Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Jan Werich

2. 10. 2005 RNDr. František Vlasák (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava) – ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době „pražského jara 1968“ představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy

3. 10. 1930 René J. Tesař – navštěvoval reálné gymnázium, před maturitou byl (1950) ze studia vyloučen, další vzdělání získal samostudiem; cestovatel a publicista; překládá z angličtiny a němčiny beletrii a literaturu faktu; knihy – Volání zlata (NS Svoboda, 1999), Aljaška (Metramedia, 2000), Strmá stěna smrti - Pointe du Hoc: Útok (Epocha, 2010), V lese čeká smrt (Naše vojsko, 2011), Za ostnatými dráty (Plejáda Publishing, 2011) překladatel z angličtiny a němčiny - beletrie a literaturu faktu; angličtina - Dějiny námořní pěchoty USA (1997), Mafián (1991), Milostný život lady Onogoro (2004), Ohniví jezdci (1997), Případ kožíšku prožraného moly (1995, 2001), Večerní zprávy (1992), Zákony otců (2002); němčina - Bylo jich deset (2001), Copperfield & spol. (1998), Jantarovákomnata (2000), Jantarová komnata (2001), Kolumbus objevuje Ameriku (1993), Lékař od Stalingradu (1999), Lékař od Stalingradu (2000), Lišky pouště (1996), Štěstí přijde v neděli (1992), Zlato džungle (2001);

† 3. 10. 2015 Eugen Schart ml. – Bobr – woodcrafter a člen YMCA; v roce 1943 spoluzakládal Liščí kmen Praha, který byl součástí válečné LČW.

* 4. 10. 1910 Karel Adolf Branald Áda(T. O. Nibowaka) – literární šifra A. B. – básník a fotograf v časopise Tramp (1929 - 1931); železniční úředník, nakladatelský redaktor (Čs. spisovatel), prozaik, dramatik, autor próz pro mládež a vzpomínkových knih; o trampingu zmínky v knihách Vandrovali vandrovníci (1956) a Valčík z Lohengrina (1972);       

† 4. 10. 2015 Milan Znojemský – Kaďour – zpěvák, kytarista a harmonikář trampské kapely Chudinkové (1973);

* 5. 10. 1920 Jaroslav Pros (T. O. Havajádos) – odbojář a partyzán

† 5. 10. 1985 Jaroslav Hudec – Jiří Voldán (T. O. Věčné mládí, Březové u Vraného) – studoval harmonii u Zdenka Hůly; skladatel, textař, překladatel, herec; od r. 1932 vedl sbor zvanýVoldánova parta; publicista (publikace Epigramy v dur a v moll - pod pseudonymem Petr Marcel, Něco o písničkách a těch kdož je tvoří, 1936, Šli tři muzikanti, 1970); napsal řadu písní pro kabaret Červená sedma; přeložil písně I. J. Dunajevského z filmů Celý svět se směje, Cirkus, Děti kapitána Granta aj; napsal libreto k dětskému baletu Roztančené pohádky – hudba F. A. Tichý; trampský písničkář (písně – text  Alžír - hudba F. A .Tichý, text Bílý námořník- hudbaR. Bendl, text Bylo nás tam roku onoho, 1920, text Hola hej - hudba H. Borders a N. Schultze, text Hospoda kdesi v Anglii – There´s A Tavern in the Town - hudba W. Hils, text Já pověděl jsem hvězdám, text Jeden z nás je šerif, text Krásná Isabel, Kytara teskně naříká, text Malý velký paťatý, text Mám chatu v horách, text Mám rád krásné děvče za řekou, text Marion –hudba F. A. Tichý, text Na mojí plachetní lodi, text Na řece kanoi mám – hudba F. A. Tichý, text Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem - hudba Ivo Tijardovič, text Osm trampů s dýmkou, text Píseň majáku, text Pochod amerických námořníků - hudba traditional, text Pojď děvče, text Proč jste daleko maminko, text a hudba Quadalcanal, text Šanghaj - hudba J. Kennedy a H. Williams, Šerif, text Táborák - hudba F. A . Tichý,text V dáli kam oči  nedohlédnou - hudba Z. Bayer)  

*  7. 10. 1955 Jaroslav Řidkošil Stříbrňák (T. O. Mrtvých srn) – (Trapsavec)

†  8. 10. 2010 Oldřich Sejček (T. O. Vodopád, Háj u Duchcova) – interbrigadista ve Španělsku, válečný veterán, účastník vojenských operací v severní Africe a Francii, (nar. v Háji u Duchcova)

†11. 10. 2005 Karel Kabeš (Fort Waldenava) – OBE

*12. 10. 1900 PhDr. Jaroslav Šimsa – Sůva a Kirdžaliwoodcrafter; /Kirdžali – lidový hrdina z oblasti dnešní Moldávie a části Rumunska. Postava z knihy ukrajinského autora Michala Čajkovského – Kirdžali (1839, česky 1901) krátký čas působil ve Skautech práce, později byl jednou z nejvýraznějších osobností Ligy lesní moudrosti, kterou v letech 1926 - 1928 vedl jako náčelník. V LLM společně s M. Vavrdou založil vydavatelství Les, kde vycházela woodcrafterská literatura. Redaktor a publicista v časopisech Oheň (1921) a Vatra (1922 - 1926), zodpovědný redaktor časopisu Vatra (1922 – 1. a 2. ročník). Od roku 1927 podnikal jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928. Jako tajemník sjednocené Ligy československých woodcrafterů byl zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10. 1928. Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací  (Ligy Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl na Samechově. Jako publicista a filosof, aktivní zejména v prostředí YMCA. Byl studentem Emanuela Rádla a Josefa Lukla Hromádky a stoupencem názorů Tomáše Garrigua Masaryka. Ideově byl angažovaným křesťanem a socialistou; Vyrůstal v chudé katolické rodině bez otce. Proto si od mládí musel přivydělávat, zprvu jako ministrant a roznášením novin, později už si vydělával psaním, zejména do Národního osvobození. Po maturitě přestoupil do evangelické církve. Pracoval v soukromém archivu T. G. Masaryka a krátce po svatbě s Marií Kohoutkovou začal pracovat pro YMCA, kde v letech 1929 působil ve vydavatelském oddělení. V letech 1933 až 1938 pak na pozici sekretáře Akademické YMCA a později jako programový sekretář YMCA.V témže období také pracoval jako redaktor Křesťanské revue. Od začátku nacistické okupace se aktivně podílel na II. odboji, byl spoluzakladatelem petičního výboru Věrni zůstaneme. Dne 27. 2. 1940 v sedm hodin ráno byl zatčen gestapem na základě udání, že je v kontaktu s Edvardem Benešem. Od té doby byl vězněn gestapem. Pod dohledem gestapa byla i jeho manželka, která se musela pravidelně hlásit v Petschkově paláci. Nejprve byl vězněn v Praze na Karlově náměstí, pak v koncentračním táboře v Terezíně a přes dva roky v Mnichově. V roce 1943 došlo ve Stuttgartu k soudu s obviněnými ze Šimsova okruhu. Jemu samotnému nebyla vina prokázána, nicméně zůstal i nadále ve vazbě. Po soudu jej eskortovali přes Ulm, do koncentračního tábora v Terezíně, pak byl krátce vězněn v Praze na Pankráci a nakonec byl převezen do koncentračního tábora Terezín a tam odtud do Dachau. Tady se na začátku roku 1945 nakazil skvrnitým tyfem a ten se také stal příčinou jeho úmrtí (skonal dne 8. 2. 1945 v noci v 03.30 hodin v koncentračním táboru v Dachau). I ve vězení psal, jeho vězeňská tvorba byla později několikrát vydána, díky Česko-německému fondu budoucnosti také v němčině. V roce 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939 a v roce 1992 řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

*12. 10. 1905Rudolf Noha – Rudan (T. O. KAT – Klub amatérů trampů) – woodcrafter; v 30. letech tajemník Svazu strojníků, topičů a elektrárenských zaměstnanců a předseda ISAW; za TOV Praha člen čtrnáctičlenné delegace Trampských  obranných výborů (TOV), která odjela do SSSR 7. 7. 1931 (viz Tramp č. 27 – 16. 7. 1931 - nebylo mu dovoleno překročit hranice ČSR (stejně jako severočeskému trampovi Tulákovi z Madagaskaru); v 50. letech vězněn v Jáchymově; člen výboru Kruhu trampů londonovců (1966 - 1969); jednatel JLC od 15. 2. 1933, člen obnoveného JLC od roku 1946, předseda JLC od 5. 6. 1969 do 8. 11. 1972); publicista Stezka (1968), Tramp (1968 - 1971), a Pod modrou oblohou (1971 - 1973); historik (publikace Odlesky táborových ohňů, 1969, I. vydání   cyklostylované vydala ČTU a JLC a II. vydání byl Rudanem antidatovaný samizdat vytištěný na maloofsetu (!) v roce 1979, který se tvářil, že jej vydalo Muzeum těžby zlata v Jílovém u Prahy v roce 1969);

*12. 10. 1950 Zdeněk Plešinger -Viking (T. O. Krásná divoška, Dolní Bousov) – (Trapsavec 2012, 2013)

†13. 10. 1970 František Mrázek – Fandakomik, zpěvák, spolupracoval se sborem Settleři; textař (text U mýho srubu - hudba E. Ingriš)

*15. 10. 1960 Jitka Radkovičová – Tiki woodcrafterka, skautka, publicistka – sborník Kája Mařík – skutečnost nebo legenda? (1997), sborník Skautský oddíl Velena Fanderlika – svědomí českého skautingu (kolektiv autorů, 2009), Komunismus a skauti-komunisté (autor Karel Lešanovský – Kay, 2009), Na cestu k Hoře (autor Zdeněk Navrátil – Fetišek, 2010) a Skauting můj život a poslání (autor Jiří Čejka – Péguy, 2011), kniha  Stopy vedou k Ivančeně (2011), Slibuji na svou čest. Význam skautského slibu(spolu s J. Štogrem a J. Štogrovou, 2011),

*14. 10. 1910 František Vlček – kameraman filmu Dobrodružství šesti trampů – Vzpoura na lodi primátor Dittrich 

*18. 10. 1975 Mgr. Magdalena Karelová – Waki (Brno) – prozaička (Trapsavec 1995, 2000); porotce Trapsavce (2004, 2005, 2010 a 2012); kniha Kudy jinudy (edice Trapsavecké miniatury č. 4, 2012); redaktorka, publicistka, překladatelka, Kam do podzemí (s J. Pohunkem - Přebralem, Computer press, 2013);  Kam za živou vodou (Léčivé a minerální prameny, zázračné studánky, zapomenuté i věhlasné lázně, duchovní místa, Computer press, 2016);

*19. 10. 1945 Eda Vild trampský písničkář

†20. 10. 2005 Marie Mottlová (T. O. Ztracená Naděje) manželka J. Mottla

*21. 10. 1970 Věra Bednářová (dříve Hanáková) Pírko (Boršice) – básnířka (Trapsavec 2000)

†21. 10. 1980 Vladimír Střelec – Old Jack Hobart (šerif T. O. Hobart Camp)

*24. 10. 1935 Jindřich Čejka (dříve Vimperk, z Květinova) – Jim Severák (T. O. Rio, Krušné hory) – prozaik Tramp (1966 - 1971), básník, publicista Tulák (Plzeň), publicista Pod modrou oblohou v deníku Lud (1971 - 1973); Trapsavec

*31. 10. 1900 JUDr. Ivan Sekaninaprávník, novinář a publicista, kulturní činitel; 1923 – 25 členem Nezávislé  sociální strany dělnické, od roku 1925 člen KSČ; vedoucí činitel Kostufry (Komunistická studentská frakce – sdružovala VŠ studenty členy KSČ či Komunistického svazu mládeže Československa –rozpuštěna na podzim 1938); od roku 1927 redaktor časopisu Avantgarda (tiskový orgán Kostufry); spoluzakladatel a vedoucí činitel levicových organizací (Levá fronta, Svaz přátel SSSR, Rudá pomoc, Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku; advokát – obhájce dělníků a funkcionářů KSČ; asistoval u koupě časopisu Tramp od nakladatele Quido Langhanse Trampským vydavatelským družstvem s. r. o. (za finanční pomoci KSČ), které se stalo jeho vydavatelem počínaje č. 38 tj. od 1. 11. 1930; v letech 1933 - 1934 se aktivně účastnil mezinárodní akce na záchranu G. Dimitrova; právní zástupce KSČ a Rudého Práva; v roce 1938 jeden z organizátorů petiční akce inteligence „Věrni zůstaneme!“; 16. 3. 1939 zatčen gestapem a deportován do koncentračního táboru Sachsenhausen-Oranienburg kde zemřel;                   

†31. 10. 1980 Jan Werichspoluzakladatel Osvobozeného divadla, divadelník, herec, spisovatel, scénárista, textař text (s J. Voskovcem) Babička Mary - hudba  J. Ježek (z revue Panoptikum), text (s J. Voskovcem) Jackova píseň - hudba J. Ježek (z revue Gorila ex machina), text (s J. Voskovcem) Lodnická - hudba Ježek (ze Hry Pěst na oko); od roku 1930 v Osvobozeném divadle vystupovali trampské sbory Ztracenkáři (jako Mottlova parta) a Song club;  v roce 1939 emigroval do USA a vrátil se v roce 1946;

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7079022

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz