Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Zita Zítra má svátek Oleg

Evžen Kamzák Vánoce upřímně a přímo vášnivě nenáviděl. Sice si už ani  nevzpomínal, jestli to začalo po odchodu Ludmily, anebo poté, co ho v zaměstnání poprvé přeřadili na horší místo. Postupem let se jeho negativní vztah k těmto mezi ostatní populací nejmilovanějším svátkům v roce stále prohluboval, až dospěl do stádia, kdy se rozhodl Štědrý den totálně bojkotovat a nejlépe ho prospat.

Ve svém odporu k Vánocům došel tak daleko, že odmítal vše, co s nimi souviselo – stromeček, dárky, pohled do blýskavě nastrojených výloh, ale i kapří řízky a salát nebo vánoční cukroví. Když mu šilhavá Jolana, kterou dostal k ruce na svém nynějším postu archiváře meziskladu tiskovin určených ke skartaci, nabízela nazdobené, vanilkou vonící pečivo, málem jí krabičku s cukrovím vyrazil z ruky. Kolegové si už ani netroufali předávat mu dárky od firmy, protože nechtěli riskovat konflikt nebo dokonce inzultaci a obvykle s jejich předáním počkali až na druhou polovinu ledna. Anebo si je prostě rozebrali. Ten nasupený mrzout se stejně po nich nikdy nesháněl. Obdobně upustily od drobných pozorností i sousedky v domě, když se jejich soucit s opuštěným mužem v podobě misky cukroví, tácku s vánočním štrúdlem či nadýchanou vánočkou setkal s příkrým odmítnutím či nerudnou hrubostí. A plešatý vrchní Ervín, ani štamgasti z hospody Na Růžku se mu už ani náhodou nesnažili nabídnout sklenici kouřícího punče.  

Proto byl Evžen Kamzák doslova v šoku, když se s půlkilem sekané, pytlíkem rohlíků a čtyřmi lahvičkami budvaru v síťovce vracel odpoledne domů a uviděl před svými dveřmi v celofánu zabalenou baňatou láhev s červenozelenou mašlí. „Kdo mě to chce zase naštvat!“ vypěnil a kopl do načančaného balíčku. Láhev padla na rohožku a skutálela se ke stěně. Evžen Kamzák nasupeně zacloumal klíčem v zámku a  vešel do své šedé jeskyně jedna plus jedna. Odstrčil hrnek se zasychajícím strupem kávové sedliny a nakvašeně odzátkoval první pivní láhev. Vztek ho ale neopouštěl, sáhl tedy po druhé lahvi, pak po třetí a po čtvrté... S posledním lokem piva si uvědomil, že teď už nemá co pít. Chvíli nerozhodně přešlapoval u dveří a pak nesměle pootevřel na chodbu. Láhev ležela stále tam, kam prve zapadla. Pomalu k ní natáhl ruku a pak ji rozhodným gestem uchopil za hrdlo. „Když to sem dali, tak je to moje,“ zabrumlal si pod fousy a práskl dveřmi.

Temně rudý obsah láhve připomínal krev, ale chutnal tak nějak zvláštně sladkohořce. Evžen Kamzák znovu přiložil úzké dlouhé hrdlo k ústům a znovu si mocně zavdal. „Páni, to je síla,“ pomyslel si, když se s ním zhoupla podlaha, ale lákavé pití neodložil. Druhý doušek a zamotala se mu hlava, další lok a najednou měl neodbytný pocit, že v místnosti není sám. Otočil se a uviděl chlápka v blýskavých šatech. „Co... kdo... kde...?“ začal koktat Evžen, ale chlápek se jen chápavě usmál. „Jsem Duch Vánoc a přišel jsem ti pomoci.“ Evžen se odmítavě nadechl: „A proč?“

„Protože nám děláš těžkou hlavu,“ rázně odpověděl chlapík a velitelsky ukázal prstem ke křeslu. Zkoprnělý Evžen se nezmohl na slůvko odporu a po kratší přednášce podivné návštěvy už jen celý zfanfrnělý telefonoval, balil balíčky a klepal na dveře... Ten údiv a překvapení Jolany, kolegů, sousedů i kumpánů z hospůdky stál tedy za všechny peníze! Někteří se z toho šoku nezmohli ani na pořádné poděkování, ale Evženovi to vůbec nevadilo – cítil totiž uvnitř něco, co už dlouhé roky ne. Takové zvláštní a velice příjemné teplo, které se rozlévalo do celého těla a činilo jeho duši lehounkou a čistou... Když si pak doma u svátečně prostřeného stolu s uspokojením naléval z baňaté zelené lahve to zvláštní rudé pití, padl mu pohled na pestrou vinětu. Stálo na ní zeleným ozdobným písmem: Duch Vánoc...

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5993451

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz