V nedožitých jednaosmdesáti letech zemřel trampský písničkář Tony Linhart

Těch chytrých písniček napsal snad sto padesát. Jsou rozeznatelné – mají dokonalou harmonickou stavbu, inteligentní texty, a hlavně – jsou melodické. Hrával je se skupinou Pacifik, s níž se poprvé objevil na celostátní Portě, která už vlastně ani být neměla – na té v Karviné v roce 1971.

V kategorii moderní trampská píseň tehdy vyhráli Plížáci s Wabim Daňkem, a byl z toho docela skandál; trampskému národu se nelíbil Daňkův podivuhodně lehkovážný popěvek Tonka. Druzí, nikoliv však horší, byli Pacifici v čele s Tonym Linhartem, s manželi Helenou a Vaškem Maršálkovými, Hanou Sýkorovou… Řekl bych, že tehdy Pacifik ovládl moderní větev trampské hudby – do doby, než z Porty odešli, protože prý kamarádi ze starých osad říkali, že jezdit na Portu není trampské. V Třebíči 1975 vůdčí místo Pacifiku okamžitě a na dlouho obsadili Brontosauři s bratry Nedvědovými a Zdeňkou Toskovou - Tichotovou.

Tonyho autorská tvorba je mimořádně erudovaná, ale zajímavé byly i jeho producentské počiny. Myslím, že jeho nápad byla ta čtvrteční odpoledne v tehdejším pražském Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, kde hráli a uváděli hostující kapely společně s Wabim Ryvolou. Po listopadu se stal Tony producentem televizních i gramofonových sešlostí. Patří sem Vandry do padesátých, dodnes hrané především v Country rádiu, zprvu trochu vysmívané, jak tam všichni pořád na něco hrají a zpívají, dnes ceněné za zachování písní, které by asi veřejnost už neznala.

Ve zprávě ČTK o Tonyho úmrtí, kterou doslova převzaly deníky i servery, je připomínán seriál České televize Zvláštní znamení touha. Tony společně s Frantou Hackerem zde odvedli mimořádnou práci především v dílech, věnovaných počátkům trampingu. Málokdo ví, že na můj návrh přijal Tony i hudební režii celého cyklu. Sahal výhradně do svého hudebního archívu.

Naposledy jsem s ním mluvil telefonem před několika málo týdny. Domlouval jsem natáčení na Ztracence pro jeden úspěšný, stále běžící televizní cyklus. Tony odmítl, řekl mi, že na tom není dobře, ale to nebyl už celá léta. A přitom nepřetržitě pracoval. Ještě v září hrál s Pacifikem na Interportě v Ústí nad Labem, do poslední chvíle uváděl své Ozvěny osadních ohňů na Country rádiu. Poslední Ozvěny uslyšíme v úterý 12. ledna. Budou bez Toníka, ale zřejmě o něm.

Víte, kterou jeho písničku mám nejraději? Tulácké blues. Dokonce ho hráváme s Danielem Hůlkou, i on patří mezi Tonyho obdivovatele. Nejen on.