Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     

    Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Otýlie Zítra má svátek Zdislava


Kamenáč Bill několikrát unikl hladovým dingům jenom o vlásek, když se v tom roce, co bylo hodně sněhu, vydal do Monara hledat zlato. Prvně k tomu došlo, když si přestal cpát fajfku a zjistil, že se nemůže pohnout ani o palec. Trvalo chvilku, než mu došlo, co se to stalo. Jeho stín mu přimrzl k zemi. Párek hladových dingů, tak vyzáblých, že vrhali jenom jeden stín, se v tu chvíli přiblížil a chystal se ho zadávit, a protože Kamenáč neměl ani pušku, ani zálesácký nůž, byl by nebožtík, nedostat nápad, aby škrtal sirky a házel je na svůj stín.

Kamenáčovi už zbývala poslední sirka a dingové už si olizovali kotlety, když se sníh rozehřál zrovna tolik, aby se Kamenáč mohl utrhnout a uvolnit. Bylo to o vlásek, poněvadž se ozval zvuk, jako když se trhá kaliko, jak se Kamenáč napjal a zjistil, že je volný. Fakticky už byl potom jeho stín vždycky trochu otrhaný a neměl ty hladké linie jako stíny jiných chlapů.

Kamenáč potom pořád s sebou nosil spousty sirek a fotku jednoho starého kámoše, který ho nechal na holičkách a štípl mu portmonku, zrovna když je potkalo štěstí. Kdyby nic jiného, ten obrázek byl lepší nežli sirky - jak se na něj Kamenáč podíval, rozpálil se vždycky tak, že za pár vteřin stál v louži, ze které šla pára.

Jako vedlejší činnost si Kamenáč chytal do pastí králíky. Nejdříve je vždycky stahoval a vyvrhoval, ale později uprostřed zimy zjistil, že nepotřebuje než je na pár hodin vyvěsit a vítr tu práci udělá za něj zrovna tak čistě. Kolikrát musel Kamenáč plamen svíčky ulomit, aby zhasla, když šel večer spát.

Když se Kamenáč večer usadil v chatě, pár tisíc divokých psů obyčejně utvořilo kolem ní kruh a v šestnácti tóninách vylo na měsíc. Dingové nejdřív vyli vždycky tak hlasitě, až se střecha třásla, ale s postupem zimy jejich nářky slábly, až jednou přestaly vůbec, i když Kamenáč viděl, jak se jim chřtány pohybují. Šel si lehnout a už na to nemyslel. Ráno vyrazil ven, aby se dal na svém dílci do práce, a vtom si rozbil hlavu o zamrzlé vytí dingů.

Rána to byla ošklivá, ale Kamenáč té zkušenosti později dobře využil. Uprostřed zimy si nitroglycerínem prostřílel cestu skrz led až do říčního dna, kde počítal, že je zlato. Břehy té řeky byly příkré jako tahy písmene V a dingové teď obyčejně lemovali příkré vršky těch břehů a pokukovali hladově po Kamenáčovi při práci.

Jednou večer udělali kolem chaty kruh a kousek po kousku ho začínali stahovat. Kamenáč spustil z vinčestrovky a pár jich prošpikoval, ale uvědomil si, že na všecky ty divoké psy nemá kulí dost. Škrábal se nad tím problémem na hlavě, až si prsty vjel na jizvu od psího vytí. To chce jen řvát!" povídal si a vyběhl z chaty.

Udělal kolem chaty pár pěkných okruhů a přitom řval ze všech sil. Pak se spustil na všecky čtyři a lezl kolem dokola a přitom pořád hulákal. Moc zdvořilé to nebylo, co dingům povídal, a slova taky zamrzala déle, než kdyby byla mírnější, ale stejně v deseti minutách stála kolem chaty vysoká zeď ze zmrzlých slov a ta držela dingy na dištanc.

Když zdivočelí psi vrazili do té zdi, naštvali se, o kus couvli a nařídili si hlavy nahoru. Kamenáč ovšem neslyšel ani slovo, ale stejně mu nadělali moc nepříjemností. Z jejich páchnoucího dechu zmrzl nad chatou tuhý plát a Kamenáč pak většinu noci kašlal. Za noci dingové vyčenichali Kamenáčovu zásobu nitroglycerínu a třaskavin a spolykali je. To ho spolu s ostatním přivedlo k rozhodnutí prásknout do bot.

Osedlal si šedáka Bílého oblaka a v čilém klusu vyjel po dně řečiště. První půlhodinu nebylo po psech ani památky a Kamenáč už myslel, že je v bezpečí. Moc si s tím na žádný pád hlavu nelámal, poněvadž jen málo dingů se mohlo měřit s jeho šedákem.

Kamenáč nepočítal s tím, jak jsou dingové lstiví. Domysleli si, že při otevřených závodech by se k Bílému oblaku nedostali blíž, ale že ho můžou dostat ze zálohy. Jak Kamenáč chvátal podél řečiště, dost brzy dingy vystopoval půl míle před sebou, jak lemují oba břehy a čekají, aby seběhli a odřízli ho.

Kamenáč vsadil na rychlost. Pobodl Bílého oblaka ostruhami do slabin. Přikrčil se mu ke krku. Bičíkem mu bubnoval do slabin. Ostruhy do něho pohřbil až po držadla. Šedákův krok se prodloužil a zrychlil, až byl rozmazaný. Každou minutu byla zima větší a v koutcích úst se Kamenáčovi i Bílému oblaku dělaly rampouchy a ty je brzdily. Dingové zvedli čumáky k nebi, mlčky zavyli a pak vyrazili po břehu dolů jako šedivé bystřiny.

Kamenáč viděl, že jim neujede. Rampouchy se už couraly po ledu na říčním dně. Zrovna včas si Kamenáč vzpomněl na ty třaskaviny a želatinu, co psi spolykali. Dojel s šedákem skoro až tam, kde by se setkal s dingy, a pak se rychle otočil s koněm kolem dokola a uháněli nazpátek. A teď zabodával ostruhy až po paty a bičík tloukl šedákovi do žeber jak hrom. Byl tři sta yardů daleko, když dingové do sebe vrazili, třaskaviny se vznítily a odpálily všechen ten nitroglycerín. Žádný zvuk slyšet nebylo, ale do ledu to udělalo díru jak cirkusový stan a pár tisíc dingů vyletělo k nebi.

Když to Kamenáč uviděl, otočil Šedáka a vrátil se tam. Díra měla šířku stovky stop a hloubku padesáti. Břehy byly tak příkré, že se po nich vylézt nedalo, a zdálo se, že je Kamenáč v pasti. Slezl s šedáka a nakukoval do kráteru. I když mu později byl důvod jasný, Kamenáčovi teď vrtalo v hlavě, že nikde kolem nevidí ani kousek dinga. Aby si vyzkoušel, jak je to daleko přes tu díru v řečišti, mrskl tam veliký kus ledu. K jeho překvapení led na dno nedopadl, ale zůstal trčet ve vzduchu. Byla taková zima, že zamrzala už i zemská tíže. To Kamenáče přivedlo na nápad a rychle začal házet kusy ledu přes díru. Zanedlouho si udělal most a mohl po něm šedáka převést na druhou stranu.

Můžete na to vzít jed, že se nezastavil, aby obdivoval krajinu, poněvadž neměl ponětí, jak dlouho zůstane zemská tíže zamrzlá. Fakticky se akorát tak dostal na druhou stranu, než začali z nebe padat dingové a kusy ledu.


Ad. kresba Kamenáče Billa

V roce 1969 oslovil Josef Kobra Kučera, tehdy šéfredaktor v Brně vycházejícího měsíčníku Zálesák, kreslíře Honzu Vyčítala, zda by nepřevedl do podoby komiksu příhody Kamenáče Billa z pera australského spisovatele Dala Stivense. Honza úkol přijal se zájmem. V roce 1970 vyšly ještě tři poslední čísla Zálesáku, pak byl časopis zastaven. Kobra tentýž rok použil jednu epizodu Kamenáče Billa a Honzy Vyčítala na třetí a čtvrté straně obálky publikace Dvaatřicet trumfů, vydané u příležitosti II. Folk a country festivalu v pražské Lucerně. Vyčítalovy kresby jsme přejali z této publikace. (fsk)



Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6878176

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz