Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Pedagog ve výslužbě, tomu se to žertuje, když je ve výslužbě. Ale co pedagog ve službě? Mnohý rozchechtaný adept učitelského povolání ztratí za katedrou smysl pro humor. Neboť jemu – jemu! – se nikdo posmívat nebude, to by tak hrálo, husy jsme spolu nepásli, dělejte si legraci z někoho jiného, já tu nejsem pro smích.

Jsou však učitelé vzácní, co smích nezavřeli do kabinetu pod mrtvé evidenční číslo. Snad proto, že si pamatují sebe sama, že nezradili své mládí. Nevykázali humor z rozvrhu hodin, neboť právem soudí, že nejen opakování, nýbrž i smích je matkou učení.

Studentík Václav Richter si na pedagogické škole zveleboval čas zapisováním perliček. Nacházel v nich stejnou poezii jako ve sbírce „ Sbohem a šáteček“, která je půvabná, ale nezrodila se před jeho očima. Poznal, že školní perličky jsou nejen humorné, ale i poetické – svým kouzlem náhody, kdy z cylindru není vytažen obvyklý králík, nýbrž král.

Po dokončení školy se mladý učitel Richter vydal na kantorskou dráhu kolem Pavlovských vrchů. Putoval po samých –ce. Troskotovice, Přibice, Valtice, Dolní Věstonice. Taky legrace tam byla, neboť ji dokázal vnímat. U babičky v šuplíku ležela jeho sbírka perliček ze studií, kterou neuzavřel, nýbrž na ni navázal svými zápisky z učitelské kariéry.

Dnes učí v Zaječí, už je tu devátý rok, usadil se, má rodinu, tři syny, vinohrad a pověst dobrého kantora.

Žije s vesnicí, zná blízce rodiče svých žáků. Ví, jaká je zrovna úroda. Ví, kdo si opravuje střechu. Chodí po schůzích. Má rád písničky . Zná široké okolí vsi. Tiše naslouchá lidovým vyprávěním z dávných časů Hustopečska. O prázdninách jezdí s celou rodinou na výlety,které pak po návratu zaznamenává do mapy. Začátek a konec každé takové cesty je stejný: Zaječí. Stal se zdejším.

Ale co perličky, nezakutálely se ?

Baví Václava Richtera i v jeho pětatřiceti letech ?

Zůstal mu vedle sluchu hudebního i sluch študácký ?

S těmito otázkami jsme vstupovali do školy v Zaječí s Miroslavem Zajícem, fotoreportérem.

„Mám jich už na tři tisíce“, vítá nás učitel Richter a my si bezděky dáváme pozor na své slovní formulace, aby těch perliček neměl hned 3000+1.

„Která je poslední ?“

„Žádná nemůže být poslední. Perličky se rodí pořád.O jednu z čerstvých se zasloužil můj kolega, učitel biologie, když pravil: „ Milé děti, naposledy jsme se učili o mozku, dnes si o něm opakovat nebudeme, protože mám v hlavě něco jiného…“

„Jak se k vám ta perlička donesla ? „

„Kolega mi to sám vyprávěl, protože má smysl pro humor.“

V debatě jsme pak pokračovali u Richterů doma. Jeho manželka je taky kantorka, takže mu ze školy donáší – perličky. Nejen ona, ale i učitelé z okolí. Ba dokonce i žáci,kteří o jeho zálibě vědí. Konečně, není to žádná tajnost, vždyť publikuje nepodařená tvrzení podařených žáků v dětských koutcích různých novin a časopisů. Navíc obšťastňuje před prázdninami svoji třídu recitací ze svých zápisků, což vždy vzbudí ohlas.

Nedalo mi, abych se nezeptal : „ A co šplhouni ? Nechtějí se vám zavděčit tím, že perličky vyrábějí jako perlorodky ? „

„Pravá perlička se od umělé pozná. Nejen v klenotnictví. Mám ve své sbírce i hlášky trapné a nevěrohodné , takové, co jsem získal až z třetí ruky. Výroky nejlepší jsou ty živé. Mám je z vyučování, ze zkoušení, ze slohů, z pionýrských táborů. Případně jsem se jich dopustil sám, když jsem chtěl mluvit moc moudře. „

„ Tak vzniká perlička ?“

„ Každá konstruovaná moudrost je proradná. Může vyznít komicky. Nejen u dětí. Řekl bych dokonce, že u dospělých dvojnásob. Jako venkovský kantor vedle své specializace zaskakuji v různých předmětech, někdy to jinak nejde. Čím méně toho pak o látce vím, tím usilovněji se snažím mluvit učeně – a tím rychleji se v očích žáků mohu dostat do komické situace. Neboť opravdová moudrost může být jen prostá.“

„Jak je tomu u perliček žákovských ?“

„ Někdy vyrůstají z dětské fantazie, jindy z pokusu o okecávání, někdy je to obyčejná neobratnost, jindy zase básnický obraz nakřivo. Každopádně je to vždy posunutá logika. Směje-li se třída, je to správná a zdravá reakce. Smích totiž není posmívání.“

Už Komenský věděl, že smysl pro humor nepodlamuje učitelovu autoritu, není kantorovou slabostí, ale silou, stejně jako smysl pro hru. Proto Václav Richter nepokládá svoji sbírku perliček za nějaký „ podraz na školu“, nýbrž naopak za pokus o zachycení neopakovatelné atmosféry školních stěn. Vždyť kde jinde se může zrodit třeba takovéto žáčkovo tvrzení:

„ Zvuk se šíří rychleji než světlo,neboť po zapnutí televizoru slyšíme nejprve hlas a teprve pak se objeví obraz.“

Učitel ze Zaječí nabídl svoji sbírku několika nakladatelstvím k vydání. Zatím neuspěl. Nikoliv snad proto, že by se redaktoři nesmáli,ale prostě z toho důvodu, že tři tisíce nahuštěných perliček obsahují tolik švandy, že to pak už ani není legrace. Václav Richter si tuto slabinu sbírky uvědomuje a uvažuje o tom, že celou podobu rukopisu znovu probere, oddělí hlušinu a pokusí se o vydání znovu.

My jsme pro vás dnes vybrali několik ukázek z jeho sbírky.Pokud náhodou někdo z vás smíchy zaječí, pak díky Zaječí, kde žije učitel, který nezapomněl na roky, kdy sedával v lavici.

Připravili čtyři absolventi různých škol:

RUDOLF KŘESŤAN (text), MIROSLAV ZAJÍC (foto), KAREL DIVINA a VLADIMÍR NAGAJ (písmo a kresby).

( Mladý svět 12/1976)

 

 

Atom je nejmenší část hmoty, asi jako špendlíková hlavička.

Komáři mohou štípnout i nějakou nemoc.

Básník vyhledává smutné dívky a dává je do knih.

Když známe morzejovku, nemůžeme v lese zabloudit.

Napoleon všechny převyšoval svým malým vzrůstem.

Jáma je díra, která má otvor.

Československo je největší malá země v Evropě.

Alchymisté hledali zlato, ale žádné je nenapadlo.

S řidičem nesmíme mluvit, abychom ho nenarazily.

Založení Říma se skládá z pověstí.

Koule je tvar, který má všechny úhly zahnuté dovnitř.

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076685

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz