Indies Scope vydává druhé album předního českého karikaturisty Nic víc

Nad jeho obrázky se čtenáři Mladé fronty Dnes dozvídají o aktuální situaci s humorem, který je někdy mrazivý, protože Kemel umí skutečnost vystihnout ve zkratce a jen malým posunem k absurditě z ní udělá vtip. Vykreslil se do dokonalosti, obohacuje pointy i o portrétní karikaturu a je mistrem zkratky. Ovšem je i dobrým muzikantem.

Ať už sólově, jenom s akordeonem, nebo se svou kapelou přináší nové písničky, které jsou zpěvné a moudře veselé. Někdy dokonce jenom moudré, ale životné.  Nechtěl jsem napsat, že jsou přemýšlivé, ale nakonec musím, protože jak svými kresbami, tak svými písničkami nás Kemel nutí, pardon, spíše inspiruje ku přemýšlení. A ta radost ze zvukomalby akordeonu připomíná francouzské šansony a navíc vrací tento hudební nástroj i k ohňům, protože v počátcích trampingu jsme u táboráku našli nejen kytary, ale také mandolíny a harmoniky. Tedy tahací. Foukací tu najdeme dodneška.

První deska, nebo jak se to dneska nazývá (odmítám užívat slovo nosič. Nosič je kuli. Kuli je ale i lidský taxík) Krajem šel anděl (2012) byla úspěšná. Přidal druhou Nic víc, ale doufám, že to není prohlášení pro futuro. Těší mne, jak novináři, kteří vesměs nenávidí humor, natož kreslený, si notujou, že jeho písničky jsou tak krásně patetické a budou mít co říct, i když po vtipech nikdo ani neštěkne.

Ale štěkne. Když se dneska chce historik vyjádřit k určité době, tak ji ideálně ilustruje dobovým (dobrým) kresleným humorem. A k naší době se Miroslav Kemel vyjadřuje vynikajícím způsobem. Což neposunuje Mirka (tak se podepisuje pod svoji básnicko muzikantkou tvorbu) písničkáře dopředu či dozadu. Je tvůrce, který „má prst na tepu doby“, jak zní stará a blbá fráze. Kemel je svým humorem i muzikou přítemný a rád bych řekl, že všudypřítomný, ale nebyla by to pravda. Je přítomný pro všechny nás, kteří vnímáme, myslíme a milujeme náš svět, i když není dokonalý. Váš nedokonalý Kobra

Mirek Kemel říká: „Nejlépe věci fungují, když se dějí samy od sebe, bez našeho přičinění. Tak nějak pomalu vznikaly tyhle písničky, tak nějak vznikla celá kapela i spolupráce na novém CD Nic víc s (hercem) Vladimírem Javorským.

Na úplném začátku bylo hraní po žižkovských hospodách, prvními honoráři byly pivo a rum. Pak se dlouhá léta nic nedělo, kromě příležitostného hraní na kytaru společně s přáteli.

Někdy před osmi lety jsem se zamiloval do akordeonu. První mi půjčil Vladimír Javorský od svého přítele Vaška Koubka. Za harmoniku jsem jen tahal a poslouchal ty nádherné zvuky… Pak jsem začal chodit k učiteli a protože mě nebavily etudy, složil jsem si svoji první písničku, na které mě bavilo cvičit. Pak jsem složil druhou, třetí…Když jich bylo asi 15, začali jsme hrát na koncertech, když jsem jich měl dvacet, vydali jsme první CD Krajem šel anděl. Teď jich mám asi 50 a vydáváme druhé CD Nic víc a v plánu už máme třetí…

Muzikanty jsem nesháněl, prostě jsme se potkali, byli jsme ve správný čas na správném místě. Vlasta Konopiský, kytarista, houslista, mandolinista, výtvarník…s tím jsem se seznámil přes africké bubny a malířská soustředění u Středozemního moře. Tomáš Görtler akordeonista, klávesák, se kterým jsem se seznámil na inzerát, když prodával akordeon. Akordeon jsem od něho nekoupil, ale pár lekcí na akordeon ano a potom s námi začal hrát, protože se mu naše muzika líbila. Služebně nejmladší je Josef Prexl, perkusionista, akordeonista a klávesák, kterému připadla role perkusionisty, protože akordeon a klávesy jsme v kapele už měli obsazené. S ním jsem se seznámil na hlasovém workshopu v Jižních Čechách“

A s Vladimírem Javorským, velkým hercem, muzikantem a hlavně velkým člověkem, jsem se seznámil asi před 20 lety na meditačním kempu. Když se zúčastňoval společných akcí, muzicíroval s námi na kytaru, ukulele, flétnu. Pak s námi, jak mu herecké povolání dovolilo, začal příležitostně vystupovat na koncertech jako host."

Foto: http://www.mirekkemel.cz/

A ještě pár obrázků:

Kresby: Miroslav Kemel