejenom na vynálezce Johna Dopyeru (1893-1988), slovenského rodáka z nedalekých Stráží. Jejich rodina se vystěhovala do Ameriky v roce 1908 a tam se svými bratry Emilem a Rudolfem (Ed a Rudy) vynalezl v Kalifornii koncem dvacátých let hudební nástroj, rezofonickou kytaru, nazvanou podle loga jejich firmy DOpyera BROthers = Dobro.

Příští rok to bude devadesát let, co si ho nechali patentovat. Jeho syn, John Edward Dopyera (*1928), stál u zrodu Dobrofestu a bývali společně se svou manželkou Margaret a sestrou Anne Dopyera West v Trnavě vítanými hosty. Bohužel zemřel vloni 14. listopadu. Obě dámy nás nechaly všechny srdečně pozdravovat.

V průběhu večera se také zavzpomínalo na prvního slovenského dobristu Gustáva Blesčáka, trnavského rodáka, který by se teď v březnu dožil 77 let. Ti dříve narození si možná ještě pamatují na jeho trnavskou kapelu Caravell Western, která se umístila na předních místech na Portě v letech 1967 a 1969 v kategorii moderní country. Do muzikantského nebe se odebral v červenci 2012. Gustáv Blesčák byl po dva roky výkonným ředitelem Dobrofestu a právě s ním začala někdy v první polovině devadesátých let s Dobrofestem moje spolupráce. 

Jak nevzpomenout na dobristu gentlemana v sáčku a s nažehlenými puky na džínách, který navštívil Dobrofest v roce 2000 se svým triem, kde hráli Jimmy Gaudreau a Richard Bennett. Na basu je tehdy doprovázel Švýcar Markus Fritsche. Byl to pochopitelně legendární Mike Auldridge (*1938), jeden ze zakládajících členů mé milované superskupiny Seldom Scene. I ten se bohužel odebral do muzikantského nebe den před svými 74. narozeninami, 20. prosince 2012.

Další vzpomínka patřila fantastickému showmanovi, vynikajícímu multiinstrumentalistovi a zpěvákovi, přezdívanému „Král Dobrofestu“. Nebyl jím nikdo jiný, než Bob Brozman, který tento festival s obrovským úspěchem navštívil sedmkrát. Naše řady opustil v dubnu 2013.

Jako poslední se ve věku pouhých 58 let letos 19. ledna odebral tam nahoru náš kamarád Franta Javůrek, mandolinista a prezident firmy Amistar, která vyrábí rezofonické kytary. Hrají na ně muzikanti po celé zeměkouli… 

Ale už dost smutku a vzpomínek, večer byl hlavně o muzice… O půl osmé nás v nově otevřeném trnavském City Clubu přivítal Peter „Bonzo“ Radványi, v tričku s obrázky Boba Brozmana a Johna Dopyery, které mu věnoval Toni Balocco. Pověděl nám krátce o historii Dobrofestu, který trval sedmnáct let, od roku 1992 do roku 2008. Vystřídali se na něm hudebníci z dvaadvaceti zemí a čtyř kontinentů, celkem více než 350 sólistů a kapel. Znali ho muzikanti po celém světě a dodnes se mě moji na dobro hrající kamarádi ptají, proč si tam už nemohou zahrát. Ale svítá maličká naděje, že se letos Dobrofest znovu vzkřísí ke své staré slávě. Držme všechny palce, ať se tak stane. Byl to opravdu jedinečný festival a neměl ve světe obdobu.

Záhy vzal „Bonzo“ do ruky svou kovovou rezofonickou kytaru a se svým spoluhráčem Lubošem Beňou na nás vypálili prvotřídní blues. Mně se nejvíc líbila jejich verze slavné skladby No Expectations od Rolling Stones… Po chvíli se k nim připojil ještě hráč na foukací harmoniku, jeho jméno si bohužel nepamatuji.

Peter Bonzo Radvanyi a Luboš Beňa

A už se na jevišti objevil první zahraniční host, Julian Socha z Velké Británie. Úvodní píseň nám zahrál na kovové dobro, ale záhy ho vyměnil za akustickou kytaru a předvedl nám spoustu věcí ze svého bohatého repertoáru. Mimo jiné prozradil, že miluje hudbu Jimiho Hendrixe a pár jeho věcí i zahrál.

Julian Socha z Velké Británie

Zatím se v zákulisí chystala vynikající slovenská bluegrassová kapela Bill Faster, kterou už ti šťastnější mezi vámi mohli vidět. Hrají v obsazení Dušan Hronec kytara a zpěv, na Dobro Henrich Novák, přezdívaný Dobro profesor. Je to druhý služebně nejstarší slovenský dobrista. Tři roky vyučoval hru na svůj nástroj v Trnavě a prý se mu to tak zalíbilo, že teď dává workshopy po celé Evropě. Na banjo hraje Richard Ciferský, na housle mladičký a fantastický Martin Burza. Na basu Anton Národa. Také už jsem o nich několikrát psala. Obecenstvo bylo nadšené. Po nich nastoupil další zahraniční host, tentokrát z Itálie. Toni Balocco, další bluesman s kovovým dobrem a dobrý přítel Boba Brozmana. Zaznělo i několik italsky zpívaných skladeb.

Kapela Bil Faster, zleva Henrich Novák, Anton Národa, Dušan Hronec, Martin Burza, Richard Ciferský

Ale trnavské publikum bylo již natěšené na zlatý hřeb večera, místní doprovodnou kapelu charismatického amerického zpěváka, baviče a kytaristy Willie Jonese. Ten Dobrofest poprvé navštívil se svou německo-americkou kapelou Shady Mix v roce 1999. Tehdy ještě hrával na basu. Pak si padl do oka se slovenskými muzikanty a od té doby je tam pravidelným hostem.

Willie Jones

Kapelu tvoří vynikající kytarista Jozef Strogončík, banjista Roman Áč, baskytarista Erik Binovský a bubeník Braňo Gašpar. Jako host si s nimi na dobro zahrál výborný Milan Benkovič. Na programu byl také slavnostní křest nejnovějšího cédéčka Willie Jones – Hands of Time, nahraného právě s touto slovenskou kapelou. Bylo pokřtěné pravou Dobrovickou a kmotrem se stal Pavol Tomašovič. 

Křest CD Willie Jones Hands of time. Zleva Willie Jones, Bonzo Radvanyi, kmotr Pavel Tomašovič a členové Willie Jones Bandu.

Pak už zazněla hymna Dobrofestu, Dobro, dobroo, dobrooooo. Večer se pomalu chýlil ke konci, ale diváci je nechtěli nechat odejít. Tak museli znovu a znovu přidávat. Nakonec zbyli jen někteří muzikanti (hoši z kapely Bill Faster museli po vystoupení odjet, protože další den začínali v Bratislavě točit cédéčko). Peter Radványi naučil publikum zpívat Sweet Home Trnava a jako úplně poslední zazněla tradičně Will the Circle Be Unbroken…

Se zvukem měl plné ruce práce vynikající zvukař Jirka Elger ze Zlína. Bohužel, v klubu bylo dost hlučno. Hlavně u našeho stolu vedle baru jsem měla sem tam problémy všechnu muziku slyšet. Spousta lidí si tam zřejmě přišla popovídat a hudbu brali jenom jako kulisu. Tiše jsem je ve v duchu vraždila. Velká škoda, neboť muzika byla prvotřídní…

Finále koncertu

Takže nezbývá než držet palce, ať se organizátorům Peterovi Radványimu, Marianu Princovi a Rudovi a Romanovi Áčovým podaří zaniklý festival opět vzkřísit. Další v jejich týmu, Katarína Erentová, se tohoto nádherného večera nemohla pro nemoc zúčastnit. Všichni jsme si na ni ale vzpomněli…

Foto Lilly Pavlak