Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt


JORDÁN K TRAMPSKÉMU MUZEU

Ahoj  Ňufe, hezky jsem se pobavil při čtení článku o trampském  muzeu ( Music Open 17.2.2012, pozn.red.) a hlavně dvou následujících, tedy Samsonova a tvého. Před nějakým časem jsem totiž absolvoval podobnou debatu s mě neznámým fanatickým kritikem všech názorů, s výjimkou jeho vlastních. No a začalo to taky sporem o trampské muzejnictví. Po druhém mailu už jsem udržoval debatu jen z plezíru,v očekávání další „zábavné odpovědi“ mého soupeře. Nakonec jsem to musel ukončit, protože jinak by si na mě asi najal odstřelovače. Nicméně mě to přinutilo popřemýšlet o podstatě těch názorových různic na téma tramping a věci s ním spojené. Došel jsem k názoru, že nikdo z nás trampů, nebo lidí se za ně považujících, nemůže určovat co to tramping  je a kde jsou jakési hranice určující, co ještě trampské je a co už ne.Názorů na tuhle věc je zřejmě stejně tolik co trampů. A tak si myslím,že pomyslné  trampské hranice jsou dány mírou tolerance a smyslu pro demokracii každého jednotlivého diskutéra na toto téma.

Ať se tedy ti, kteří se snaží  o jakési zmapování a zachování trampské historie, připraví na spoustu kritiky, která bude pršet na jejich hlavu. Protože ať se budou snažit sebevíc, bude výsledek jejich činění reprezentovat  vždycky jen ten jejich subjektivní názor  na trampské hnutí. Což samozřejmě popudí zastánce jiných názorů a pohledů na tohle téma. Tak jim všem přeji, aby jim to nadšení vydrželo a aby nepropadli falešné iluzi, že je možné zcela objektivně zmapovat česko-slovenský tramping. V tomto případě si myslím, že není důležitý cíl, ale cesta.

Ahoj a měj se fajn.  

Jordán

P.S. Je zbytečné o tom mluvit, lepší je to žít, tak ahoj na čundru !

(Jordán, T.O.Rowers Brno)



S ŽENOU NA VANDR

Tak tohle jsem si nikdy moc představit neuměl. Ani nevím proč, ale měl jsem pocit, že budu celý vandr poslouchat o tom, proč se není kde umýt, že je zima, že už jdeme dlouho  a že pivo už jsem dneska měl. Proto jsem jezdil na vandry jenom s klukama a holek jsem se nikdy ani neptal.

Čas od času někdo přišel s tím, že by vzal svojí přitelkyní  s námi. Ale po chvíli to každý vzdal, když slyšel od ostatních na co se má připravit a že na ten vandr opravdu nikdy nezapomene. S odstupem času mi to přijde stejně hloupé jako moje přesvědčení , že halušky se nedají jíst a nemusím to ani ochutnávat. Dneska je pokaždé hledám v jídelním lístku,protože jsem se jednou nechal přemluvit a s holkama na vandru to dopadlo podobně.

Většina kluků, se kterýma jsem dřív jezdil,  má děti, manželky, hodně práce  a o vandrech mluví už jenom v hospodě. Nevím jestli jsou to důvody proč nejezdit,ale beru to jako fakt a na nikoho se nezlobím.

Když jsem poznal svojí ženu, nikdy by mě nenapadlo, že by mě skoro každý týden otravovala s tím že chce jet na vandr.  Poprvé jsem to bral tak, že pojede jednou aby mi dokázala že to zvládne a příště už nepojede. Ani  já jsem nečekal, že se mi to bude nějak líbit. O to větší překvapení  bylo, když jsem zjistil že je to stejné jako s klukama a navíc mám parťáka, se kterým můžu jet pokaždé jak to čas dovolí. Jediná nevýhoda byla, že už jsem nemohl spát uprostřed, abych se nebál, a musel jsem dělat hrdinu, že se není čeho bát.Dneska jezdíme na vandry se ženou pravidelně společně se psy a nebo když má chuť se někdo přidat. Dokonce jí ani nevadí že s sebou nevozím náhradní spodní prádlo a ani ty piva mi nepočítá. A to jsem ženu nikdy na vandr nechtěl.

PAVEL PETRAN


ABY TRAMPSKÉ OHNĚ HŘÁLY A SVÍTILY, aneb ZKUŠENOSTI OHNIVCÚ(M)

Oheň je oltář trempů,
totém je trempský kříž,
za žádný z diamantů ho s trempem nesměníš.
Oheň je oltář trempů,
potlach je trempskou mší,
zní ze všech našich kempů,
jen hluchý neslyší.

(zpívá se v písničce Trampský oltář – Trampská mše).

Nebo i v Táborovém ohni Wabiho Ryvoly se zpívá :

Modrý dým už korunami stromů stoupá, letí ke hvězdám,
praská dřevo do kytary tónů, oheň zpívá nám.
Hoří jasně oheň křišťálový, lesem smůla zavoní,
mluví s námi důvěrnými slovy píseň krásných dní….

Tyto písničky v úvodu uvádím proto, že je v nich asi nejvýstižněji vyjádřený vztah trampů k trampským ohňům, kdy v jejich plamenech a jiskrách vidí ty nejvěrnější kamarády, kdy vzpomínají na mládí a na krásné romantické chvíle v přírodě prožité v trampské osadě.

Proto je cosi posvátného ve výročních trampských ohních, kde se už v jejich přípravě objevuje takový přístup, aby průběh slavnostního ohně byl svým obsahem zaměřený na prohlubování těch nejušlechtilejších myšlenek života mezi kamarády.

Právě u těchto ohňů se chci zastavit se svými zkušenostmi už jako starší pard, abych přispěl k lepší pohodě právě u výročních ohňů. Nechci tady zbytečně připomínat různé zásady a zvyky, které jsou nutné dodržovat podle určitých pravidel (Zásady pobytu v přírodě – lze najít na internetu), nebo další, které si kamarádi u slavnostních ohňů připravují. V článku uvádím pouze jen problémy při spalování dřeva na trampských ohních (!).

Každý z nás, kdo se účastní výročních ohňů zná velice dobře situace, kdy za špatného počasí, když je v noci chladněji, zvláště na jaře, na podzim a v zimě, se začne, po otevření šerifského kruhu, tvořit kruh kamarádů  blíže kolem ohně tak, že zacloní ostatním účastníkům nejen výhled na oheň, ale hlavně přístup k sálavému teplu. Navíc zacloní kamarády hrající na hudební nástroje a tím je doslova odsoudí nejen do studeného stínu bez sálavého tepla, ale i zvukového stínu, takže trampi písničky neslyší, začnou se více bavit a zpívá pouze několik těch, kteří jsou blízko muziky. Tím vším je hodně narušená atmosféra kolem ohně a samozřejmě i celého potlachu. Že to má důsledky i ve větší konzumaci alkoholu je zřejmé. Tyto situace u ohňů mě dlouho štvou. Mrzí mě, že kamarádi nemůžou naplno vychutnávat tu kouzelnou nenahraditelnou atmosféru nádherného tance ohně a jeho hřejivý pocit, písniček, vyprávění, vtipů a dalších příjemných zážitků s kamarády, které jsou mnohokrát pracně připravené organizátory i účinkujícími. Navíc je u mnoha ohňů vidět dost velké prohřešky ohnivců, kteří nepřikládají na oheň aby hřál, ale doslova pouze jen spalují dřevo bez využití jeho výhřevnosti. Těchto chyb se dopouští někdy i starší zkušenější kamarádi. Proto jsem napsal tento článek, abych alespoň trošku přispěl k řešení podobných situací.

Při účasti na mnoha ohních při pozorování ohnivců udržujících oheň, ze zkušeností řady kamarádů i svých vlastních navrhuji organizátorům potlachů následující zásady, o kterých by mělo vědět co nejvíc trampů, aby ohně snad  více hřály a svítily.

Všichni kamarádi určitě znají nejpoužívanější typy slavnostních ohňů :

1.Je to především Hranice z polen stejně dlouhých skládaných do čtverce, s 3, 5, nebo 7 patry, uvnitř vyplněných dole slabým chrastím, kůrou z břízy, výše silnějším chrastím a pak slabými polínky, nahoře silnějšími. Ze všech typů ohňů dává největší žár.


2. Pagoda je nejvíce používaným tvarem slavnostního ohně. Staví se čtyřboká nebo šestiboká. U šestiboké se nemusí dělat záseky – nerozjíždí se (možnost zapálení je jen ze tří stran). Staví se z 8 i více pater. Vnitřek se vycpává podobně jako u Hranice, ale dáváme více silnějších větví a polínka. Dá se postavit i s komínem (před vycpáváním se dá svisle doprostřed silnější poleno, které se nakonec opatrně vytáhne. Po zapálení plamen vyskočí komínem, vytvoří na chvíli nad pagodou efektní plamenný květ).

3. Pyramida je nejjednodušší tvar ohně – polena skládáme svisle do tvaru pyramidy, uprostřed je chrastí i polínka. Používá se k posezení osady apod. (Při hoření Pagody se často používá svislé stavění polen okolo ohně – podobně jako u Pyramidy - což je velice špatné,(!!) protože cloní sálavému teplu do stran ohně!! Oheň sálá jen nahoru.)


    Jaké dřevo ?

    Dřevo je dobré chystat pokud možno na jaře, rozštípat a nechat do podzimu vyschnout na vzduchu. (Ideální je dřevo staré 2 až 3 roky - je lehčí, při poklepání zvoní – nezní tupě). Čím je dřevo sušší, tím má vyšší výhřevnost. Čerstvě poražený strom má obsah vody asi 50 % jeho váhy. V ohni trvá dlouho, než se odpaří. Smrk schne 1 rok, v ohni praská, jednorázově vydává víc energie, ale velmi rychle hoří. Víc ho spotřebujeme. Podobně schne a hoří topol,je výhřevný. Bukové a březové dříví se vysuší za kratší dobu než dub nebo akát. Buk má větší výhřevnost, na dešti hnije. Hoří pomalu, dlouho žhne. Dub dlouho schne. Bříza dobře hoří i polosyrová  (má modrý plamen). Buk, bříza, jasan, dub, javor a jeřáb je těžší a déle hoří, zvláště suchý. Podle možností osady pak provádět výběr a chystání dřeva v dostatečném množství (!!) jak pro slavnostní oheň, tak i pro kuchyňský oheň (buřťák).

    Jak přikládat na oheň !

    Oheň typu Hranice má největší žár, protože má dostatek vzduchu pro hoření ! Toto je dobré využít při přikládání dříví u ohně typu Pagoda :

    a)       polínka z horní části Pagody postupně shazovat do její vnitřní části včas (!), aby plamen hořel stále intenzivně (až po dolní patro) a nevyhořelo jen chrastí uvnitř

    b)      na oheň přikládat pouze z horní části (!), kde je nejlépe využita teplota plamene - aby oheň žhnul a sálal do stran od ohně (!). Vždy postupovat podle dalšího bodu

    c)       dalšími poleny přikládat pravidelně (!) postupně po jednom kuse tak, aby nedošlo k náhlému ochlazení ohně (!!) studeným příp. vlhkým dřevem. Proto nepřikládat větším počtem polen najednou (!!). Polena pokládat vodorovně (!) na horní část ohně od okraje do středu přes sebe (!), aby oheň měl vždy dostatek vzduchu a polena ležela v oblasti největších plamenů a tím i žáru. Plamen tímto maximálně využít ! Dlouhé plameny jsou efektní jen při zapálení ohně, později už ne. (Hoření je velice složitý chemický proces - podrobněji na internetu: heslo  „Dřevo a jeho spalování“. Tento proces je potřeba využívat i u našich ohňů !) Řešit to dvěma ohnivci ?

    d)      polena neskládat vodorovně těsně souběžně vedle sebe a vůbec ne nastojato-stíní (!!)

    e)       přikládat střídavě slabšími poleny se silnými (!) k podpoře hoření silných polen

    f)        pokud máme, střídáme polena z měkkého dřeva s poleny z tvrdého dřeva. Suchá

    polena z tvrdého dřeva hoří pomaleji a nemusí se tak často přikládat.

    Kamarádi, toto není kompletní návod na řešení nahoře uvedeného problému. Je to jenom malá praktická pomůcka ke kvalitnějšímu využití našich ohňů.  Můžete ji doplnit o své vlastní zkušenosti, aby posloužily i ostatním.

    Palec

    Kamarádi !
    Rozmnožte tuto pomůcku mezi trampské osady, zveřejněním v trampských tiskovinách, internetem, letáčkem apod. Vždyť funkce ohnivců je velice odpovědná.


    VZPOMÍNKA NA ŚERIFA MAXE

    Před šedesáti lety zahynul v Tatrách šerif poválečného Svazu brněnských osad Jiří Hynek-Max. Každoročně v únoru se u pomníčku na skále nad dřívějším kaňonem řeky Jihlavky shromažďují kamarádi a pamětníci. Jubilejní tablo pak kamarádi rozesílají po světě. Tento snímek k nám dorazil oklikou přes americký stát Colorado.

    (ňuf)



    ČTVRTKAŘI NA MEDNÍIKU

    25.února dříve hovoříval Gottwald (Klement Gottwald -23. listopadu 1896 asi Hoštice-Heroltice nebo Dědice u Vyškova– 14. března 1953 Praha) byl československý komunistický politik, jenž od roku 1929 zastával úřad poslance Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě) na Staromáku.

    Protože tvrdím, že přese všechno trápení, máme lepší časy, sešli se tento den ( 25.února 2012 ) Čtvrtkaři na Medníku. Hráli, pili pívo a zpívali, až dole před vlakovou stanicí Luka pod Medníkem přeskakovaly výhybky. Posílám jejich zvadlo – a osobně jsem byla svědkem jejich konání. Odešli po svých.


    Zprávu podala: Dana ze Ztracenky




    Foto týdne

    Jste náš host číslo

    9520747

    Tiráž

    Music Open
    hudební časopis nejen o muzice


    Editor:
      Fedor Skotal

    Redakce: Marty Newton

    Grafika: Jana Skotalová

     

    Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

     

    Kontakt: musicopen@email.cz