Trampská kapela Verumka z Kadaně (Verumka znamenala zkratku – Velký rum a malý kafe)  měla v sedmdesátých letech minulého století svoje  fanoušky, co s ní jezdili na každé vystoupení po celém Severočeském,  Západočeském kraji i dál. Řehtačky, bubínky a píšťaly k tomu nezbytně patřily. Jedním z organizátorů těchto výprav by i kamarád Whisky.

Jednou je na nádraží v Chomutově kontrolovali přísslušníci SNB a zavedli je na jejich služebnu, která byla na každé větší stanici. Napřed chtěli tradičně občanské průkazy, kvůli zaměstnání – jestli nejsou tzv. příživníci - a pak museli rozbalit usárny, jestli nemají něco nezákonného (třeba tiskoviny), a nakonec jim udělali osobní prohlídku. Někdy odebírali nože, strhávali z oblečení americké nášivky, zabírali podobné vlaječky a hlavně skautské lilie. Ty jim byly opravdu trnem v očích.

V tomto případě však měli smůlu a nic takového nenašli. Byli nutně rozmrzelí a tak nechali trampy postavit do řady. Dva kamarádi prošli, jen Whisky měl smůlu. Měl na sobě totiž maskáčový oblek, perfektně ušitý ze staré americké válečné celtoviny a jednomu policajtovi se začala třást brada vzteky. Whisky totiž s ahojkou, bílým opaskem natřeným křídou, tmavými brýlemi a nezbytnou žvýkačkou, vypadal jako poslední Američan zapomenutý v Čechách.

„To snad není možný, člověče, jak to vypadáte?“ Začal policajt přidávat na hlase. „Jak to vypadáte, to je něco hroznýho, to je provokace zjevem! Ihned zaplatíte 20 Kčs pokuty!“

Kluci zůstali stát v němém údivu nad takovou blbostí, jenom Whisky rychle sáhnul pro peníze a okamžitě zaplatil. S potvrzením o zaplacení v ruce vycítil nádhernou šanci na obrovskou legraci. A taky ano. Vykládal to pak u každého ohně a jako doklad ukazoval nevěřícím a rozesmátým kamarádům pokutový bloček, zaplacený za provokaci zjevem. Těch 20 korun opravdu stálo za to.