Dnes má svátek Aleš Zítra má svátek Vincenc


STO LET

Letos 12. ledna tomu bude sto let co se v San Francisku narodil Floře Wellmanové nemanželský syn Jack . Záhy po jeho narození se Flora provdala za Johna Londona a Jack dostal příjmení London, pod nímž ho zná celý svět jako oblíbeného spisovatele mladé i starší generace.

Jack London se nedožil vysokého věku – zemřel ve čtyřiceti letech 22. listopadu 1916 v Glen Ellenu. Přesto zanechal ohromné literární dílo. Díky své píli. Nevěřil, že „ víra hory přenáší“, ale že „ dřina je to, co dělá divy“.

Nouzi, hlad a dřinu poznal již v dětství a jinošství. V sedmnácti letech nastoupil jako námořník na loď a plavil se v japonských vodách a u sibiřských břehů. ( Odtud je i jeho první povídka „Tajfun na japonském pobřeží „ odměněná hned cenou.) Po nezdarech a zklamáních v mnoha povoláních si London umínil, že se stane spisovatelem. Tak slavným a honorovaným, jako jeho oblíbený básník a spisovatel Rudyard Kipling. Proto horlivě četl, vzdělával se , studoval na Kalifornské univerzitě, kterou však musel po prvním semestru opustit pro svízelné poměry svých rodičů.

Mnoho poznal na svých toulkách po Spojených státech, Kanadě a Anglii, nejvíc však pro své slavné romány a podmanivé povídky vytěžil na Aljašce. I on podlehl „ zlaté horečce“ , která propukla roku 1897 na Klondyku. Vydal se za zlatem a bohatstvím – vrátil se po roce nemocný kurdějemi a chudý jako dřív, zato bohatý dojmy, zkušenostmi a náměty pro svoje životní dílo. Napsal 152 povídek, 19 románů a tři divadelní hry – kromě mnoha novinářských článků, úvah a proslovů. Splnila se jeho touha stát se slavným spisovatelem. Na rozdíl od Kiplinga však byl proletářským spisovatelem. Zrodil se mezi dělníky, prožil život těch, o nichž psal.

I náš tramping silně ovlivnily Londonovy povídky a romány. Řada osad si z nich zvolila své názvy, mnozí kamarádi své přezdívky, mnoho krásných písní vzniklo po četbě londonovek. Básník Jindřich Dubin vzpomenul kdysi Jacka Londona - „ trampa trampů“ ( konečně i za vžité pojmenování tramp, tramping vděčíme Londonově „Cestě“, která vyšla ve dvacátých letech) těmito slovy:

Hallo, Jacku,

nezáleží na tom , jak dlouho žijeme,

ale jak život prožíváme .

Tys pil z jeho poháru blín i sílu poznání.

Milujeme všechno , cos miloval – život, přírodu,

člověka, zvířata a pravdu.

Ve tvých knihách vždy vítězili lidé silní

tělem i duchem, poctivostí a pravdou.

To by mělo být životním cílem každého z nás.

RUDAN ( Mladý svět 2/1976)


KLONDYKE NA SNĚHU

Dojela jsem do Ostravice v devět večer a hned jsem šla nahoru na Smrk. Hodně lidí zůstalo spát dole , někde v seníku. Dole však ještě nebyl sníh, takže to na zimní táboření moc nevypadalo. Ovšem už po půlhodince chůze se sníh objevil a s ním i silný vítr. Měsíc svítil, že bylo vidět jak za dne. Nahoru jsem došla v jedenáct , nikde nebyl žádný oheň, ani lidi, viděla jsem jen jeden stan. Takže jsem se pověsila do celty mezi dva stromy a spala jsem.

Druhý den byl ruch už od rána. Přicházela spousta turistů, čundráků, semtam i horolezci a hodně malých dětí z turistických oddílů. Jezdilo se na sáňkách i lyžičkách , mnohem víc, než loni a předloni. Jen za dopoledne přišlo 200 lidí, odpoledne jsem to už nesledovala a v neděli, když jsem scházela ze Smrku dolů , pořád ještě někdo vystupoval nahoru.

Počasí bylo na zimní táboření přímo ukázkové – v sobotu v poledne bylo minus devět, večer připadalo trochu sněhu, přituhlo a vítr, který byl v pátek večer, se v sobotu ani v neděli neobjevil. Přespávalo se ve stanech, v hamakách , jen tak na zemi, viděla jsem i jedno iglů, ale mělo střechu z igelitu. Večer se rozhořelo hodně ohňů, objevily se kytary, bendžo, mandolina, housle (!), kazoo a foukací harmoniky, takže bylo veselo.

Tento už devátý ročník zimního táboření na Smrku pořádala TJ Dolní Datyně a bylo to konečně typické táboření se vším všudy – tedy bez oblevy, jaká byla loni i předloni.

SILENCE ( Mladý svět 3/1976)

KOSTÝMOVÝ RAMBAJZ

Malá jihočeská vesnička poblíž Jindřichova Hradce zažila něco, co se hned tak nevidí. Do Kaliště se totiž sjeli kamarádi z celé republiky na tzv. Kostýmový rambajz, který se uskutečnil zásluhou Toulavého zpěváka z Ostravy a T.O. Orlík. Ráz byl určen dobou 15.-18, století , takže v útulném sálku malé hospody se při různých soutěžích vesele bavil žebrák z podhradí s kardinálem, sličná cikánka si dobírala důstojného purkrabího atd. Byla přítomna i skupina historického šermu z Chomutova, takže kordy jen řinčely a celý královský dvůr se zatajeným dechem sledoval líté boje. Kamarádi s kytarami byli neúnavní, a tak menuet a jiné historické tance vládly na parketu téměř do ranního kuropění.

Co dodat ? Snad jen to, že za zdařilý průběh večera je nutno poděkovat radě MNV v Kališti, u které našla tato akce plné pochopení – což také všichni přítomní kamarádi náležitě ocenili.

BOB TRAPPER ( Mladý svět 7/1976)

Foto: František Heřman

Foto týdne

Jste náš host číslo

9555712

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz