Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Barborka čeká na ženicha

    Na svatou Barboru se, stejně jako kdysi, soustředí především slečny, které myslí na vdavky. Dodnes si na její svátek, tedy 4. prosince, dávají do vázy čerstvě utrženou třešňovou větvičku a čekají, jestli do Vánoc rozkvete. Pokud ano, mohly by se do roka vdát.

    Tato předpověď nebývá vždy zcela spolehlivá, což je třeba připsat na vrub neodbornému přístupu některých dívek k prognostickému procesu. Má-li být odhad přesný, musí se větvička trhat až po setmění. Autorka výzkumu ji musí umístit na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany ženich přijde.

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Květoslava Zítra má svátek Vratislav

Sportovci Paběrek letos nezabodovali, zato jejich squaw, převlečené do cárů starých záclon jako mažoretky, vytvořily na hřišti tu správnou bojovou atmosféru.

Zpráva o brdském fotbalu

Lidičkové v zeleném se sjeli na neuvěřitelný 48. ročník trampského fotbalu, nazvaný Brdský pohár. Devět družstev hrálo každý s každým Bylo to v době v době dramatických bojů o místo na mistrovství Evropy v Polsku a Ukrajině, jen s tím rozdílem, že to byly velice přátelské zápasy a všichni si užili mnoho legrácek. Některé mančafty dokonce hrají celá utkání s nabalenýma usárnama na zádech.

 

Vítězové turnaje Šiškatým G si s Markem Čermákem prohlížejí původní putovní pohár se jmény vítězů, který se kupodivu neztratil ani na za těch 48 let.

Hrálo se ve Lhotce pod Plešivcem. Hřiště zdobí panorama brdských Hřebenů, tak drahých většině trampů.

Čestným výkopem byl pověřen ten nejstarší - Vladimír zvaný Rejža, v předvečer svých 87 narozenin.

 Obrázky nám poslal dvorní fotograf Paběrek kamarád Mišelín


Josef Sokol Kučera

 

Někdejší teplický tramp z dodnes existující osady Howg, muž, jenž snad dokonce nevyslyšel před léty nabídku na členství ve slavném Zlatém klíči, protože byl právě z jedné osady vylučován zato, že místo čundrů hrál divadlo. Josef Kobra Kučera pobavil široký okruh svých známých a ctitelek tím, že se jeden čas stal propagačním pracovníkem ústředí Sokola. Tu dobu připomíná povedená kresba Pavla Hanáka


První česká kovbojka

Vzpomenete si na český hraný film Smrt v sedle? Komunistickou satiru na kovbojíčky, kterou jsme ovšem v nedostatku opravdových westernů brali smrtelně vážně? Ten divnej film měl slavnou ústřední písničku Seno a stáj. Tato nahrávka, kterou nám zaslala Míla Vlčice Albrechtová z Brna, není ta původní filmová. Možná se víc dočtete z textu na obalu.


Stvoření


Strašně rád lžu. Od malička. Není to ale takové to ubohé, upocené, ustrašené lhaní a zatvrzelé zatloukání. Moje lhaní je krásné, plastické vymýšlení plné barev, příběhů a fantazie.

Už jako docela malý prcek jsem mámě s vážnou tváří vyprávěl, že jsem na schodech potkal obra a že jsem mu dal svou svačinu, anebo že jsem hrál kuličky s trpaslíky a všechny je obehrál. Máma mě vždycky pohladila po vlasech a smála se mému bájení plnému pohádkových postav. Ve školním věku už přibývaly příběhy komplikovanější, figurovali v nich učitelé, spolužáci, lidi z domu i z města. Rodiče si časem celkem zvykli, už ani neříkali, že z toho vyrostu, a zaklínadlo o bujné fantazii přestávalo jaksi fungovat. Jenom učitelka Těsnohlídková, která učila češtinu, mě milovala a moje slohové práce si schovávala do tvrdých desek. Říkala, že ze mne vyroste velký spisovatel.

Nevyrostl. Ani velký, ani malý. Stal se ze mne hodinář. Nakonec proč ne - nějak se člověk živit musí. A taky není docela k zahození, když slyšíte od okolí chválu na vaše šikovné ručičky, než jen s despektem pronášené soudy o nevymáchané puse. Mistr mi s oblibou říkával, že jsem Baron Prášil, mně se do krámu hodila jen ta první půlka pojmenování a s touhle přezdívkou jsem také vstoupil do party, se kterou jsme jezdili na vodu, lezli po horách a šlapali prašné cesty. To bylo eldorádo pro mou neokšírovanou fantazii. Krmil jsem kluky přitažlivými příběhy, které se klidně stát mohly. Bohužel nestaly. Alespoň ne mně, nebo alespoň ne tak docela.

I když jsem věděl, že si kluci zvykli prosívat moje slova hodně hustým sítem, nedokázal jsem si pomoci, abych své povídání nešperkoval, nenatíral na barevno a nenafukoval jako lehkovzdušný balon.

"Ty jednou na to svoje fantazírování dojedeš jako na vyjetej volej," zatloukal mi klíny do hlavy Víťa, který měl ve své životní torně zapakováno dvakrát tolik roků co já. Ale jeho proroctví mě nijak zvlášť nevzrušovalo, stejně jako občas daleko tvrdší soudy těch, kteří mi párkrát skočili na špek a brali mé storky na sto procent. A tak moje fantazie kvetla a bytněla jako rakovinová kolonie buněk. Ale léčit se to nedalo.

Až jednou - kluci svolali partu na Víťovu chatu, kde dělali svatojakubský oheň. Přijel jsem pozdě večer, protože mi docela prozaicky ujel autobus a současné ekonomické spoje mají pěkně dlouhé intervaly. Ale už po cestě ztemnělým lesem mi v hlavě bobtnal šťavnatý barevný příběh jako vodou pokropený kypřicí prášek.

Kluci se šklebili, ale nic nenamítali, když jsem na plné pecky rozjel ten svůj výmysl o nevšedním stopu ve špičkovém bouráku, který řídila fantastická kočka s dlouhými blond vlasy a ještě delšíma nohama. Jak měla na rameni vytetovaného barevného motýlka a ornamentálně vyvedený monogram, na noze na kotníku zlatý řetízek a co hlavně - slabost pro moji osobu. Jak mě pak na své chalupě napájela bourbonem a sladkými přísliby. Přidal jsem i pár detailů o tom, že nezůstalo jen u náznaků a příslibů. A jak se pak přihasil její soukromý podnikatel na revizi erotických účtů a já trénoval parakotoul ze zadního okna ložnice. Prostě jsem jel jako Jirásek. Kluci se pobaveně uculovali, pokyvovali hlavami a soustředěně obraceli pruty s opékanými buřty. Pohoda...

"Kdo ví, jestli sem za mnou nepřijede," přidával jsem další koření, protože moje vybájená story se mi nezdála ještě dost ostrá. Víťa naproti jen zabručel jako hladový žaludek: "To víš, že jo," a podával mi špičkově opečeného buřta, ze kterého kapala černá mastnota. Slastně jsem se do něj zakousl a rázem jsem zapomněl na všechny ty vymyšlené cizokrajné lahůdky, kterými jsem před chvíli tak házel jako rekvizitami svého vyfantazírovaného příběhu.

Když jsem ale skončil lukulské hody a otíral si ruce do správně zatažených manžestráků, najednou jsem zbystřil. Na protější straně ohně mě někdo upřeně pozoroval. Zaostřil jsem přes plameny - holka! Je to cizí holka, hezká holka, dokonce moc hezká holka. Hladké blonďaté vlasy stažené do culíku, oči jako pětikoruny. Nenápadně jsem šťouchl ramenem do Petra a konspirativně zasyčel koutkem úst: "Kdo je to?" Zůstal na mě civět, jako by mi na nose vyrašilo třetí oko. Pak se znechuceně otočil a zabručel: "... kapku přeháníš, anebo jsi šáhlej." To nepochybně patřilo mně. "Nejdřív tu vykládá, že za ním přijede, a pak dělá, že ji nezná..."

Sakra, to je blázinec. Tak kluci si myslí, že je to ta moje vymyšlená kočka, a ona zase chudák neví, do jakého choulostivého děje jsem ji svou nevymáchanou pusou zatáhl. Ale líbila se mi. Moc. Strašně. Strašně moc... Snad abych jí řekl pravdu a začal s čistým stolem.

Blondýnka naproti vstala, protáhla se jako pardál a na dlouhých nohách připlavala k mému zkoprnělému já. "Přinesla jsem ti zbytek tý whisky, když ti tak chutnala a nestačil jsi ji dopít," lehce ochraptělý sytý hlas k ní ladil jako dlouho vybíraný módní doplněk. Byla perfektní - takovou jsem si vždycky vymýšlel. Skoro jsem se bál pohnout, aby to všechno nezmizelo. I když kluci s tím svým civěním by mohli na chvilku někam zmizet, to ano. Dokonce se zapomněli i šklebit. Jenom Víťa vědoucně procedil: "Tady to máš, vole."

Mozek se mi málem zavařil, jak jsem hledal logické vysvětlení tohohle děje, který už vůbec nebyl v mojí režii. Napadlo mě jediné možné - kluci mě prostě chtěli doběhnout s tím mým věčným vymýšlením a tu věc perfektně nastrojili. Jenže - jak ale věděli, že budu vyprávět o blonďaté dlouhonohé žíni a ne třeba o tlupě zfetovaných bezdomovců? Jedině, že tahle krásná holka už tady byla a perfektně pak zapadla do té vymyšlené dějové mozaiky. Stojím pevně nohama na zemi, je přece nesmysl, aby se z fantazie rodily reálné postavy.

Tak fajn, pánové, přistupuji na vaši hru. Proč taky ne - takovou kost člověk nepotká každý den. Přestal jsem zírat jako absolvent pomocné školy, sebral bradu, která mi prve upadla do prachu, a převzal z dívčiných rukou těžkou hranatou lahev s cizokrajnou nálepkou. Udělal jsem jí místo vedle sebe - takhle zblízka byla ještě hezčí. Bez diskuse. Nevím, co to do mne vjelo, majetnicky jsem ji objal kolem ramen - možná, abych ukázal klukům... Přehozená bunda se jí svezla ze zad. Těžká láhev mi vypadla z ruky a voňavá whiska se zvolna vpíjela do trávy... Zíral jsem jak zcepenělý Eskymák na její rameno, kde rozpínal svá krajková křídla vytetovaný barevný motýlek s bohatě zdobeným monogramem a v záři plamenů se na dívčině kotníku pravé nohy zablýskl jemný zlatý řetízek...

Hanka Hosnedlová

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7644772

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz