Na podzim 2015 byl po dvouletém natáčení odvysílán na programu ČT2 třináctidílný dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha, věnovaný století trampingu. Cyklus měl mimořádný ohlas ve veřejnosti, vysílán byl skoro tři měsíce a každý díl měl v následujících dnech dvě reprízy. V roce 2016 byl nominován na Českého lva jako nejlepší televizní dokument roku.

Navzdory rozlehlosti díla jsem si uvědomoval, že z těch či oněch důvodů nebyla některým jevům věnována přiměřená pozornost. Ve spolupráci s dramaturgyní doc. Janou Hádkovou jsem připravil námět druhé řady seriálu. Víc prostoru jsme chtěli mj. věnovat slovenskému trampingu a českému trampingu v zahraničí. Pochopení jsme našli u vedoucí TPS Martiny Šantavé i vedení České televize. Z původního záměru nakonec vznikl ojedinělý zaoceánský projekt – putování za trampy po Spojených státech a Kanadě.

Cesta malého (čtyřčlenného) štábu vedla za významnou trampskou komunitou ve Vancouveru v kanadské Britské Kolumbii, odtud na Yukon a Klondike. Ve Whitehorse jsme se po čtyřiceti devíti letech objali s Rudym Šudřichem, s kterým jsem v srpnu 1968 mohl odjet do světa. Jen kdyby tolik nespěchal. Přes mlhovinu uplynulých desetiletí jsem si s úžasem uvědomil, že Rudy vlastně stál u počátku mé novinářské kariéry, tehdy v předzvěsti Pražského jara. Léta jsem si lámal hlavu, jestli jsem měl odjet. A jestli bych skutečně odjel, kdyby Ruda počkal.

Z Whitehorse je to do Dawson City 550 kilometrů po Yukon Highway. Nemějte o té hájveji mylné představy, je to částečně prašná cesta subpolární tundrou. K večeru vylézají medvědi a jdou k té děravé a prašné cestě na bobule z tamních keřů. Člověk má chuť zastavit a pohladit je.

A z Klondiku přes Vancouver do coloradského Denveru a Skalistých hor. Jednadvacátý srpen je pro krajany osudové datum. Asi nejdůležitější v jejich životě. Tehdy se stalo to, co je donutilo opustit domovy a hledat ten nový jinde. Jednadvacátého srpna 2017 jsme seděli u Jerryho Vecky alias Pupála, muzikanta a spisovatele, nahoře v horách v Connifer. Včera nám na potlachu zemřel kamarád, s texaským Petrem Farářem Komárkem jsme byli poslední, kdo s ním mluvil. A dnes je po 150 letech úplné zatmění slunce nad Spojenými státy.

Mystické dny.

A tehdy jsem prohodil s tichým pocitem únavy a splněného úkolu – zítra balíme a letíme domů.

A kameraman Péťa Hykš tiše řekl – já bych chtěl na Klondike.

Neboť Klondike, přátelé, je neobyčejné krásný. Byl ovšem konec srpna a pomalu tam začínalo přituhovat. Klondike má svou chladnou krásu, asi jako Marlene Dietrichová. Nedávno mi psal Mikin, že už v listopadu tam měli 37,5 stupně pod. Neboť taková je dialektika života i krásy.

Ještě jednou děkuji kamarádům, kteří nám poskytli zázemí – Milo Šolimovi Gachovi, Vancouver; Mikinovi Bílinovi, Klondike; Marušce Loumové, Denver. A starým dobrým brachům, s kterými se známe asi šedesát let. Že ano, Fony a Pavlo, Waltře Sandy, Tony Redo, Natálko, Barone, Larry, Jeffe …

https://www.ceskatelevize.cz/porady/11443851299-cesti-trampove-v-americe/21756226636