Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Barborka čeká na ženicha

    Na svatou Barboru se, stejně jako kdysi, soustředí především slečny, které myslí na vdavky. Dodnes si na její svátek, tedy 4. prosince, dávají do vázy čerstvě utrženou třešňovou větvičku a čekají, jestli do Vánoc rozkvete. Pokud ano, mohly by se do roka vdát.

    Tato předpověď nebývá vždy zcela spolehlivá, což je třeba připsat na vrub neodbornému přístupu některých dívek k prognostickému procesu. Má-li být odhad přesný, musí se větvička trhat až po setmění. Autorka výzkumu ji musí umístit na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany ženich přijde.

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Květoslava Zítra má svátek Vratislav

Olivetská hora

Ani v tomto dílu ještě neopustíme Izrael, protože se musíme přece jenom ještě mrknout na pár míst, která mají bohatou historickou minulost a která rozhodně nelze jen tak minout, když už jste pár kilometrů od nich. Možná lze, ale asi bych si to pak vyčítala.

Tak třeba se teď na chvíli vyšplháme ještě na Olivetskou (nebo Olivovou ) horu, která pochopitelně dostala název od oliv všude okolo rostoucích. Na jejím úpatí leží Getsemanská zahrada, o které jsme si už minule povídali v souvislosti s Ježíšem. Mimo jiné odtud má prý přijít nový Mesiáš a při své cestě k Jeruzalému vzkřísit mrtvé. Proto je na západním svahu Olivetské hory, přímo proti Chrámové hoře, údajně největší židovský hřbitov na světě. Myslím, že dneska už pohřbení na tomhle místě bude pěkně mastné, takže ne každý židovský nebožtík se dostane právě sem, i kdyby si to za života sebevíc přál.

Největší židovský hřbitov na Olivetské hoře

Potom je to biblické Jericho, o kterém jsem se od dětství domnívala, že jeho jedinou zajímavostí a prioritou byly trouby z Jericha, jak mi utkvělo v hlavě z dob hodin náboženství. Ale ono je to všechno trochu jinak.

Především tedy Jericho, které dostalo svůj název zřejmě podle hebrejského názvu pro Měsíc, protože bývalo centrem uctívání lunárních božstev, je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým osídlením. Při archeologickém kutání tady byla nalezena asi dvacítka osídlení jdoucích časově po sobě. Ta nejstarší vrstva na takzvaném Sultánově kopci, pár kilometrů od dnešního městského osídlení, byla datována devět tisíciletí před naším letopočtem! Byly zde nalezeny zbytky kamenné zdi s věžemi, vlastně doklad nejstarší městské hradby na světě, a uvnitř asi na ploše 40 000 metrů čtverečních obydlí někdy z let 8359 až 7370 před naším letopočtem, postavená z mazanic, vlastně tedy z bláta. To mne tedy dostalo! Jsem zvědavá, co zbude za deset tisíc let z našich paneláků a vil s bazény.

Jericho. Hishamův palác

Ale ani s těmi troubami to není tak jednoznačné, jak jsem se celý život domnívala. Podle historiků bylo tohle město na západním břehu Jordánu poničeno buď zemětřesením, anebo dobytím. Bible a pověst se uchylují ke druhému vysvětlení. Jestli jsem to dobře pochopila, začalo to jako obvykle válkou a obléháním Jericha Josuou a jeho lidmi. To bylo kolem roku 1550 před naším letopočtem. Josuovi se dobytí města zřejmě příliš nedařilo, tak je šest dní obcházel s hejnem kněží, kteří nesli archu úmluvy a troubili přitom na beraní rohy. A já bláhová si myslela, že trouby z Jericha byly nějaké úžasné mohutné nástroje, které byly tak dlouhé, že je ani člověk neuzvedl, a jejich zvuk tak mocný, že pukaly skály. Sedmý den pak obešel se svými lidmi město sedmkrát a nakonec při jejich válečném pokřiku se zdi Jericha zhroutily. Konec nedobytnosti a basta.

Víc čitelné jsou pak dějiny novodobější – až do roku 1967 patřilo tohle území Jordánsku. Známá šestidenní válka ho však přiřadila, stejně jako většinu západního břehu Jordánu, k Izraeli. I když ho pak smlouva z Osla z roku 1994 přiřkla pod palestinskou správu, o sedm let později bylo zase pěkně obsazeno zpátky Izraelem.

Trochu veselejší a možná míň dramatická je historie Nazaretu postaveného na řadě vyvýšenin. Jednak tady bylo archandělem Gabrielem zvěstováno Panně Marii narození syna Ježíše a jednak tu Ježíš prožil své dětství a mládí. I zde ale podle archeologických nálezů existovaly osídlené osady již nějakých devět tisíc let před naším letopočtem, i když o městě samotném se starší prameny, mapující tahle vzdálená údobí, nezmiňují. Ale Nazaret, o němž jsou první konkrétní zmínky až někdy v prvním století našeho letopočtu jako o vesnici Nazara v Dolní Galileji, mohl předtím patřit pod jiné galilejské město, kterých kdysi Flavius Josef sepsal celkem pětačtyřicet.

Ale ani Nazaret se nevyhnul válečným konfliktům moderních dějin. Původně měl být totiž v roce 1947 zařazený do severní části navrhovaného arabského státu. Když ale arabská vojska pak ve válce o nezávislost vstoupila na území budoucího Izraele, Nazaret po izraelském protiútoku kapituloval. To bylo myslím v roce 1948. No a protože izraelský velitel byl zřejmě nějak měkký, nevyhnal z města nežidovské, tedy arabské obyvatelstvo, jako v jiných městech, začali se sem pak později stahovat muslimové ze širokého okolí. Dneska je tady asi největší koncentrace izraelských Arabů. Dokonce se tady měla stavět nějaká velikánská mešita, ale odpor izraelských míst byl tak silný, že byly tyhle muslimské plány roku 2002 definitivně zaraženy.

Nazaret. Chrám Zvěstování

Nazaret. Pohled na Mrtvé moře

V současnosti je Nazaret, jehož starobylé centrum je protkáno uzounkými uličkami a arabskými tržišti, obklopený nejen kopci, ale také řadou měst, vytvářejících jakýsi prstenec okolo něj. A přicházejí sem z různých světových stran tři dálnice. Což jim asi upřímně závidíme. Jinak je ve městě několik zajímavých kostelů, hojně navštěvovaných turisty i věřícími, ale také třeba dílna svatého Josefa a skalní jeskyně Svaté rodiny. Poblíž měla být také Kána Galilejská, kde Ježíš spáchal první ze svých zázraků, když na svatbě, kam byl pozván, proměnil vodu ve víno. Být to dneska, asi by byl o sto šest zván nejen na svatby, ale i na různé další oslavy a mejdany... Ta Kána (my měli v Prvouce myslím ještě název Káně Galilejská) však nebyla nikdy nikde geograficky potvrzená, ale když se projeví trochu dobré vůle, mohlo by to být městečko Kafr Kanna, asi sedm kilometrů od Nazaretu na severovýchod.

Další městečko jménem Madaba je známé jako město mozaik. S jeho vznikem se pojí datum roku 1300 př.n.l. a dá se říci, že má i docela slavnou minulost jak v době římské nadvlády, kdy skutečně rozkvétalo, či v době byzantské, kdy tady měl sídlo dokonce sám biskup.Ale teprve v 6.století našeho letopočtu začalo se svou nynější světoznámostí – totiž s mozaikami. Těmi začaly nejdříve zdobit kostely a jiné veřejné stavby, pak i domy a příbytky. Největší stará mozaika je v kostele svatého Jiří na podlaze – za její zkouknutí pochopitelně zaplatíte, ale dostanete za to hezky vyvedenou barevnou vstupenku. Ta kostelní mozaika představuje mapu Svaté země se 157 nápisy označujícími tehdejší nejznámější místa.

Kousek od městečka je pak hora Nebo, která má něco přes 800 metrů. Takže v nadmořské výšce asi její popularita nevězí. Spíš je známá jako hora, na kterou kdysi dávno vystoupil Mojžíš, aby ukázal svým lidem, se kterými po útěku z Egypta bloudil čtyřicet let světem, zemi zaslíbenou. On sám už ale do cíle cesty nedošel, protože na téhle hoře taky zemřel. Údajně tady byl i pohřben, ale jeho hrob nikdy nikdo nenašel, ani nebyl konkrétně potvrzen. Ovšem tvrdí se, že nad ním byla vystavěna kaple, která pak časem byla přebudována na klášterní komplex. Co je ale jisté, je výhled z téhle hory - samozřejmě na městečko Madaba, na Mrtvé moře, na údolí Jordánu a když je jasno, tak i na Jeruzalém v dálce (asi jako na Alpy z Kleti).

Hora Tábor

Jiná hora, na západ od Galilejského jezera, se jmenuje Tábor. Má přes pět set metrů, přesně řečeno 575 m, a celkem bohatou biblickou minulost. Kromě jiného podle bible jakási věštkyně Deborah poslala izraelského vůdce Baraka, aby se vydal na vojenské tažení s deseti tisíci muži a z hory Tábor pak porazil svého nepřítele. Což se fakt podařilo. Co mě ale šokovalo, bylo spíš to, že jméno téhle hory, tedy Tábor, není český překlad jiného, třeba hebrejského nebo arabského slova. Naopak, čeština ho převzala jako výraz pro vojenské ležení, shromáždění lidu, shromaždiště apod. Co se mi podařila pochytit, tak prý se jedná o turecké označení, ale to zase prošlo nějakým tatarským a mongolským a následně pak ještě maďarským slovním mlýnem. Údajně snad právě husité měli tohle slovo vnést do češtiny – když slovem Tábor označili nejen město, ale i několik českých kopců. Tak to vidíte, co se všechno nedozvíte v zemi, kde hledáte úplně jiné, vysloveně exotické věci a zajímavosti.

Pokračování příště

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7644707

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz