Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Křídla pana Makovičky - jedna z nejznámějších Huckových fotografií

Po prvním šéfredaktorovi Josefu Hollerovi, jeho zástupci spisovateli Janu Kloboučníkovi, fotografovi Leoši Neborovi, kreslíři Miroslavu Liďákovi, tajemníku redakce a zakladateli dostihové stáje Antonínu Jelínkovi,kulturnímu redaktorovi Jaroslavu Pacovském, dramatikovi a režisérovi Ladislavu Smoljakovi, spisovateli Arnoštu Lustigovi, odešel další z pilířů „ starého“ Mladého světa, fotograf Miroslav Hucek.

Říkali jsme mu Hucínek a měli ho rádi, přestože to s ním – ostatně taky s kým, že – někdy nebylo lehké. Společně s grafikem a výtvarným redaktorem Jaroslavem Weigelem a kolegou Leošem Neborem vytvořili fenomén, kvůli kterému stojí i dneska za to listovat starými čísly časopisu, určenému mládeži, ale čtenému čtenáři bez rozdílu věku. Ten fenomén jistě lépe a správněji nazvou a ohodnotí ( což se už párkrát stalo) odborníci, já jako laik bych řekl, že našli v obrazovém časopise to správné místo pro fotografii a svou prací povýšili naši lopotu nad vymýšlením a psaním řádků do polohy, která způsobila, že Mladý svět byl nedostatkovým zbožím.

Hucínek – jak už to tak u fotografů bývá – jezdil na reportáže skoro s každým z redakce, takže vzpomínky na něho a zážitky s ním jsou rozsáhlé, ale zůstanu, s dovolením, jen u těch svých, protože ty jsou ve mně a silné.

Před cestou do "Velké země" - Hucínek uprostřed

Spousta lidí si myslí, že fotit je lehké, snaží jen zmačknout spoušť, a pak předat filmy ( teď mám na mysli dobu předdigitální) laborantce jakou byla naše Irma a dohodnout se s výtvarným redaktorem co s fotografií nebo fotografiemi udělá v časopise. Málokdo si připustí něco víc.

Focení pánské módy - Hucínek s Honzou Dobiášem

Na jednu z prvních cest v Mladém světě jsem jel s oběma fotografy, už ani nevím proč. Seděl jsem vedle řidiče,fotografové si vzadu povídali, já tomu říkám „ finsky“, protože to bylo o clonách, vývojkách, ustalovačích,setinách, stejně jsem jim nerozuměl, prostě finsky. Najednou se v dáli před námi objevilo auto. Hucínek s Leošem si nepřestali vykládat, akorát když už auto bylo skoro u nás sáhli na leicu, kterou měl každý kolem krku a když nás auto míjelo, ledabyle otočili aparát k okénku , cvakli, a jeli finsky dál. Když jsme se z cesty vrátili, dali filmy Irmě, a pak mě zavolali, jen tak z plezíru.A ukázali mě dvě téměř stejné fotografie, nafocené v autě jedoucím nejméně osmdesátkou. Na obou bylo uprostřed okna auto, jedoucí proti nám zhruba stejně rychle, ostré, nerozmazané…Řekl bych – machráž.

Hucínek na Černém moři 1967

Nebo jsem byl s Hucínkem poprvé na fotbale.Na Letné hrála Sparta s Górnikem Zabrze. Seděl jsem na tribuně a sledoval svého fotografa, jak chodí u středové čáry, občas přiloží aparát k oku a je středem veselí svých protřelých sportovních fotografů, kteří pochopitelně obsadili místa u obou branek, aby jim nějaký důležitý gól neutekl. Jenže sudí pískl penaltu proti Polákům. Fotografové z opačné strany rychle běželi k polské brance, zatímco Hucínek zvolna došel za branku Górniku, kde nebyl nikdo. Pak sparťanský útočník – nejspíš Kvašňák nebo Mráz – kopli penaltu a dali gól.To byl mžik, než se balon od sparťanské kopačky dostal do sítě.A představte si, že v době, kdy ještě neexistovaly u fotoaparátů motory ( tedy u nás) měl Hucínek tři fotky celé akce, od kopnutí, cesty míče, až po napnutí sítě. Zase jsem si tenkrát řekl - machráž !

Hucínek fotil v redakci Portýra - zleva Dobiáš, Měch a Kobra

A takhle bych mohl pokračovat, ale nebudu,protože to by byl hodně dlouhý příspěvek. Řeknu jen výsledek, ke kterému mě Hucínek dovedl a na nějž jsem potom spoléhal. Když jsme jeli někam na reportáž – jedno zda to byl basketbal nebo cesta na běžkách z Harrachova na Duklu – staral jsem se jen o to, co z toho napíši, protože jsem věděl, že Hucínek doplní reportáž nikoliv ilustrací mého povídání, ale svým pohledem na celé téma. A mít v redakci takového fotografa, to bylo terno, byť v určitých dobách si to určití lidé ani neuvědomovali.


 Vyšné Ružbachy cestou na Duklu - fotil Hucínek

Redakce Portýra na Portě 1974 ve Svitavách - fotograf Franta Heřman a šéfredaktor Honza Dobiáš - fotil Hucínek

Foto týdne

Jste náš host číslo

9523963

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz