Po dvanáctiletém studiu na Hudební konzervatoři v Barceloně absolvovala v jedenadvaceti letech se Zlatou hvězdou, vyznamenáním pro premianty. O jejím talentu nebylo pochyb, otázka byla, jak s ním naloží.
Vyprodávala největší operní domy světa, bývá označována za nástupkyni Marie Callas. Do širokého povědomí se ale dostala ne ani tak kvůli nádherným operním áriím, jako díky povedenému hitu Barcelona, kombinujícímu popové a operní prvky, který nazpívala s Freddiem Mercurym. Stejně jako její slavní mužští kolegové Pavarotti , Carreras, Domingo dokázala překročit ortodoxní hranice žánru. Když dostala nabídku nazpívat hymnu letních olympijských her v Barceloně, oslovila právě Freddieho. I to je jeden ze splněných snů kolem Montserrat. Freddie operní divu na dálku zbožňoval, sám nadán výjimečným darem dokázal ocenit ten její. Když se později osobně setkali, stali se důvěrnými přáteli. Milovali se ne jako muž a žena, Freddie měl jiný výběr, milovali ten Boží dar v tom druhém.

Montserrat Caballé ztvárnila více než osmdesát operních rolí. Španělská Wikipedie o ní píše: „Její hlas je nezapomenutelný pro svou čistotu, přesnost a sílu. Je obdivovaná pro svůj dramatický výraz a interpretační schopnosti, mnohem více však pro excelentní techniku, hlasové zabarvení a nádherná pianissima. Tím vším se vrací k velkým tradicím bell canta.“

V říjnu loňského roku byla den po koncertu v ruském Jekatěrinburgu zasažena mozkovou mrtvicí. Na její rozhodné přání byla letecky přepravena do Barcelony. Byla při vědomí, nebyla ochrnutá. Oficiální zprávy říkají, že se jí daří dobře.

José Carreras jednou řekl: “už jsem s Montserrat zpíval více než dvěstěkrát, ale pokaždé mne očaruje a pokaždé se do ní znovu zamiluji.“ Jistě to řekl nejen proto, že laskavá Montserrat stála na počátku jeho kariéry, jakož i kariéry řady dalších talentů. Protože vědomí vlastního talentu může vést k uzavřenosti, nebo naopak k potřebě otvírat cestu jiným.

Jedna z největších pěvkyň současnosti se dnes dožívá osmdesáti let.