Zhruba v šedesátých letech minulého století vyzvala redakce týdeníku Mladý svět své čtenáře, ať posílají tzv. Heslo týdne. Časopis je publikoval, aby se potěšila redakce a posléze i čtenáři nad tím, co všechno bylo na vývěskách, cedulích, nástěnkách, výzvách, upozorněních všude možně. Nebudeme vás k ničemu vyzývat. Jen si přečtěte následující řádky, porovnejte s životem, který sami žijete, vylaďte si náladu a možná, že dokonce přijdete i na dárek, kterým uděláte radost někomu, kdo to opravdu nečeká.

Začátkem června (1968, pozn. red.) po návratu Divadla Járy Cimrmana z Vídně jsme požádali profesora Ladislava Smoljaka a doktora Zdeňka Svěráka, aby nám o zájezdu vědeckého týmu, jehož jsou členy, něco napsali. Prof. Smoljak nás odkázal na září. Zeptali jsme se, zda potom už nebude pozdě. „Bude“ odpověděl profesor Smoljak, „ ale to je právě důvodem našeho odkladu.“ Koncem září nám přinesli oba vědci článek, který v nezkráceném znění otiskujeme:

Náš Jára Cimrman razil heslo: Psát pozdě je znakem seriózní žurnalistiky !

Od čtenáře Jirky jsme jako péefku dostali obrázky, které nás pobavily. Ostatně, podívejte se sami, stojí to za to.

1.  Strašně jsem se lekl, když maminka onemocněla, protože jsem si myslel, 
     že nám bude vařit tatínek.

2.  Na maminky se nemá křičet, protože jsou prospěšné. 

Vážený textař a publicista ing. Miroslav Černý nám napsal: "Pozval bych vás na návštěvu, ale mám v obýváku děsnej binec."

Daniela Pavlatová a Josef Kobra Kučera

To je dobře, že si Josef Kobra Kučera nedá pokoj a čím víc věcí dělá, pořádá nebo vyřizuje, tím je spokojenější, zdravější a mladší. Teď například otevřel slavnostní vernisáží, k níž hrál pan Vrchotický na harfu, už 398. Salon kresleného humoru.

Ne nadarmo se říká ( Jaroslav Hašek to napsal i do jedné své povídky, ve které diváci při opeře zpívají s účinkujícími), že dobrá věc se dá slyšet i dvakrát.Nám se to podařilo s Belmondovými moudry, která - v tom s námi doufám souhlasíte - se také dají číst nebo říkat dvakrát i víckrát. A ta, která zavírala 10. ročník Notování, jsou tato:

Inženýr Milan Plch zvaný Belmondo vytvořil sérii dalších myšlenek, s nimiž uzavírá soutěžní večery Notování. Sesbíral je Honza Dobiáš.

Je mu sto. Ne Rakusovi, ale Arthurovi, ptáku velmi iniciativnímu, který vás provází od vzniku tohoto portálu (říká se tak časopejsku na internetu?). Radovan je stavař, vystudoval to, kreslíř a ilustrátor, to se naučil sám a publikuje od roku 1990. Je kmenovým autorem časopisu Sorry, pro který kreslí černý humor, a Květy, ve kterých je jeho humor poetický. Jeho člověci jsou podobni ptáku Arthurovi, který je po sté na našich stránkách prezentován s mravenci, brouky, a jinou minifaunou.