Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     

    Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Ilona Zítra má svátek Běla

Pedagog ve výslužbě, tomu se to žertuje, když je ve výslužbě. Ale co pedagog ve službě? Mnohý rozchechtaný adept učitelského povolání ztratí za katedrou smysl pro humor. Neboť jemu – jemu! – se nikdo posmívat nebude, to by tak hrálo, husy jsme spolu nepásli, dělejte si legraci z někoho jiného, já tu nejsem pro smích.

Jsou však učitelé vzácní, co smích nezavřeli do kabinetu pod mrtvé evidenční číslo. Snad proto, že si pamatují sebe sama, že nezradili své mládí. Nevykázali humor z rozvrhu hodin, neboť právem soudí, že nejen opakování, nýbrž i smích je matkou učení.

Studentík Václav Richter si na pedagogické škole zveleboval čas zapisováním perliček. Nacházel v nich stejnou poezii jako ve sbírce „ Sbohem a šáteček“, která je půvabná, ale nezrodila se před jeho očima. Poznal, že školní perličky jsou nejen humorné, ale i poetické – svým kouzlem náhody, kdy z cylindru není vytažen obvyklý králík, nýbrž král.

Po dokončení školy se mladý učitel Richter vydal na kantorskou dráhu kolem Pavlovských vrchů. Putoval po samých –ce. Troskotovice, Přibice, Valtice, Dolní Věstonice. Taky legrace tam byla, neboť ji dokázal vnímat. U babičky v šuplíku ležela jeho sbírka perliček ze studií, kterou neuzavřel, nýbrž na ni navázal svými zápisky z učitelské kariéry.

Dnes učí v Zaječí, už je tu devátý rok, usadil se, má rodinu, tři syny, vinohrad a pověst dobrého kantora.

Žije s vesnicí, zná blízce rodiče svých žáků. Ví, jaká je zrovna úroda. Ví, kdo si opravuje střechu. Chodí po schůzích. Má rád písničky . Zná široké okolí vsi. Tiše naslouchá lidovým vyprávěním z dávných časů Hustopečska. O prázdninách jezdí s celou rodinou na výlety,které pak po návratu zaznamenává do mapy. Začátek a konec každé takové cesty je stejný: Zaječí. Stal se zdejším.

Ale co perličky, nezakutálely se ?

Baví Václava Richtera i v jeho pětatřiceti letech ?

Zůstal mu vedle sluchu hudebního i sluch študácký ?

S těmito otázkami jsme vstupovali do školy v Zaječí s Miroslavem Zajícem, fotoreportérem.

„Mám jich už na tři tisíce“, vítá nás učitel Richter a my si bezděky dáváme pozor na své slovní formulace, aby těch perliček neměl hned 3000+1.

„Která je poslední ?“

„Žádná nemůže být poslední. Perličky se rodí pořád.O jednu z čerstvých se zasloužil můj kolega, učitel biologie, když pravil: „ Milé děti, naposledy jsme se učili o mozku, dnes si o něm opakovat nebudeme, protože mám v hlavě něco jiného…“

„Jak se k vám ta perlička donesla ? „

„Kolega mi to sám vyprávěl, protože má smysl pro humor.“

V debatě jsme pak pokračovali u Richterů doma. Jeho manželka je taky kantorka, takže mu ze školy donáší – perličky. Nejen ona, ale i učitelé z okolí. Ba dokonce i žáci,kteří o jeho zálibě vědí. Konečně, není to žádná tajnost, vždyť publikuje nepodařená tvrzení podařených žáků v dětských koutcích různých novin a časopisů. Navíc obšťastňuje před prázdninami svoji třídu recitací ze svých zápisků, což vždy vzbudí ohlas.

Nedalo mi, abych se nezeptal : „ A co šplhouni ? Nechtějí se vám zavděčit tím, že perličky vyrábějí jako perlorodky ? „

„Pravá perlička se od umělé pozná. Nejen v klenotnictví. Mám ve své sbírce i hlášky trapné a nevěrohodné , takové, co jsem získal až z třetí ruky. Výroky nejlepší jsou ty živé. Mám je z vyučování, ze zkoušení, ze slohů, z pionýrských táborů. Případně jsem se jich dopustil sám, když jsem chtěl mluvit moc moudře. „

„ Tak vzniká perlička ?“

„ Každá konstruovaná moudrost je proradná. Může vyznít komicky. Nejen u dětí. Řekl bych dokonce, že u dospělých dvojnásob. Jako venkovský kantor vedle své specializace zaskakuji v různých předmětech, někdy to jinak nejde. Čím méně toho pak o látce vím, tím usilovněji se snažím mluvit učeně – a tím rychleji se v očích žáků mohu dostat do komické situace. Neboť opravdová moudrost může být jen prostá.“

„Jak je tomu u perliček žákovských ?“

„ Někdy vyrůstají z dětské fantazie, jindy z pokusu o okecávání, někdy je to obyčejná neobratnost, jindy zase básnický obraz nakřivo. Každopádně je to vždy posunutá logika. Směje-li se třída, je to správná a zdravá reakce. Smích totiž není posmívání.“

Už Komenský věděl, že smysl pro humor nepodlamuje učitelovu autoritu, není kantorovou slabostí, ale silou, stejně jako smysl pro hru. Proto Václav Richter nepokládá svoji sbírku perliček za nějaký „ podraz na školu“, nýbrž naopak za pokus o zachycení neopakovatelné atmosféry školních stěn. Vždyť kde jinde se může zrodit třeba takovéto žáčkovo tvrzení:

„ Zvuk se šíří rychleji než světlo,neboť po zapnutí televizoru slyšíme nejprve hlas a teprve pak se objeví obraz.“

Učitel ze Zaječí nabídl svoji sbírku několika nakladatelstvím k vydání. Zatím neuspěl. Nikoliv snad proto, že by se redaktoři nesmáli,ale prostě z toho důvodu, že tři tisíce nahuštěných perliček obsahují tolik švandy, že to pak už ani není legrace. Václav Richter si tuto slabinu sbírky uvědomuje a uvažuje o tom, že celou podobu rukopisu znovu probere, oddělí hlušinu a pokusí se o vydání znovu.

My jsme pro vás dnes vybrali několik ukázek z jeho sbírky.Pokud náhodou někdo z vás smíchy zaječí, pak díky Zaječí, kde žije učitel, který nezapomněl na roky, kdy sedával v lavici.

Připravili čtyři absolventi různých škol:

RUDOLF KŘESŤAN (text), MIROSLAV ZAJÍC (foto), KAREL DIVINA a VLADIMÍR NAGAJ (písmo a kresby).

( Mladý svět 12/1976)

 

 

Atom je nejmenší část hmoty, asi jako špendlíková hlavička.

Komáři mohou štípnout i nějakou nemoc.

Básník vyhledává smutné dívky a dává je do knih.

Když známe morzejovku, nemůžeme v lese zabloudit.

Napoleon všechny převyšoval svým malým vzrůstem.

Jáma je díra, která má otvor.

Československo je největší malá země v Evropě.

Alchymisté hledali zlato, ale žádné je nenapadlo.

S řidičem nesmíme mluvit, abychom ho nenarazily.

Založení Říma se skládá z pověstí.

Koule je tvar, který má všechny úhly zahnuté dovnitř.

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6858885

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz