Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Zpěvák, publicista a překladatel, propagátor šansonů i amerických lidovek Rudolf Pellar

Z Vokounova únorového kalendária

† 1. 2. 2013 Ing. Mgr. Vladimír Vlasák, publicista (knihy - Excentrici v přízemí, 1989 /spoluautor/; Folkaři, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny, 2008);

* 2. 2. 1928 Pravoslav Jurečka – Tom (šerif T. O. Nebraska, Beskydy), publicista

† 3. 2. 1983 MUDr. Vladimír Zapletal, woodcrafter v Přerově; publikace z oboru, divadla a Sokola.

*4. 2. 1923 Karel Plinta, člen redakční rady Trampa (březen 1968 - prosinec 1968)

† 5. 2. 2008 František Prudký – Frenky Dlouhán, šerif Old Boys Brno v letech 2002 – 2007, mandolinista

† 5. 2. 2013 Jindřich Šťáhlavský, zpěvák, muzikant, spoluzakladatel kapely Greenes, dlouholetý člen kapel Severní stíny, Strangers, Bluegrass Hoppers a Fešáci,  jako host vystupoval s kapelami Starý fóry a Kliďánko; autor řady sólových LP a CD, moderátor finálových koncertů Porty v Ústí nad Labem 2009; skladatel a textař (Hory v Georgii - traditional, 1971, Hřbitov vlaků – traditional, 1970, Jak mít rád - traditional, 1970, Jaro - text s T. Linkou, 1975, Jim Bridger -  traditional, 1971, Krávy - traditional, 1971, Květy divokého lesa (Tik-Tik- Tin) – traditional, 1971, Laredo - traditional 1970, Léta jdou - hudba D. Bellamy, Nejkrásnější pevnost, Osud - 1997, Plavá Jane – 2000, Pojedou - text P. Novotný, 1975, Ústecké blues - text J. Šosvald); pro těžkou nemoc byl od roku 2008 upoután na invalidní vozík. Naposledy vystoupil v prosinci 2012 na vzpomínkovém koncertu k 45. výročí Fešáků v Ústí nad Labem.

* 7. 2. 1953 Milan Kocina – Remo (San Diego), psavec, publicista; po roce 1989 psal do Trampa apod.

† 8. 2. 1983 JUDr. Karel Kozel – pseudonym Petr Urban, textař (text Jedu nocí - hudba J. Traxler, text Kdopak? Copak - hudba K. Běhounek, textNávrat - hudba K. Běhounek, text Připadá si celý nesvůj - hudba O. Petránek, text Soumrak – hudba J. Traxler); otec skvělého baskytaristy George Kozla, žijícího ve Švýcarsku

† 9. 2. 1953 Leo Rudolf Vašata, zpěvák sboru Settleři, konferenciér, vedoucí orchestru (1930 - 1935 firma Esta, 1936 zpíval u firmy Ultraphon, od roku 1938 vedl orchestr), klavírista, skladatel (písně – hudba Les nad řekou spí – text J. Láznička, hudba Nebudu zpívat - text Vergin, hudba Trampská ukolébavka - text D. Jelenová, hudba Už se stmívá - text D. Jelenová)

*10. 2. 1963 PhDr. Miroslav Valina – Mirek (Plzeň, dříve Evaň), prozaik (Trapsavec 1986, 1993, 2001, 2002, 2003, 2004; Zlatý Trapsavec 1993 a 2003; porotce

Trapsavec 1995, 2007 a 2013), překladatel a publicista; publikace a knihy - Nenalézači pokladů, Avalon 1998 a 1999 /Zelené řádky sv. 10, ilustrace J. Kalous - Dědeček/, Claim, Avalon 2008 /ilustrace Tom Zvědělík/; Kanady pro vílu, 2008 /ilustrace Ladislav Sýkora/; Ukrutně blízká setkání, 2010 /ilustrace Ladislav Sýkora/; Žili a kostky vrhali… – sbírka povídek (edice Trapsavecké miniatury č. 25 - Zlaté legendy, 2013); Vlčí pouto, román s podtitulem Pikareskní román o Bohu a jeho smyslu pro humor, Beletris, 2014;

*11. 2. 1953 Ivo Noll, kontrabasista a zpěvák country kapely Hráči (Brno, 1970); žije v Austrálii

*11. 2. 1958 Ing. Mgr. Vladimír Vlasák, publicista

*12. 2. 1908 Doc. MUDr. Václav Čedík – Antar, woodcrafter; od roku 1923 členem Kmene Synové Luny v Benešově; psychiatr, předseda Svazu čs. lékařů;

*12.  2. 1943 Rostislav Černý – Rosťa nebo Roxy (T. O. Měsíčního svitu, poté T. O. Hvězda Jihu, České Budějovice, 8. 5. 1963, poté T. O. Blanice) – zástupce šéfredaktora časopisu Jižní stezka (1967 - 1968), člen redakční rady časopisu (1968 - 1970), kytarista a zpěvák (Duo Blanice); publicista – Aby nás neodvál čas40 let s trampskou písničkou (2011);2 CD Aby nás neodvál čas – 40 let s trampskou písničkou; spoluautor publikace Po stopách trampských legend (Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích 2014)

*12.  2. 1948 Oldřich Preisler – Olaf (šerif T. O. Romadúr, Brno), publicista Tramp (1968 - 1971 a Tulák (1990 - 1992); námořník na zaoceánských lodích

*15.  2. 1943 Jindřich Chylík – Henry (Brno), trampský písničkář (písně Korálky, Neplakej, Poslední vlak a Tichá peřej); mecenáš, organizátor pořadu Stopy sešlapanejch bot

†16.  2. 1953 Václav Miškovský – pseudonym Václav Mírovský, textař; pod kolektivním pseudonymem Dr. V. Tolarský psal pro zahraničí; skladatel písní, operetních libret a revuálních textů;

†17.  2. 1978 Emílie Jelenová (dříve Toeglová) – Daisy (T. O. Idaho), básnířka, prozaička a publicistka v časopise Naše osady (1929 – 1931) a Pacifik expres (1969), trampská textařka (hudba T. Hořínek – Anita, Bez tebe hochu těžko žít, Děvčata máte smutné oči, Hleď jak řeka plyne, Mimi, Na shledanou, Vlci, V černošské vesnici; hudba S. Grossmann - Až rozkvetou bílé růže, Můj hochu, Sám tu stál, Své lásce sbohem dávám, Vrať se na chvíli jen, Zářící den, Zpívej o štěstí; hudba Max Štraub - Marně tě čekám, na yachtě bílé / Zapadlá vzpomínka, Poslední chvíle, Rudý červánek, Tvá zrada bolí, Život je ulička zakletá/ Jen jednou; hudba R. L. Vašata - Trampská ukolébavka, Už se stmívá; hudba A. Škach - Jen nevěř hochu ženám / Pustinou západu /1927/, hudba L. Korbař - Když se večer blíží, hudba R. Harnisch - Listopad); texty k písním (hudba Dol Dauber – Krb bez ohně a Ukolébavka) ve filmu Krb bez ohně; texty k tanečním písním dalších autorů; zaměstnankyně OSA;

*19.  2. 1878 Josef Vacek – Joe (T. O. Utah /Štěchovice/, Praha) – trampský písničkář (písně Až tvé rety rudé, Nevěř hochu, Potlach - hudba Di Capua, Sobota, Zlatá řeka); zakladatel a vedoucí sborů Song boys a Odeon boys;

*19.  2. 1943 Hana Křížková (dříve Homolková) – Bandita (T. O. Zlatý klíč, 1956) – členka od 1. 8. 1959; zpěvačka skupiny Hoboes;

*20.  2. 1933 Zdeněk Pergl (Zastávka u Rosic) – Pegin /přezdívka - dvě motorky Pegas/ – kytarista, zpěvák i bavič; zemřel v nedožitých 40 letech po krátké a těžké nemoci;

†20.  2. 1943 Jaroslav Krsek – Jerry Packard (deputy šerif T. O. Hobart Camp, T. O. Gold Hyde) – zakladatel campu Dice Camp (Zlaté dno); publicista v časopisu Naše osady (1929 - 1931) a Camping (1933 - 1934); v r. 1935 vedl (s V. Dědkem, A. Hodkem a G. Vlkem) v Nedělním listě trampskou rubriku Jedeme za romantikou; odbojář . Zemřel v Osvětimi.

*21. 2. 1928 Jiří Pouč, redaktor měsíčníku Zálesák (1969); vydávaného Zálesákem – Československým svazem pro pobyt v přírodě;

*22.  2. 1903 Josef Chlumecký (T. O.  Ztracená stopa) – zpíval v souborech Ztracená stopa a Zlatá hvězda; textař (písně Ať žije Hawaii, má zlatá Hawaii, text Do tvých malých ruček bílých - hudba F. A. Tichý (I. cena soutěže o nejlepší českou píseň 1933), text Hledám děvče pro svou chajdu - hudbaE. Ingriš (z operety Kočička v pytli), text Kluci hledám kapitána - hudba J. Jankovec (z revue Trampské milování), Krůpěj rosy, Kytara a ty, text Má dívko zlatá - hudba E. Ingriš, Můj zlatý broučku, Nevěrné mládí, text Niagara - hudbaE. Ingriš, Píseň samoty, Tam v té dálce nedohledné, Zakazuje se)

*22.  2. 1923 Jiří Hynek – Max (T. O. Caro, Brno) – od 26. 8. 1945 do 30. 6. 1946 byl jednatelem Svazu brněnských osad (SBO) a od 30. 6. 1946 byl II. šerifem Svazu brněnských osad; zahynul v Rimavské sobotě ve Vysokých Tatrách

*23.  2. 1908 MUDr. Viliam Alexander Valovič - Manoki, woodcrafter. Vystudoval Lékařskou fakultu univerzity v Bratislavě, promován lékařem 2. 5. 1936. Roku 1926 se společně s Felixem Dvořákem a Vojtěchem Palkovským seznámili s knihou M. Seiferta Přírodou a životem k čistému lidství. Kontaktovali autora a stali se členy Ligy pro výchovu přírodou – Moudrost lesa, jako Kmen Deti Slnka (Bratislava), později Ojibway. Roku 1927 tábořili s M. Seifertem na Waldenu pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách. V roce 1931 se stává náčelníkem Ligy československých woodcrafterů a je jím až do rozdělení republiky v roce 1938. Přestože se mu podařilo představit woodcraft v původní a čistě americké podobě, zároveň vytvořil organizaci společensky nevýznamnou a izolovanou. Podle vlastních slov roku 1938 v Bratislavě spálil celý historický archív LČSW (1912 - 1938), který obsahoval i nenahraditelné materiály od M. Seiferta z dob počátků woodcraftu na našem území. Od roku1943 byl jako lékař zapojen v partyzánském odboji na východním Slovensku. Za válečné hrdinství a boj proti okupantům obdržel vysoké státní vyznamenání. V letech 1945 - 1949 působil jako revizní lékař na Úřadě válečných poškozenců; Po roce 1945 čestný náčelník kmene Ojibway do roku 1950; kmen rozpuštěn v květnu 1951.

V roce 1949 zatčen za podvracení republiky jako člen vedení Strany práce (obdoba ČSSD), která se bránila včlenit do KSS a jako svědek událostí v průběhu SNP (ústup partyzánské jednotky od Liptovského Mikuláše přes Svatojánskou dolinu do údolí řeky Hron), byl ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 – odsouzen na 10 let nucených prací v lomu Dubná skala u Vrútek; rehabilitován počátkem 60. let; poté působil až do roku 1976 jako lázeňský lékař v Bardějově. V roce 1978 obdržel ocenění od prezidenta americké Ligy.

†23.  2. 1998 Ing. Antonín Hořínek – Tony (T. O. Lousiana na Kocábě), v r. 1932 založil trampský sbor Hořínkova parta, též Hořínkovo trio nebo Zdar trojka (odborně mu pomáhal E. Ingriš, nahrávali na desky ESTA a ULTRAPHON); organizátor, producent firmy Panton (např. 1. a 2. trampská romance, stejnojmenné zpěvníčky - celkem 16) a stejnojmenný pořad v pražské Lucerně, trampský písničkář (cca 100 písní) – např. hudba Aljaška /Zlatokop/ - text K. Melíšek, hudba Anita - text D. Jelenová (1932), hudba Až stříbro měsíce – text J. Korda, hudba Bez tebe hochu těžko žít – text D. Jelenová, hudba Calamity Jane - text J. Korda, hudba Děvčata máte smutné oči - text D. Jelenová, Kdo mi tě maminko navrátí, hudba Mimi – text D. Jelenová, hudba Na shledanou - text D. Jelenová, Někdy snad přece jen, Přijď jen na chvíli, hudba Řeka nás  volá  - text J. Korda, Stříbrná hvězda na prsou, Tuláku chudý, Udělej mi křížek maminko, Umřel nám kamarád, Vlci /Na severu chajdu měl, Vždycky ti říkám; autor operety Bylo jedno království, autor rozhlasové hry Loď, která vyplula v pátek; porotce Porta (1968);

*25.  2. 1948 Ladislav Landa, básník české beat generation, debutoval v literární revue Divoké víno, kde vyšla i většina jeho textů a v časopise Camp; básnická

sbírka Malá slabost v kolenouPocta Ladislavu Landovi (1998); v pouhých 17 letech, spáchal sebevraždu na dvoře školy, z jejíhož kabinetu chemie pocházel i jed, kterým se otrávil.

*26. 2. 1933 Bohuš Petrík – Šperhák junior alias Vrták, cestovatel, vodák a herec; člen bratislavského Tramp klubu a loděnice Kormorán; držitel trampského ocenění kanadských kamarádů Hawkinsovi placky (2006)

*26. 2. 1943 Ing. Pavel Novák – Idol (šerif T. O. Půlnoční hvězda, Jihlava, 1957) – textař

(texty na hudbu J. Jakeše – Boot Hill, Psanec, Pony Expres - hudba s J. Jakešem - Kaymanem, Půlnoční přízrak, Ty kamaráda máš); člen trampského sdružení Funusmeni; politik, po roce 1989 zakladatel ČSSD, první přednosta Okresního úřadu v Jihlavě (od r. 1990)

*27.  2. 1908 Josef Kučera – Josef R. Dorovín, kartograf ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze; prozaik Trn a Tramp (1929 - 1931), spisovatel (knihy (Zátoka černých perel, 1940; Kotkový princ, 1940; Dobrodružství z divokého západu, 1941; Zářivé ráno, 1946; Strýček chameleón, 1964); překladatel z angličtiny (Twain), z ruštiny (Čechov), z němčiny; autor rozhlasových her;

*28.  2. 1913 Josef Braun – Buřt (T. O. Údolí mlhy, Kačák), odbojář (vyznamenaný pr zidentem r. 1946, v 50. a 60. letech člen souboru Dechnička (s J. Kordou a A. Mošnou) písničkář, muzikant, konferenciér, herec (např. film Šíleně smutná princezna - kuchař, Dobrodružství šesti trampů - barman Slim)

*28.  2. 1923 Milan Hájek – Ajdam (T. O. Vavasatch, 1944), šéfredaktor Tuláka Brno (1945 - 1948), komunisty vyhozen z VŠ (studoval na lesního inženýra); zpěvák osadního sboru Vavasatch (1. místo v soutěži trampských sborů, Porta 1968)

*28.  2. 1923 Rudolf Pellar,  překladatel (s manželkou Lubou) – knihy: J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě (1960), Ernest Hemingway: Zelené pahorky africké (1963), Jack Schaefer: Muž se srdcem kovboje (1970), Bel Kaufmanová: Nahoru po schodišti dolů (1971), Joseph Conrad: Mezi přílivem a odlivem (1975), Stefan Zweig: Amok (1979), John Updike: Chceš si mě vzít? (1983), William Faulkner: Vesnice - Město - Panské sídlo (1985 - 1987), Philip Roth: Portnoyův komplex (1992), William Faulkner: Hluk a vřava (1997) a Ephraim Kishon: Liška v kurníku (2004); divadelní hry: Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (1964), Edward Albee: Kdo se bojí Virginie Woolfové (1964), Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše (1965), Arthur Miller: Po pádu (1965) a  G. B. Shaw: Pygmalión (1967); zpěvák (LP Americké lidové písně, 1964, CD Rudolf Pellar Písně, 2004), publicista (kniha Nejdřív se musíte narodit, 2009);

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076452

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz