Mogul s Martou a kytarou

Tento záblesk vzpomínek opět vyvolala stará fotografie. Je na ní Mogul s Martou, v šedesátých letech minulého století velmi populární jihočeské trampské dueto.
V době, kdy tito dva byli takříkajíc „ve flóru“, působil jsem jako střední technik v Geologickém průzkumu, národní podnik, závod České Budějovice. Pod střechou naší vzorkovny za Iglou  (tamní starší rodáci pamatují, že fabrika Igla – skutečně produkující igly – tedy jehly – dominovala svým komínem široko daleko v budějické, dnes by se řeklo průmyslové zóně) jsem se seznámil s kamarádem Kenym z osady Zlatý klíč.

No a ten mě zase seznámil se Zdeňkem Valutem – o něco starším, v Budějicích dosti populárním skautem a trampem, známým pod přezdívkou Mogul. Nikdy jsem se nedověděl, zda původ přezdívky hledat ve středověké Indii a historii tamních muslimských vládců, nebo o něco prozaičtěji na plechovce tehdy u nás hodně oblíbeného stejnojmenného automobilového motorového oleje...

Na pozvání Kenyho jsem jednou nejel na víkend z Budějic domů do Prahy, ale vyrazil s Mogulem a jeho partou na tramp. Na tzv. „Dívčák“, tedy Dívčí potok. Atmosféra mezi kamarády mne chytla tak, že jsem trampingu zůstal už nadlouho věrný. Mogul mě navíc v tísni – neměl jsem v prvních měsících víceméně nuceného pracovního nasazení na umístěnku do budějického geologického průzkumu kde hlavu složit – nechal u sebe v kuchyni (!) bydlet. Žil tehdy se svou maminkou v centru města, což pro nás bylo velice výhodné – kamkoli jsme došli za pár minut pěšky. To platilo i o všech sálech i sálcích, kde se odehrávaly tehdy velmi oblíbené písničkové pořady, jako seriál Ponny express, Kytary v indiánském létě (odtud je foto z roku 1964) a další. Mnoho večerů jsme spolu v kuchyni promuzicírovali, skládali vlastní písničky, plánovali, kam o víkendu pojedeme.

Mogul s Martou nebyli jediní – tou dobou se v Budějicích začínal prosazovat také Pavel Lohonka – Žalman a další kapely. Mogul s Martou, když zpívali, neměli chybu. Jako partnerská dvojice však byli zmítáni citovou vichřicí tak, že se dost trápili. K tomu ještě nehoda: Mogul jako profesionální řidič, když zvedal kolo, protrhl si oční sítnici. Velmi těžce své poranění snášel a myslím, že to psychické napětí přispělo i k jeho předčasnému odchodu z tohoto světa. Pokud jsem se doslechl, Marta (tehdy se jmenovala Hrkalová) ještě dál zpívala – a možná ještě zpívá, ale podrobnosti jsem už nezaznamenal – z Budějic jsem dávno pryč a od „šedesátých“nás dělí celé půlstoletí. Na Mogula s Martou a jejich písničky, stejně jako na jeho obětavé kamarádství se však zapomenout nedá...