Tak jsme kopli do vrtule a po 850 mílích jsme já a Dana dorazili do města Britt, kde se konal už 113.  sjezd amerických hoboes, čili Hobo Convention. Dny hoboes se rozjely ve čtvrtek 8. srpna  zapálením ohně v tzv. Jungle Campu. Oheň hořel po celou dobu sjezdu až do neděle 11. srpna, kdy slezina hoboes skončila.

Do zapáleného ohně se vsypal popel ze všech spřátelených ohňů  ve Státech a Red Bird Express zahájil sjezd ceremonií zvanou Pocta větrům. Vzpomněl na padlé vojáky a na všechny hoboes, kteří naskočili do poslední vlaku. Do vlaku západního zvaného West bound train. Následující den v pátek v 9 hod. se konala pietní vzpomínka na zesnulé hoboes na hřbitově v Brittu. Toto místo bylo vyhraženo městem pro nemajetné a opuštěné.

Hřbitov hobanů v Britt, IA.

Od kříže vlevo jsou položeny pamětní desky všech, kdož nesli titul Hobo King nebo Hobo Queen. Od kříže vpravo jsou pamětní desky těch, kteří titul nezískali. Namátkou několik jmen: Cinderbox Cindy, Honor John, Cardboard, Hardrock Kid, Mountain Dew, Slim Jim, Pennsylvania Kid, Iowa Bob, Charlie Tuna, Lord Open Road, Texas Bob, Man Called John a Gas Can Paddy. Ten posledně jmenovaný má místo pamětní desky pouze kanistr na benzín. Bylo jeho přáním položit na hřbitov jeho jediné zavazadlo, které nosil na cestách. V kanistru ukrýval  veškerý svůj majetek.

Hobo Gas Can Paddy - jeho přání bylo splněno

Hoboes leštili koleje patami a naskakovali do vlaků, aby potom v určitou dobu a na vhodném místě založili kemp, který později dostal název Jungle Camp. A tak každý rok (od roku 1900) se ve městě Britt koná Hobo Convention – Hoboes slezina.  Oživují se staré zašlé časy a je otevřená zábava. Hraje se, vypráví a zpívá. Tančí se, spíš hopsá, tanec zvaný Hobo Shuffle. Vářil se zdarma guláš t. zv. Mulligan Stew. Pojmenovaný jménem šéfkuchaře, který tento gulášek vymyslel. Do kotle se totiž hodilo všechno, respektive to, co každý měl zrovna u sebe. Nehrálo se pouze v kempu, ale i v nemocnici pro přestárlé a nemocné občany Brittu.

Autor článku odpočívá po porci guláše nazývaného Mulligan Stew

Hlavní den je sobota. V ten den se totiž volil král a královna. Zprvopočátku tzv. Turistická unie #63 ( tolik měli členů a museli si dát název, aby mohli být zaregistrováni jako organizace ) volila krále jako vedoucího, který se staral o hladký průběh sjezdu. Tato tradice se uchovala do dnešních dnů.

Samotná volba jejich výsosti byl zážitek. Do místního altánku se sešli všichni, kteří nesli královskou poctu z minulého roku. Měli krátkou řeč. Po nich se představili kandidáti – a bylo jich dost – a v úvodní řeči vyzvedli své zásluhy a důvod proč kandidují. Potom následovalo volání jmén kandidátů. Přihlížející dav volil silou a délkou potlesku. Porota roztroušená kolem nakonec vyhodnotila tyto parametry. Nesmí se pískat ani hlučet. To by spíš ublížilo v konečném výsledku. Soudcové odevzdali své výsledky a byl vynesen ortel.

A tak byl zvolen nový král Hobo Frog a nová královna Hobo Bonnie. Bonnie je manželka hráče na banjo jménem Cannonball Paul. Hrál vynikajícím stylem a zrovna song Wabash Cannonball.

 Hobo Frog se řítí k pódiu...

 Bonnie & Cannonball Paul

Právě jsou korunováni Hobo King Frog & Hobo Queen Bonnie 2013

Loňský rok byl králem Hobo Minnesota Jim a královnou se stala občanka města Brittu Mrs. Joanie Lamfers. A před nimi titul získali Uncle Freddie a Minneapolis Jewel.

Město Britt u příležitosti sjezdu pořádá pouť a parádu klasických aut a je toho dost na koukání, i co se uměleckých produktů týče. I rada starších města Brittu nechala uvařit šest kotlů stejnojmenného guláše a všiml jsem si, že nezbylo nic.

Hillbilly Bob a jeho Fordka, za ním Hobo Museum

Hobo muzeum v Brittu

 Jungle Camp v muzeu

Dojeli jsme v pořádku domů a chystáme se s Danou na další vandr do Nebrasky. Randezvous s Old Gabem ( Jim Bridger ) jsme vyměnili za plánovanou návštěvu muzea: Fur Trade Museum ve městě Chadron, NE. (Obchodování s kožešinami v době největšího rozmachu od r. 1830 – do r.1840, kdy bobří kůže nahradil samet.)

Pro Music Open napsal EuroBo Jerry alias Pupál