Vladimír Poštulka

Z Vokounova dubnového kalendária

* 1. 4. 1908 Prof. RNDr. Ing. Pravdomil Svoboda, dr. techn., DrSc. – Šedý vlk, v polovině 20. let vedl woodcrafterský Kmen Synů Želvy (LLM) v Příbrami, pro který vydával časopis Lov; psal též do časopisu Vatra. V roce 1923 vydal (pod přezdívkou Šedý vlk) příručku „O kroji“. V LLM byl nejmladším členem Rady důvěrníků. Od dětství byl mimořádně dobrým malířem, pro LLM namaloval první dekrety Orlích per, sám se stal prvním Bojovníkem (=Sagamorem) Ligy v pouhých čtrnácti letech. Kreslil úsporným setonovským stylem v přírodě. Napsal řadu knih o stromech a přírodě vůbec. Později profesor, biolog a dendrolog, odborný spisovatel. Vedoucí katedry dendrologie a geobotaniky Lesnické fakulty ČVUT. Zakladatel Arboreta v Kostelci na Černými lesy, poté ředitel Botanické zahrady v Průhonicích a Arboreta Borová Hora.

* 1. 4. 1893 Saša Razov, textař (text k písni Silnice šedivá - hudba J. Dobeš z filmu Řeka); pianista v kabaretech;

* 1. 4. 1963 Ing. Ivo Stehlík, prozaik – Dřevorubecké pohádky, 1999, Sjezd vodníků na Soumarském mostě, 2000, Naplavené dříví, fotografie Petr Hajner - Pavouk, edice Quercus č. 1, nakl. Stehlík, 2013); Trapsavec; nakladatel

* 2. 4. 1963 Jiří Janas – Jerrry Panther (T. O. Black Panther´s, Odry), publicista – Trampská kuchařka (Snadné vaření v přírodě, Odry, 2010)

* 3. 4. 1903 Antonie Bukovanská (rozená Konopásková) – Sylva, Šipka – původně u Skautů Socialistů pod přezdívkou Sylva, poté woodcrafterka; působila v LLM od roku 1923 jako náčelnice Kmene Vlčích máků z Prahy. Velmi brzo se stala v lize vůdčí osobností a členkou náčelnictva i Rady důvěrníků (1923), účastnila se sněmu, který byl završením tábora ve dnech 5. – 20. 7. 1924 na Ostrově dávné touhy uprostřed Berounky nedaleko Berouna. 29. 3. 1925 odstupuje z náčelnictva spolu se svým pozdějším manželem K. Bukovanským a náčelníkem P. Koudelou. Spolu se svou sestrou Marií podporovala levicové směřování P. Koudely a Josefa Fišera, ale podobně jako M. Vavrda či K. Bukovanský se postavila proti převratu Isawanů.Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928. Jako členka náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů zodpovědná za práci pro děvčata byla A. Bukovanská zvolena Radou důvěrníků dne 21. 10. 1928. Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl na Samechově. Do roku 1932 vedla tábory děvčat v Samechově a byla členkou náčelnictva. Po vyloučení jejího manžela K. Bukovanského vystoupila z LČSW v prosinci 1932 také. Přidala se k zakladatelům Družstva Walden (M. Vavrda, J. Retka, Teichmanovi) a i nadále vedla letní tábory dívek (Samechov, Nový Hrozenkov). Např. ve dnech 5. 7. – 20. 8. 1933 vedla kroniku Tábora Probuzení a vedla na něm dívčí kmen spolu s Annou Holickou. V letech 1934 – 1935 navštěvuje M. Seiferta v jeho domku v Měchenicích. Cca v letech 1931 – 1951 pomáhá P. Pitterovi ve výchově mládeže z žižkovské periferie v Setonově duchu tj. dětem z Milíčova domu.

† 3. 4. 2008 Mgr. Josef Prudil – Pan Josef – konferenciér skupiny Poutníci, od roku 1995 hudební redaktor v Čs. rozhlase; v Čs. televizi Brno moderoval pořad Aport; publicista Folk & Country; textař (písně Blues o touze létat – hudba E. Tubb, Deset korun (Why You Be Gone So Long), Hotel Hillary, Osmiramenný svícen, Píseň o velikém loučení – traditional, Slavkov, Světlo v tmách, Zamkni dům);  

* 4. 4. 1933 PhDr. Ladislav Holý, CSc. – woodcrafter; etnograf, pracovník v oboru etnografie rozvojových zemí, práce z oboru, filozofické práce.

