Zleva countryový zpěvák a organizátor Waldemar Plch, Mistr Rudy Kovanda, silák Franta Kocourek (poznáte ho podle toho, že telefonní sluchátko drží jako činku). Dole zleva novinář Fedor Skotal, činorodý průkopník moravského folku Aleš Kvapil, dole televizní dramaturg Jaroslav Kravka. Sedmdesátá léta minulého století, Vysokoškolský klub v Brně.

Pan doktor Kravka na svém facebooku zveřejnil tuto vzpomínku na bohémské mládí s připomínkou podivuhodné aférky na scéně naší populární hudby. Nesmírně oblíbenou čtenářskou soutěž Zlatý slavík vyhrál neznámý, poměrně zpomalený invalidní důchodce z Brna, nějaký Rudy Kovanda. Tedy, vyhrál... Redakce v průběhu hlasování změnila pravidla - účastnit se mohli jen umělci kvalifikovaní, s tzv. přehrávkou. Nebylo možné dopustit, že by výkvět oflitrované socialistické kultury porazil - s prominutím - prosťáček z Moravy.

 Kulturní redaktor pořádajícího týdeníku Mladý svět Jan Krůta mi několikrát vysvětlil a v archívech vyhledal, že Kovanda tehdy nebyl první, ale šestý. Honza má nepochybně pravdu, ale v Brně mu to nikdo nikdy neuvěřil.

Jaroslav Kravka vytvořil zajímavou fikci: Franta Kocourek, manažer Rudyho Kovandy a hlavní strůjce jeho úspěchu, právě mluví s Las Vegas. Vysvětluje (hantecem), že Mistr Kovanda nemůže přijmout nabídku angažmá, a místo něho doporučuje talentovaného, i když méně známého zpěváka z Prahy, nějakého Karla Gotta.

Skutečností je, že Karel Gott se Štaidlovou kapelou angažmá v jednom lasvegaském hotelu opravdu absolvoval. A teď přemýšlejme, kam sahá Kravkova fikce, a kde možná nastupují úžasné manažerské schopnosti siláka Kocourka.    (fsk)