Když scházíte od Třebenic kousek za hrází Slapské přehrady dolů k vodě, narazíte na sochu svatého Jana. Užasle jsem zůstal stát - to je přece ona slavná socha, která těm skoro tři kilometry dlouhým peřejím dala název! Je to k nevíře, stavba Slapské přehrady byla stavbou komunismu, ale stejně někdo tu barokní plastiku nenechal zmizet pod vodou. Dole kousek pod ní jsou chaty a v nich T.O. Svatojánské proudy se šerifem Frantou Vytiskou. A nahoře nad Třebenicemi na kraji lesa směrem na Ztracenku  stojí legendární  hostinec U Taterů. Majitel Pavel Tater v ní chodí v zeleném tričku s lapidárním nápisem Hubte trampy, se*ou v lese. S režisérem Václavem Křístkem jsme si už v létě každý jedno koupili.

 V hostinci U Taterů jsme shodou okolností naše natáčení začínali i končili. Účastníkům té rok a čtvrt trvající epopeje teď s Vaškem Křístkem (zcela vpravo) děkujeme.

Restauratér Pavel Tater (sedící) ještě v poměrném odpoledním klidu. Kavalkáda aut České televize, amerických džípů a doprovodných osobáků ještě nedorazila. Je klid před bouří. V popředí manželé Hackerovi. František je šerifem osady Ztracená naděje, kapelníkem KTO, souputníkem Waldemara Matušky. Stejně jako zbytek kapely tvrdě doplatil na Waldovu emigraci. Zato si nedávno vzal za ženu Danu Vackovou, herečku činoherní i loutkovou, spisovatelku. Laskavou, talentovanou a krásnou ženu. Co je to proti ústrkům komunismu.

 Historici mezi trampy. Vpravo Jan Krško, historik Státního oblastního archívu v Rakovníku, autor mj. pozoruhodné publikace Meziválečný tramping na Rakovnicku. Odehrává se především v povodí Berounky, jedné z našich nejtrampštějších řek. A proti němu v rohu Jindřich Marek, z jehož obsáhlého literárního díla jsme v Music Open publikovali Podivnej španělskej vandr, práci pojednávající osudy českých trampů ve španělské občanské válce. Tramping byl už tehdy velmi romantický - ti kluci odjížděli s kytarami proti tankům. Taky se jich spousta nevrátila.

Rosťa Čapek (vpravo) s manžely Hackerovými. Rosťa je renomovaný výrobce strunných hudebních nástrojů, vyrábí je i pro světové hvězdy country - namátkou jmenuji Petera Rowena, spoluhráče a souputníka otce bluegrassu Billa Monroea. Rosťa se povedl velmi zajímavým rodičům. Jeho otcem byl Jan Krisťák Čapek, se skupinou Mohykáni vítěz vůbec první Porty v roce 1967. Mohykáni se později převtělili ve slavnou skupinu Scarabeus, vyhrávající Porty a hrající už výhradně moderní trampské písně - díla bří Ryvolů, Kapitána Kida, Míry Navary. Jenže nepokojný duch Krisťákův ho vedl k založení první dívčí country skupiny Schovanky, púvodně Krisťákovy Schovanky. První dámskou pětistrunnou banjistkou se stala Rosťova matka Jarka, kdo jiný. Učili ji Marko Čermák i Jarda Čvančara, sám svým způsobem žák Marko Čermáka. 

Dva kapelníci - vpravo ostravský Robin Hill řečený Cowboy, šéf skupiny Tempo di vlak. A Tony Linhart, jedna z největších postav moderní trampské písně, zakladatel a šéf skupiny Pacifik, s kterou vyhrávali Porty do chvíle, než některý starotrampský idiot usoudil, že jezdit na Portu není trampské. Místo Pacifiku okamžitě obsadili Brontosauři bratrů Nedvědů se Zdenkou Tichotovou. Tony také hrával ve Čvančarových Taxmenech, Taxmeni Blažejovský, Vodvářka, Janovský a další pak v Pacifiku... Tony je autorem řady nádherných trampských písniček i šansonů. Kdyby tehdy neposlechl starotrampského idiota, byl by ještě slavnější. Já vím, nejde o to. Už léta uvádí v pražském (teď už i mimopražském) Country rádiu pořad Ohlasy táborových ohňů. Patří mezi naše největší znalce (a sběratele) trampské písně, byl jejich editorem i producentem, řadu let vystupoval s Wabim Ryvolou. V televizním seriálu Zvláštní znamení touha působí jako hudební režisér.

Franta Vytiska (vlevo) pořádá U Taterů dvakrát do roka zásadně mimo sezonu setkání trampských muzikantů. Největší starost má se zasedacím pořádkem - jak do té malé hospůdky dostat co nejvíc muzikantů. Uprostřed Saša Prokeš Samotář, který v Podlužanech pořádá malý festival Podlužanský kytara, a jezdí tam nejen Franta Vytiska, ale i třeba trampský muzejník Fred Jedlička a další. A vpravo Marko Čermák. Co o něm ještě napsat? Vše už bylo řečeno. Snad jen to, že se léty naučil na pětistrunné banjo laděné do akordu G dur hrát i trampská tanga v mollových tóninách. Třeba trampskou hymnu Vlajka vzhůru letí. Prakticky je to skoro nemožné, ale Marko na to přišel. 

Abychom nezapomněli na Bílého Pedra (vlevo). Šerif pražského Senior klubu, koňák, tramp i kovboj. Nedávno oslavil osmdesátku, ale řečí má pořád jako za mlada. A to co vidíte, je většina té malé skvostné hospůdky U Taterů na Svatojánských proudech.

 Na zdraví! Na úspěch! Dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha uvede Česká televize v příštím roce pravděpodobně na programu ČT 2. Na shledanou!

Foto Stanislava Koucká Nodlová