Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Repríza pět let starého článku, který ve své době vyvolal značný ohlas především u českých trampů v zahraničí. Pamatují tu dobu, dobu svého mládí, pamatují stará dobrá Stvořidla, jaká dnes už nejsou.

Když jsem byl na začátku srpna na tom ohni jihlavských trampů poprvé nebo podruhé, odpověděl mi Vlčák na otázku – „držíme tradici, kterou založili staří trampové. Ty ohně jsou tady už přes padesát let.“ Chvíli jsem přemýšlel, a pak řekl –„ já jsem na ně jezdíval.“

Dva kilometry dlouhé peřeje dolů od Smrčné jsou prý dílem samotného ďábla, který ty tisíciletími ohlazené balvany naházel Sázavě do cesty po prohrané sázce. Dlouho už ale vím, že to místo je pozitivní, plné dobrých sil. Magická Stvořidla přitahují pocestné nedlouho, místní se jich báli.

Dnes už mi nikdo nevěří, že tady na louce pod peřejemi nebylo vůbec nic. –„Byla tady bouda s pivem, ale bylo teplý,“ říkal mi teď v sobotu myslím Miki. –„ Nebylo tady nic. Ani ta bouda“, trval jsem na svém. Těžko tomu uvěřit, dnes tady stojí penzion jako hrad s jídelnou a výčepem, koliba, vyhlášený kiosek, soukromé chaty, chaty nějaké cestovky, autokemp…

Poprvé jsem byl na Stvořidlech v roce 1962, možná o rok dřív. Na Velikonoce zde probíhala opravdu velká setkání pražských a brněnských trampů. V roce 1963 se přesunula přes kopec na borovicemi obrostlou řeku Želivku, pod vyhlášené Borovsko . Potkávali se tady lidé ze dvou měst, z nichž řada vyrostla v mimořádné osobnosti. Marko Čermák a jeho první žena Ronka, kteří možná už tehdy po sobě pošilhávali. Wimpy Nebeský, který po odchodu do Kanady přišel s ideou celosvětových potlachů, ten první opravdu uspořádal a pak příliš brzo zemřel. Honza Vyčítal o něm (později doplnil Wabiho Ryvolu) napsal krásnou písničku Modlitba za Wimpyho a Wabiho.

Jezdili sem pražští Sováci, z kterých vyšel Wimpy - Šíla, Baxa a další. Krásná Maruška Loumová, co žije někde v Coloradu, ale předtím s ní tady chodil Honza Vyčítal… Z Brna sem přijížděli trampové z okruhu kolem tehdejší restaurace Olymp, kam chodili členové dvou sbližujících se osad Felix a Mikimaus, v té době vlastně už Mikfel. A Pakin z Lutny a Divousi a další, Mikfel byl tehdy opravdu jeden z vrcholů brněnského trampingu. Za tím vším setkáváním mimoděk stál pražský tramp Břetislav Macholda zvaný Zajda, šikovný kytarista a zpěvák, který se na přelomu 50. a 60. let minulého století odstěhoval do Brna, našel zde dobrou partu a přitom nepřerušil kontakty s pražskými kamarády. Ostatně Zajda mne mezi Mikfely nepřímo přivedl, a byla to pro mne čest. Pražané zase za námi jezdili na Tofrák, legendární camp na Vysočině u Skleného, kam se dnes už raději nevracejte. Je hnusnej.

Proč Felix, proč Mikimaus? Proč se první trampští osadníci na Oslavce pod Březníkem jmenovali Kačeři a říkali si Donald, Rolf … V pokleslé komunistické idocii byly symboly amerického imperialismu Coca-Cola a Kačer Donald. Taky mandelinka bramborová, kterou nám sem prý shazovala americká diverzní letadla, aby pracujícím sežrala úrodu. Něco vám povím – v těch osadách byli pozdější komunisti, ale tahle blbost na ně přece jenom byla moc.

Obřadní louče se zapalují u malého pracovního ohýnku. Pak s nimi ohnivci přistoupí k hranici ze čtyř světových stran

Fenomén Stvořidla

Dnes je na té louce pod peřejemi letovisko. Má své štamgasty, své vyznavače, své somráky. Miki, Čárly Kubata, Droba a další, parta z Chrudimi, Pardubic, Chomutova, sem jezdívá i v létě, ale nejraději mimo sezonu. V zimě, kdy tady nikdo není. Slaví tady Mikulášskou, sami uprostřed kaňonu na Vysočině, a spávají v malém campu kousek odtud v lese. Je tam místo na oheň, dva nebo tři stany, dole u potoka je studánka…

Pod stany tu v sezoně spávají vodáci, cyklisté i pocestní. V penzionu zvláštní kasta lidí – takoví trochu navonění. Stvořidla mají i své postavičky. Nemyslím tím ani Dědka v kovbojských botách, stetsonem a šerifskou hvězdou na prsou. Někdy přespí dole u řeky v lese, ale většinou večer vyjde nahoru do vesnice, v které bydlí. Dědek je dobrá postava, dobrý duch Stvořidel. Podivnější je šílený houslista. Chodívá s nástrojem ve futrálu pověšeným na zádech a když se někde hraje, vytáhne tu věc a snaží se hrát. Znám ho už léta, zatím ho nikdo nezabil, ale vysokého věku se jistě nedožije.

A pak zde jsou summer boys. Opálené týpky s kytarami, na které ještě nedávno docela letěla děvčata těch lufťáků. Spávají někde v lese, aby neutráceli za camp a to léto na Stvořidlech poměrně bezstarostně přežijí. Kam by spěchali, podzim nemají rádi. Trochu už stárnou a až skončí sezona, vracejí se bůhví kam. Nejsou mi nesympatičtí, taky jim půjčuju trsátka, a trochu jim závidím jejich svobodu, ale nejsem si jist, jestli mám pravdu. Jsou to jen mírně pokleslé postavy z novely Na plechárně Johna Steinbacka.

Silná jihlavská sestava s nenápadnou brněnskou posilou. Zleva Emča Štěpánek, organizátor setkání Jiří Vlčák Čecháček, neuvěřitelný šestasedmdesátiletý Franta Pecha, šéf legendární jihlavské Peřeje, Fedor Skotal-Ňuf. Máme smeknuto, hraje se Vlajka. I v ní existují krajové rozdíly. 

Životodárná Stvořidla

Čtyřicet osm let se o tradici ohňů na Stvořidlech stará jihlavský tramp Jiří Čecháček zvaný Vlčák. Samozřejmě nejen on, ale celá jedna (teď už dvě) generace jihlavských trampů. Převzali tu péči snad od kamarádů z Havlíčkova Brodu. Jezdívali sem třeba i legendární Stopáci z Pardubic a další. Třicet let sem jezdí Sáša Prokeš zvaný Samotář, ten co v Podlužanech za Nymburkem dělá festivaly i večery s kytarou.

Avšak camp se rozrostl a pohltil louku u Stvořidel. Co s tím? Má cenu ty ohně dělat dál? Už jsem slyšel hlasy, že letos je to naposledy. Pak se někdo ozval, že snad ještě příští rok… Protože ty ohně jsou podivuhodná symbióza trampingu, tradice, vodáctví, tábornictví... Na konci campu dole po řece skládají Jihlaváci dřevo, které celý týden stahují z lesů a chystají na hranici a vedle na hromadu na přikládání.

V sobotu kolem půl deváté večer je zapálení ohně. Přes kruh přestoupí čtyři ohnivci s loučemi a až plameny vyskočí nad vrchol pagody, ozve se trampská hymna Vlajka, tradičně hraná v dmoll. Ještě před několika lety vysvětlil úvodní řečník vodákům, že když se hraje Vlajka, stojí se a předtím smekne, je to přece jenom hymna. Že se vajgly nehážou do ohně, netleská se, ale volá Umí. Že se nepřekračuje kruh kolem ohniště, tam mohou jenom ohnivci.

Letos to Karlos Bulíček už ani nemusel zdůrazňovat. Sjíždějí se sem lidé už zasvěcení. Přijíždějí na pár dnů, na ten jeden víkend, na jeden večer. Těší se na to celý rok.

Když jsem se před léty přesunul do Čech a zase začal jezdit na Stvořidla, ortodoxní tramp ve mně tiše nesouhlasil. Pak jsem sem vzal Australana Franka Foňu Zemana. Jeli jsme posázavským Pacifikem dvě a půl hodiny, ale Foňovi to nepřišlo, na vzdálenosti je z Austrálie zvyklej. A pak chodil, zalamoval si palce s kamarády a říkal, ten světák – my jsme se myslím viděli na Yukonu.- Ne? Tak jsi byl u nás na potlachu v Austrálii?- Ne? Tak jsme se viděli v Texasu?

Tehdy jsem pochopil, že se sice s nikým ze zdejších  kamarádů neviděl, ti sedí doma, ale tady na Stvořidlech dělají bezvadnou práci. Nevěříte? Běžte si někdy po soumraku sednout nahoru k peřejím. Hlasy dávných čarodějnic i hlasy dobrých duchů tohoto místa vám poví řadu věcí. Pak těm věcem začnete víc rozumět. I tomu řetězci přátelství, který jihlavští trampové tady po léta udržují.

Jiří Čecháček zvaný Vlčák už čtyřicet osm let. Ale není sám, to by to asi nedělal, to by nedávalo smysl.

Music Open, srpen 2012

Foto: Renáta Pajda Bulíčková

 

 

 

 

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076744

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz