Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Stanislav Zítra má svátek Státní svátek


STO JAKÝCH KILOMETRŮ ?

V sobotu 27. března byla zahájena každoroční turistická akce 100 jarních kilometrů, kterou pořádal VST  VM ČSTV Praha. První úsek vedl brdskými stezkami. Stal jsem se nahodilým pozorovatelem, neboť s několika kamarády  jsem tu sobotu a neděli pobýval na Plešivci.
To, co jsme viděli,  bylo otřesné. Neobložená opuštěná žhavá  ohniště, od nich přepálené kořeny živých stromů ( konkrétně na Čertově kazatelně), školáci otloukající si na památku kladívkem  kameny Čertovy kazatelny, plno odpadků v okolí trasy, otepi čerstvě ulámaných zelených větví v rukou zejména starších turistů, široké vyšlapané cesty přes mladé porosty, které se už z té pohromy asi nevzchopí, sprosté chování některých, když jsme se  je slušně snažili upozornit, aby neničili přírodu.
V sobotu večer jsem mluvil  na hřišti u Lhotky  s několika organizačními pracovníky  pochodu. Chápavě pokyvovali hlavami, ale víc udělat nemohli. Také nedávám vinu za tu spoušť pořádající organizaci. Chci jen říci, že mnozí turisté, kteří pochopitelně říkají, že mají rádi přírodu, by měli hodně nad svým chováním venku uvažovat. A taky se obracím na kamarády dálkoplazy, aby se víc dívali,  jak se chovají ti, co jdou s nimi a nehleděli jen na ušlapané kilometry.                                                                                
CIMBURA
( Mladý svět  18/1976)

NEZAPOMENUTELNÝ  ZÁŽITEK

Tuto neděli jsme byli venku. Jdeme strání nad malou vesničkou na Vysočině a jsme jako omámení. Ještě minulý týden  jsme tady obdivovali nádherný svah, porostlý  místy vysokými jalovci  a malými borovičkami. Ale dnes ! Svah se černá spálenou trávou a sem tam stojí ohořelý jalovec. Neopatrný rekreant vypaloval loňskou trávu u své chalupy. Nejenže je zničena veliká krásná stráň, ale zahynula i spousta drobných živočichů, kteří nestačili utéci. Žádná „ jiná“ škoda však nebyla způsobena, a tak se vlastně „vůbec nic nestalo“.
ŽAKY
( Mladý svět 18/1976)

ASOCIACE

Stáli jsme na nádraží jako obvykle, celá silná čtyřka. Pihovatý Prcek, jeho opak Čára, kudrnatý Hezoun a malý, zavalitý pořízek, kterému říkali Pračka. A právě on byl na vině, že začal ten dialog.
„Pračka, to bude asi pěknej ten…Hotovej vrah!“ řekla z ničeho nic vedle stojící paní, která z útržku rozhovoru zaslechla Pračkovu přezdívku. „ To jméno mluví samo za sebe.“
Neříkal jsem nic, prohlížel si čtyřku  a přemýšlel o původu přezdívek. U Prcka a Čáry je to jasné, Hezoun je opravdu hezký kluk  s modrýma očima. Ale Pračka ? Pračka mi nejde do hlavy. Že by opravdu vybílil, co se dá ?
Kluci se pošťuchovali, smáli se, a pak Prcek povídá: „ Milá paní, to máte tak. On Pračka není žádný hrdlořez – jen má smůlu na jméno. Víte, on se vlastně jmenuje Milan. Milan Straka.  A ze Straky jsme mu začali říkat Pták. Z Ptáka se stal Pták Rosomák, z Rosomáka Romo, to jsme si spojili Romo Fulnek – a posledním produktem je zatím Pračka…“
Kluci se chechtali, já s nimi, jen paní trošku rudla. Jsou to fiškusové, říkám si, blaženě nastupuji do vlaku, ale stejně mám chuť se jich zeptat, proč mi říkají Mláto…
ARNOŠT
( Mladý svět 22/1976)

CHLAPCI ČISTÉHO SRDCE

Je tomu již více než třicet let, ale stále znějí hlasy dávných kamarádů pod staletými smrky
Zlatého dna. Alespoň nám, účastníkům  pietní vzpomínky v tomto tradičním brdském kempu, se to tak  vždy první červnovou neděli zdá, zaposloucháme-li se do ticha lesní samoty, tolik milované těmi, co odešli. Zas je tu vidíme – vyznavače trampingu, vyvržence společnosti, kamarády, kteří nejezdili do přírody z módy, ale pro krásu západů slunce, jiskření hvězd, družnost u táborových ohňů. Lidi, kteří tu prožívali čas velkých přátelství. A kolik z toho zbylo, když do jejich životů vpadla válečná léta ! Tady na Brdech, stejně jako jinde, zareagovali přehlížení trampové okamžitě na hrozbu fašismu.Pověsili romantiku na hřebík a šli, jak říkali,  „ do toho“. Zapojili se hned v prvních dnech  okupace do podzemního odboje, i když věděli, co je čeká, padnou-li do rukou gestapa. Šli a bojovali se zbraní v ruce na všech frontách, v partyzánských oddílech i v domácí ilegalitě.  Umírali za svou vlasteneckou činnost ve vězeních , na popravištích i na barikádách. Na to vše myslíme, když vzpomínáme na Zlatém dnu na umučené kamarády Packarda-Krska, Brochese-Brožka, Honzla,Feřteka a další kamarády z jiných osad po celé republice. Pod plackou s jejich jmény, při pietním ohni vzpomínáme s úctou jejich hrdinství. A zastaví-li se tu kroky mládí, kroky nových trampů, snad vzpomenou průkopníků táboření v přírodě, chlapců čistého srdce, kteří šli bez váhání hájit pošlapané lidství.                                                                           
 PAVLA
( Mladý svět 23/1976)

KOLEM ZEMSKÉ  OSY

Úzké náměstíčko v Brušperku nás uvítalo písničkami Pete Seegera a přesně v osm jsme zahájili krásným místním slůvkem „ Včil!“ Na cestu nás vyprovázela havířovská skupina Boule písničkou Šlapej dál. Šlapali jsme tedy, obklopeni rozesmátými a dychtivými lidmi, překrásnou jarní přírodou  předhůří Beskyd. Míjeli jsme bílé a světle zelené stromy, mhouřili oči do sluníčka a drželi se hesla – Pojď, abys  šel, viděl a došel ! Když jsme  se odpoledne vraceli, v podloubí zpívala Boule, my symbolicky překračovali čáru  s označením Začátek a Konec a měli krásný pocit. Všechno klapalo a byla jsem ráda, že  i mé kamarádky , které se mi podařilo na jeden z těch našich pochodů vylákat, si  vzornou organizaci pochvalovaly.Pro to, i pro tu nezapomenutelnou atmosféru opálených a rozzářených tváří, puchýřů a odřených nohou vzkazujeme všem – ahoj příště !                                                   
SANDY
( Mladý svět 24/1976)



Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7148504

Melanž

  • Dubnoví oslavenci II

     

    *22. 4. 1936 - Glen Campbell, americký zpěvák z pomezí popu a country, největší hity měl v 60. a 70. letech. V roce 1958 se stal studiovým muzikantem v Los Angeles. Na desku si ho pozvali Rick Nelson, The Beach Boys, Merle Haggard, The Monkees, Elvis Presley, Frank Sinatra, Dean Martin, The Mamas & the Papas a mnozí další. Glen ovšem čekal, kdy se mu podaří prosadit se jako zpěvák a čas nastal v roce 1967 s hitem Gentle on My Mind a o rok později a I Wanna Live. Od té doby se vyskytoval v televizních show, filmech vedle filmových velikánů a vůbec, dokázal svou kariéru dlouhodobě zužitkovávat, jenže koncem osmdesátých let došlo k problémům s drogami, devadesátá léta byla všelijaká, ale v roce 2002 se znovu octl v hitparádách s remake jednoho svého starého hitu - Rhinestone Cowboy. Ovšem problémy s alkoholem měl i v té době. V roce 2005 byl uveden do síně slávy Country Music.

     

    *23. 4. 1936 Roy Orbison (85 let), americký písničkář, průkopník rock and rollu, který ovšem zasahoval i do jiných žánrů. Více v článku na naší hlavní stránce v den Royových nedožitých narozenin.

     

     

    *25. 4. 1951 Zdeněk Merta (70 let), hudebník a hudební skladatel. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, za partitury muzikálů Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál Nahá múza, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie Ptákoviny (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení Casanova (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) Ferdinand a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu La Roulette. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dir. C. Richter, rež. S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě filmové, v posledních letech spolupracoval na filmech Summer with Ghosts, Hranaři, Probudím se včera nebo Zločin v Polné. Napsal tři knížky – Pražská svatba a jiné erotické povídky, Křížem krážem a Hudba je zázrak. Příležitostně publikuje v různých periodikách. Patří mezi výrazně všestranné hudebníky – mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou. Spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Petrou Černockou a dalšími interprety. 

     

    *26. 4. 1941(80 let) Jan Antonín Pacák, akademický malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, hudebník, multiinstrumentalista; syn architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959 -1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii, výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988-1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979-1990). Působil rovněž jako pedagog. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). J. A. Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje  - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.(Wikipedie)

     

     

    * 30. 4. 1961 Jaroslav Dušek (60 let), je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem, vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den (podle učení Australanky Jasmuheen).

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz