Oslava pálení čarodějnic a stavění májky má svůj původ už v keltském dávnověku. Pražáci se zase den před 1. májem scházeli a dodnes schází v Petřínských sadech u pomníku K.H.Máchy, kde si dávají se svými děvčaty políbení, které prý pomáhá dalšímu příslibu lásky. V r.1964 nám do vězení v Plzni na Borech přivezli větší skupinu mladých trampů, „milenců z Petřína“, a muže dali k nám na světnici. Když jsme se ptali, za co tu jsou, ukázali mi ti mladí rozsudek.
Stálo tam: „...tito lidé jsou členy organizované skupiny, která se snažila svými skutky a provokativními výroky rozvracet a urážet na počátku květnových dní oslavy osvobození naší vlasti hrdinnou Rudou armádou. Tímto aktem se snažili bojkotovat průvod na 1. máje a odmítali socialistickou oslavu, ze které se snažili udělat oslavu milostnou.“
Nelenil jsem a přečetl to nahlas všem dvaceti lidem na světnici - a ti začali řvát smíchy. To tu ještě nebylo! Změnit nařízené oslavy 1. máje na milostné radovánky! Bachaři lítali po chodbách, nic nechápali a jen se divili, čemu se mohou jejich chovanci v ponuré věznici tolik smát. Kelti by se také divili! Po pár měsících „milence z Petřína“ pustili a už jsem o nich neslyšel.
Je to ale zapsáno v mých vzpomínkách, bylo by záhodno zjistit, která trampská osada to tehdy byla. Dnes se to s odstupem času dá pokládati za hrdinský čin. Jejich jména a jméno osady už odvál čas, ale přesto jsem docela nezapomněl. Je pravda, že od té doby uplynulo skoro 50 let, ale snad se najde někdo, kdo je znal, nebo kdo s nimi tehdy byl také na Borech. Rád bych mu podal ruku.
(autor je badatel a redaktor časopisu Stopař)