† 4. 4. 1938 Alexandr Bubeníček – novinář, publicista, funkcionář KSČ, interbrigadista, padl ve Španělsku   

* 5. 4. 1943 Jiří Havránek – Pade (šerif T. O. White Star, Plzeň 1957 – 1962, T. O. Zlatý klíč, 1956; České Budějovice) – člen od 5. 11. 1963 do 26. 11. 2006; textař (písně Návrat – spoluautor textu, hudba W. Ryvola, 1969, Boot Hill – hudba W. Ryvola, 1970); publicista Stezka (1968)

* 5. 4. 1953 MUDr. Roman Splítek – Alvarez – Šakoh (= Mladý vlk), – woodcrafter;3. náčelník Kmene Neskenon; do Neskenonu přišel v listopadu 1970 po zákazu činnosti Junáka ze strany komunistické administrativy ze skautského střediska Maják, odkud si s sebou přinesl přezdívku Alvarez, ale znám je dodnes svým lesním jménem Šakoh (= Mladý vlk), které si zvolil po vykonání zkoušky vigilií. Nejdříve byl oddílovým rádcem, po demisi náčelníka Owíga v únoru 1972 řídil triumvirát jako místonáčelník – degandawída.Na táboře Bílých týpí na Šumavě toho roku byl na dvoudenním sněmu zvolen 3. náčelníkem Neskenonu. Bylo mu 19 let. Jeho dvě náčelnická období (dvouletý mandát) byla věnčena významnými úspěchy: na táborech se začala užívat potní lázeň pimoakan, intenzivně se plnila orlí pera, zkoušky vigilií. Jubilejního X. sněmu na jaře 1973 se účastnilo 60 Neskenonců. Za jeho éry se kluci naučili schopně síťovat (vyráběli si síťky na lakrosky a hamaky na táborové postele), byl první, kdo ve kmeni rozdělal oheň třením dřev. Odkázal kmeni i slavnou sněmovní soutěž – „O sachemovo roucho“. Sám v Neskenonu získal vysokou lesní šlechtickou hodnost sachema. V té době také začal vycházet i oddílový časopis Wampum a Šakoh byl spolu s J. Mackem a I. Makáskem jeho redaktorem. A zůstal jím i v roce 1992, kdy začal vycházet pro junáckou obec v Česku. Do Wampumu Neskenonu napsal během let mnoho článků, povídek a reportáží, uplatnil i své doprovodné fotografie. Z Neskenonu odešel z důvodů studia na Lékařské fakultě University Karlovy v roce 1976 a na jeho návrh se stal náčelníkem kmene stal šaman J. Macek. Po dokončení studia lékařství a po roce vojny nastoupil na poliklinice v Příbrami, nyní působí jako vedoucí lékař posudkové služby Úřadu práce v Příbrami. V Příbrami založil rodinu a ve svém volném čase - kvůli svým dvěma synům se vrátil ke skautingu. I když pak jeho kluci odrostli, vedl dál kmen Mohawků a místní skautské středisko Hiawatha. V současné době je členem oldskautského klubu kmene Mohawk – 4. skautského oddílu v Příbrami Junáka - Svazů skautů a skautek ČR. V roce 2000 řídil ve staré skautské základně v Měsíčním údolí u Vlašimi týdenní vůdcovský lesní kurs pražské ELŠ (ekumenické lesní školy), kde vypomáhá vedení dodnes.Za své dlouholeté zásluhy v Neskenonu obdržel u příležitosti svých 60. narozenin z rukou šamana Hiawathy Poctu Midewiwinu bronzového III. stupně.

* 8. 4. 1888 Leo Rudolf Vašata – zpěvák sboru Settleři, konferenciér, vedoucí orchestru (1930 - 1935) firmy Esta, 1936 zpíval u firmy Ultraphon, od roku 1938 vedl orchestr), klavírista, skladatel (písně – hudba Les nad řekou spí - text J. Láznička, hudba Nebudu zpívat - text Vergin, hudba Trampská ukolébavka - text D. Jelenová, hudba Už se stmívá - text D. Jelenová)

† 8. 4. 1943 Jan Hlaváč – Žán – narodil se a vyrůstal v Oslavanech na Novém Světě a věnoval se skautingu. Když se s kamarády místním vedením Junáka názorově rozešli, založili trampskou partu a v údolí řeky Oslavy postavili chatu Kavčici – na jejím budování měl největší podíl. Vyučil se soustružníkem a při cestách do zaměstnání v Brně se stýkal s mládeží stejného smýšlení. Za války působil v ilegální organizaci Národní hnutí pracující mládeže (NHPM) a byl přímo napojen na krajského vedoucího NHPM Karla Mazoura, který ho pověřil držováním styku s Třebíčskem. Vinou konfidenta, který pronikl do náměšťské organizace, na níž byla napojena i oslavanská buňka, začalo zatýkání i v Náměšti, kde byl zatčen gestapem 6. 2. 1942. Po výslechu gestapem v Brně byl uvězněn ve věznici Mírov. Lidovým soudem (Volksgericht) byl dne 18. 11. 1942, společně s Josefem Dřevikovským, odsouzen k trestu smrti. 8. 4. 1943 byli nacisty v odpoledních hodinách v koncentračním táboře v Breslau (Vratislav dnes Wroclav) sťati gilotinou.

† 8. 4. 1943 MUC. Josef Dřevíkovský – Fan zvaný též Doktor Tom– narodil se a vyrůstal v Oslavanech na Novém světě a věnoval se skautingu. Když se s kamarády místním vedením Junáka názorově rozešli, založili trampskou partu a v údolí řeky Oslavy postavili chatu Kavčici. Když na podzim 1939 uzavřeli nacisté vysoké školy, byl posluchačem 7. semestru a v termínu složil první rigorosum, které bylo jednou z nejtěžších překážek k dosažení titulu MUDr. Po uzavření vysokých škol si našel práci na dole Kukla, kde pracoval jako pumpař. Když se poměry trochu uklidnily a zatýkání vysokoškoláků, ke kterému došlo ve spojitosti s událostmi 17. listopadu 1939 nepokračovalo, přihlásil se ke studiu na brněnské škole Uměleckých řemesel. Po praktické zkoušce byl přijat ihned do třetího ročníku – obor plastika. Jako komunista se zapojil do odbojové organizace KIM (Komunistická internacionála mladých později KSMG – komunistický svaz mladé generace) a do ilegální organizace Národní hnutí pracující mládeže (NHPM), do které ho získal jeho nerozlučný kamarád a spolužák Jan Hlaváč. Vinou konfidenta, který pronikl do náměšťské organizace, na níž byla napojena i oslavanská buňka, byl zatčen 25. 2. 1942. Po výslechu gestapem v Brně byl uvězněn ve věznici Mírov. Lidovým soudem (Volksgericht) byl dne 18. 11. 1942, společně s Janem Hlaváčem, odsouzeni k trestu smrti. 8. 4. 1943 byli nacisty v odpoledních hodinách v koncentračním táboře v Breslau (Vratislav, polsky Wroclav) sťati gilotinou. Vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam.

* 9. 4. 1933 Jaroslav Sehan – Golem (T. O. Zlatý klíč, 1956; Kladno) – člen od 1. 8. 1959 do 14. 3. 1998;

† 9. 4. 2013 Petr Zadina – basista a banjista kapel Toronto, Brontosauři, Smolaři a Eldorádo

*10. 4. 1898 Pavel Mrázek – zpěvák sboru Settleři, skladatel (hudba Až ohníček můj - text V. Zeman

*11. 4. 1928 PhDr. Josef Kotek CSc. – v únoru 1948 byl mezi studenty po kterých pod Pražským hradem stříleli esenbáci, vyloučen ze studií, na vojně u PTP na dole Z. Nejedlý v Libušíně u Kladna (1950 -1952); roku 1957 ukončil studium hudební vědy na Filozofické fakultě v roce 1957, od roku 1962 odborným a v letech 1969 - 1997 vědeckým pracovníkem ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR; kvůli jeho pochvalné recenzi Krylova I. alba Bratříčku zavírej vrátka komunistická cenzura nařídila vytisknout celé číslo časopisu Melodie znovu; muzikolog, z Očadlíkova žáka a recenzenta vážné hudby se od 60. let stal teoretik a historik populární hudby a hudební publicista – Šlágrový trh v Československu 1949 - 1966 (1969), Kronika české synkopy I. /1903 - 1938/ (spolu s Jaromírem Hořcem, 1975), Smích Červené sedmy (spolu s Jaromírem Kazdou, 1981), Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj (1985), Od rejdováku k rocku, 1989, O české populární hudbě  a jejích posluchačích, 1990, Kronika české synkopy II. /1939 - 1961/(spolu s Jaromírem Hořcem, 1990), Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století /do roku 1918/ (1994), Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918 - 1968/ (1998); editor retrospektivních jazzových nahrávek na LP Supraphonu a Pantonu

*11.  4. 1988 Jan Myšák (Náchod) – básník (Trapsavec 2008)

*13.  4. 1923 Svatopluk Schützner – Veverka – woodcrafter; člen kmene Wahpeton (Praha);

†13.  4. 2008 Ing. Václav Emingr – Měch (T. O. Staří kamarádi, Medník, 1932) – publicista Trail, Pacifik Expres, Portýr (1970); hráč na balalajku

*15.  4. 1908 Prof. RNDr. Jan Václav Kašpar – redaktor a publicista v časopise Slunce (ISAW); od 7. 4. 1929 člen ústředního výboru ISAW (Junáci Přírody a Práce); profesor University Karlovy - katedra mineralogie a geochemie, odborné publikace z oboru 

Pavel Vrba

*16.  4. 1938 Pavel Vrba – textař a básník (manžel Saly, novinářky, členky T. O. Zlatý klíč)

*16.  4. 1958 prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D. – vysokoškolský pedagog, publicista, fejetonista, bohemista, překlady z angličtiny, práce o jazyce v médiích a komunikaci; porotce Trapsavce (1990 a 1991)

*17.  4. 1928 Harry Mitrovský – Harryk (T. O. Vlčice, S. T. O. Severu) – skaut, akolyta, básník, písničkář – píseň Vlčácká

*17.  4. 1958 Vladimír Chromeček – Pupa (T. O. Rowers, Brno) – tiskař; zpěvák a basista skupiny Kamelot (1982 - 1991; manažer od 1. 9. 1995; kontrabasista a zpěvák brněnských Rowers

†17.  4. 2008 Jiří Kafka – Owígo (T. O. Wood Boys, Praha, 1959; T. O. Třináctka, Praha, 1962) /přezdívky 40. léta Biggles, 50. léta Petr Vlk, 60. - 70. léta, Kazatel, Brdský  psanec/; za ilegální skautskou činnost byl několikrát uvězněn; 2. náčelník Neskenonu a zakladatel kmene Tuscarora (4. 9. 1972); publicista, prozaik Tramp (1966), Tulák Plzeň (1966 - 1969), Jižní stezka, vydavatel skautského samizdatu Čin (1. číslo 24. 4. 1989 - 2000), publikace Pocta slovem, zvláštní číslo časopisu Čin 2009; 

*19.  4. 1903 PhDr. Břetislav Mencák – literární historik a kritik, novinář, redaktor dětských časopisů, básník, prozaik; redaktor Trnu od roku 1926, šéfredaktor Mladého hlasatele; překladatel ze švédštiny, norštiny, němčiny, publicista Tramp (1929 - 1931), člen KSČ   

*19.  4. 1903 František Wolf – Brdský poustevník – Lisťák, odbojář, politický vězeň

*19.  4. 1918 Bohumil Konečný – Bimba – akademický malíř, ilustrátor knih J. Foglara, O. Batličky a časopisů Ahoj, Rozruch, Mladý Hlasatel, Vpřed, Junák, Tramp

*21.  4. 1913 JUDr. Norbert Frýd – Nora (rodné jméno Norbert Fried; pseudonymy; Emil Junek - za války - žid; kamarád Franta - v Trampu, Nora Fried) – publicista Tramp (1929 - 1932); zasloužilý umělec, český spisovatel, diplomat, cestovatel a fotograf. Narodil se v do rodiny obchodníka. Otec pocházel z české židovské rodiny (v mládí však konvertoval k malé evangelické církvi při pobytu v Německu), zatímco matka z německy (taktéž židovské) mluvící ze západočeského pohraničí. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a roku 1932 tam maturoval. Poté studoval práva a literární vědu. V roce 1932 zahájil studium práv na Univerzitě Karlově. Zpráva o schválení rigorózní práce přišla symbolicky 17. 11. 1939, v den uzavření českých vysokých škol (doktorská promoce se kvůli uzavření vysokých škol uskutečnila až 1945). Původním jménem Norbert Fried, 1946 úřední změna na jméno Frýd. Rodiče byli drobní obchodníci, otec z české a matka z německé židovské rodiny.V rodišti navštěvoval českou obecnou školu a německé reálné gymnázium (mat. 1932).Publikovat začal 1929 v časopise Tramp. Ve 30. letech přispíval do periodik Kulturní večerník D 34, Prager Tagblatt a zejména Haló noviny (v nichž 1934–35 redigoval dětskou přílohu Holahej), Po absolvování Právnické fakulty UK (1937) začal studovat moderní literatury na FF UK (práce Geneze českého surrealismu předložena již 1939, doktorát až 1945). V polovině 30. let, kdy se účastnil kulturního a politického života Levé fronty, úzce spolupracoval s E. F. Burianem, pro jehož divadlo napsal texty písní do her Mistr Pleticha (1935) a Žebrácká opera (1935). Udržoval četná přátelství s židovskými umělci (Hanuš Bonn, Robert Guttmannn, Jindřich Heisler, Jiří Orten, Josef Taussig aj.). Od 1936 pracoval jako textař, redaktor a dramaturg u filmových společností Metro–Goldwyn–Mayer a RKO Radiofilm (do 1939). Po vyloučení Židů z veřejných institucí se v září 1939 stal archivářem a později pomocným dělníkem u pražské židovské obce. Od listopadu 1942 do září 1944 byl vězněn v Terezíně, potom v Osvětimi a v Dachau-Kauferingu, odkud v dubnu 1945 utekl. (Jeho otec, bratr a žena zahynuli.) V terezínském ghettu působil mj. jako vychovatel v táborových domovech mládeže. Připravil pásmo říkadel a písňových textů pro děti Abeceda květovaného koně (společně s hudebním skladatelem Karlem Reinerem) a režíroval uvedení lidové hry Ester podle libreta E. F. Buriana. V květnu 1945 byl tlumočníkem vyšetřovací komise americké armády v Bavorsku a na podzim 1945 svědčil proti dachauským SS, po návratu pracoval jako funkcionář KSČ a jako novinář. Do roku 1946 se podepisoval svým původním jménem a jeho variantou Nora Fried; používal pseudonymů kamarád Franta (Tramp) a Emil Junek (za protektorátu). V letech 1947 – 1951 byl kulturním atašé na velvyslanectví v Mexiku, na přelomu 1948 – 1949 v USA. V letech 1951 – 1953 byl redaktorem v Čs. rozhlase, potom žil jako spisovatel z povolání. Od 1951 až do počátku 70. let působil jako delegát UNESCO. Hojně cestoval (poprvé 1937 do Itálie a Jugoslávie), zejména po Evropě a Střední i Jižní Americe (opět v 60. letech). Po roce 1945 přispíval zejména do časopisů: Literární noviny, Kultura, Impuls, Plamen, Tvorba. 1957 vyšla v časopise Divadlo komedie Noc kotrmelců, v roce 1965 v Plameni televizní hra Horko. Od poloviny 30. let spolupracoval s Čs. rozhlasem (mj. dramatizace povídky Druhá smrt Dicka Garzy, 1952) a od konce 50. let i s Čs. televizí (např. spoluautor inscenace Lidé na prodej /1957, sc. + r. Jiří Jungwirth/, či inscenace autorského scénáře podle povídky Kat nepočká, r. František Filip, 1971). Několik Frýdových námětů realizoval Čs. film (dva kreslené filmy pro děti: Proč sedají ptáci na telegrafní dráty a Basa tvrdí muziku, 1948, r. Zdenek Seydl, dva krátké hrané filmy pro děti: Pionýrská abeceda a Kouzelný míč podle knížky Pusťte basu do rozhlasu, 1949, r. Karel Baroch). Roku 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Jeho fotografie doplňují jeho cestopisné knihy nebo publikaci Stanislava Neumanna Neexotická Kuba a knihu Václava Kašíka Guatemala (1967). Je pohřben v nenápadné hrobce na hřbitově u kostela sv. Jana Nepomuckého v Chuchelském háji v Praze-Velké Chuchli.

JUDr. Norbert Frýd

Beletrie: Prag spricht dich an (BB 1933, pod jm. Norbert Fried); Pusťte basu do rozhlasu (pohádky, 1937, pod jm. Nora Fried; s tit. Pohádky o nových věcech, 1947; přeprac. s tit. Basa tvrdí muziku, 1972); Don Juan jde do divadla (R 1942, pod pseud. Emil Junek); Bratr Jan (B 1945, pod jm. Nora Fried); Divná píseň (R 1946, 1940 cenzurováno); Mexiko je v Americe (RpRp 1952; přeprac. pro ml. s tit. Mexické obrázky, 1958); Případ majora Hogana, Druhá smrt Dicka Garzy (PP 1952); Studna supů (R 1953); Havíř Gavlas (Rp 1953); Meč archandělů (PP 1954, zde též PP Případ majora Hogana a Druhá smrt Dicka Garzy); Usměvavá Guatemala (RpRp 1955); Krabice živých (R 1956); Ztracená stuha (P 1957; poté in Tři malé ženy); Kat nepočká (P 1958; poté in Tři malé ženy); S pimprlaty do Kalkaty (RpRp 1960); Živá socha (P 1961; poté in Tři malé ženy); Tři malé ženy (PP 1963, obsahuje: Ztracená stuha, Kat nepočká, Živá socha); Pan Lučavka (P 1963; poté in Tři nepatrní muži); Sloup vody (R 1964; poté in Tři nepatrní muži); Prales (R 1965); Vzorek bez ceny a pan biskup aneb Začátek posledních sto let (R 1966, 1. díl trilogie); Hedvábné starosti aneb Uprostřed posledních sto let (R 1968, 2. díl trilogie); Lahvová pošta aneb Konec posledních sto let (R 1971, 3. díl trilogie); Císařovna (R 1972); Almara plná povídaček (PP 1973); Rukama nevinnosti (P 1974; poté in Tři nepatrní muži); Květovaný kůň (BB pro děti, 1975); Oživení v sále (P 1976); Tři nepatrní muži (PP 1978, obsahuje: Pan Lučavka, Sloup vody, Rukama nevinnosti). Scénicky: Noc kotrmelců (1962).Ostatní práce: Mexická grafika (1955).

*21.  4. 1943 Jaroslava Hadrabová (provdaná Kavková) – Jarka – zpěvačka trampské kapely White Stars (1968 - 1969), Rangers (1966 - 1969), Spirituál Kvintet (1970 - 1973); poté emigrovala do USA;

*21.  4. 1948 Jan Rejman – Jéňa (Vysoké Mýto) – betlémář a řezbář, člen Klubu trampů řezbářů;

*22.  4. 1968 Rostislav Čapek – Rendl, woodcrafter (sagamor), člen kmene Neskenon (1980 - 84; výrobce hudebních nástrojů; syn Jana Čapka - Krisťáka a Jarky, první dámské banjistky u nás, spoluzakladatelky skupiny Schovanky

*23.  4. 1913 Luběnka Hermanová – Ljuba, zpěvačka – zpívala v revui Trampské milování ve smíchovské Aréně (premiéra 11. 7. 1931); herečka (Osvobozené divadlo 1934 - 1935 a 1946 - 1947); často navštěvovala T. O. Ztracená naděje

*24.  4. 1953 Jiří Brotánek – basista a mandolinista v bluegrassových kapelách Petrus (Plzeň 1974) a Bodlák (Plzeň, 1979 - 1982)

†24.  4. 1973 Vratislav Blažek – scénárista (film Starci na chmelu), textař (písně z filmu Starci na chmelu – Bosa nova, Den je krásný, Do gala do gala, Chmel je naše zlato, Kdyby sis oči vyplakala, Milenci v texaskách, Život je bílý dům, Život je kolotoč – hudba J. Bažant, J. Malásek a V. Hála); emigroval 1969 do SRN

*25.  4. 1908 Ing. Arch. Vilém Reichmann – Jappy – umělecký fotograf, malíř výtvarník - surealista, satirik, politický karikaturista; výstavy v Československu i v zahraničí; obálky, karikatury a kresby Trn a Tramp (1929 - 1931), Oheň (1932) aj. trampské časopisy 30. let); Antonín Dufek – monografie Vilém Reichmann, FOTOMIDA, 1994);

*25.  4. 1908 Jaroslav Robovský – Bílý tesák – člen LLM z Kmene Inků Hradec Králové, který vedl J. Bílek. Společně s M. Seifertem navštívil v roce 1923 Sněm Wolneho Harcerstva a letní tábor Kibbo Kift. Později zaměstnanec Československých státních drah. Za činnost v odboji uvězněn v Drážďanech a popraven fašistickými okupanty.

*27.  4. 1913 Jiří Kafka – rozhlasový dramaturg, dramatik (Trampovo štěstí - lidová operetka, libreto Jindřich Pecl, hudba Břetislav Diviš)

*27.  4. 1943 Jaroslav Pavlíček – polárník, publicista (publikace Člověk v drsné přírodě, 1987, 1989, 2002; Trosečníkem v drsné přírodě – III. přepracované vydání)

*28.  4. 1898 Bohumil Jednorovič Kosovský – pseudonym Ivan Horný či Rectus – chemik samouk a spiritistická autorita;prozaik – knihy: sbírka dopisů Duše trampa (jako I. Horný spolu s Jiřím Muchou – Klackem a Jiřím Mihule, 1931), román Šílený adventista (jako I. Horný, 1931), Legenda o svatém Husovi (jako Rectus, 1938); za II. světové války krátce internován v protektorátním kárném táboře;  po únoru 1948 se pokoušel zorganizovat protikomunistickou odbojovou skupinu a v důsledku této činnosti vězněn v komunistickém koncentračním táboře. Od počátku šedesátých let byl zaměstnán v dělnické profesi ve šlechtitelské stanici v Lužanech u Plzně, kde až do osmdesátých let, posléze již v důchodu, vedl  de facto disidentský salon.

*29.  4. 1943 Vladimír Poštulka– český textař, spisovatel a gurmet - kritik. Je autorem textů k mnoha populárním písničkám, ale také nejznámějším českým hodnotitelem jídla. Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo (Petr Spálený, Yvonne Přenosilová) a brněnské nebo ostravské zpěváky (Jiří Štědroň, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi, Martha a Tena Elefteriadu, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Marie Rottrová), později pro zpěváky divadla Semafor (Pavel Bobek, Naďa Urbánková, Jana Robbová, Valérie Čižmárová, Miluše Voborníková) a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou. Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cest má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka,Proč přicházíš tak pozdě lásko.

Autor divadelních her (Děti noci, Dynamit, O princezně loupežnici) a filmových scénářů (Evžen mezi námi, Všechno nebo nic, AEIOU). V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev. Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004  vydal román Půdorys harému. Autor knihy Dějiny pornografie v datech (2007). V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina. Jeho román Hřbitovní kvítí na smetaně (2014) získal Cenu Josefa Škvoreckého. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa. V období 1990 - 1999 se věnoval také veřejné činnosti, především tvorbě nových zákonů týkajících se autorského práva. Od roku 1991 pracoval ve výboru Ochranného svazu autorského, dva roky byl místopředsedou a výrazně se podílel na reformě této organizace. Několik let byl rovněž předsedou Svazu autorů a interpretů. Na konci devadesátých let byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Od roku 1991 se profesionálně věnuje kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televizníhocyklu Vaříme česky a rozhlasového cyklu Labužníkův lexikon. Vydal knihy Labužníkův lexikon a 100 nejslavnějších receptů světa, byl spoluautorem knihy Jak hubne labužník (společně s Dr. V. Kunovou). Má od roku 2002  pravidelnou rubriku Zápisník labužníka v týdeníku Instinkt. Od září 2006 do srpna 2008 pravidelně hodnotil úroveň pražských restaurací jednou týdně v deníku Prražský deník. Od března 2007 do září 2008 byl každý týden autorem rubriky S labužníkem v kuchyni v Lidových novinách. Od října 2006 je externím hodnotitelem německého prestižního gourmet-magazinu Der Feinschmecker, stal se tedy prvním českým gourmet-kritikem na evropské úrovni.

†29. 4. 1988 Jan Kapr (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava) – hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog. Od 16 let, kdy utrpěl těžký úraz, se hudbě věnoval téměř výhradně, studia na Pražské konzervatoři 1933–1938 (základní studium) a 1938–1940 (mistrovské kurzy); 7 let jako hudební režisér v Československém rozhlase, poté pak 2 roky pracoval jako šéfredaktor vydavatelství Orbis. V roce 1948 byl členem akčního výboru KSČ, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení těch kterých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu II. stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo. V letech 1961 až 1972 vyučoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V 60. letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty. Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest vrátil Stalinovu cenu, jeho díla nebyla uváděna, v důsledku normalizace na počátku 70. let nemohl dále vyučovat.