Křídla pana Makovičky - jedna z nejznámějších Huckových fotografií

Po prvním šéfredaktorovi Josefu Hollerovi, jeho zástupci spisovateli Janu Kloboučníkovi, fotografovi Leoši Neborovi, kreslíři Miroslavu Liďákovi, tajemníku redakce a zakladateli dostihové stáje Antonínu Jelínkovi,kulturnímu redaktorovi Jaroslavu Pacovském, dramatikovi a režisérovi Ladislavu Smoljakovi, spisovateli Arnoštu Lustigovi, odešel další z pilířů „ starého“ Mladého světa, fotograf Miroslav Hucek.

Říkali jsme mu Hucínek a měli ho rádi, přestože to s ním – ostatně taky s kým, že – někdy nebylo lehké. Společně s grafikem a výtvarným redaktorem Jaroslavem Weigelem a kolegou Leošem Neborem vytvořili fenomén, kvůli kterému stojí i dneska za to listovat starými čísly časopisu, určenému mládeži, ale čtenému čtenáři bez rozdílu věku. Ten fenomén jistě lépe a správněji nazvou a ohodnotí ( což se už párkrát stalo) odborníci, já jako laik bych řekl, že našli v obrazovém časopise to správné místo pro fotografii a svou prací povýšili naši lopotu nad vymýšlením a psaním řádků do polohy, která způsobila, že Mladý svět byl nedostatkovým zbožím.

Hucínek – jak už to tak u fotografů bývá – jezdil na reportáže skoro s každým z redakce, takže vzpomínky na něho a zážitky s ním jsou rozsáhlé, ale zůstanu, s dovolením, jen u těch svých, protože ty jsou ve mně a silné.

Před cestou do "Velké země" - Hucínek uprostřed

Spousta lidí si myslí, že fotit je lehké, snaží jen zmačknout spoušť, a pak předat filmy ( teď mám na mysli dobu předdigitální) laborantce jakou byla naše Irma a dohodnout se s výtvarným redaktorem co s fotografií nebo fotografiemi udělá v časopise. Málokdo si připustí něco víc.

Focení pánské módy - Hucínek s Honzou Dobiášem

Na jednu z prvních cest v Mladém světě jsem jel s oběma fotografy, už ani nevím proč. Seděl jsem vedle řidiče,fotografové si vzadu povídali, já tomu říkám „ finsky“, protože to bylo o clonách, vývojkách, ustalovačích,setinách, stejně jsem jim nerozuměl, prostě finsky. Najednou se v dáli před námi objevilo auto. Hucínek s Leošem si nepřestali vykládat, akorát když už auto bylo skoro u nás sáhli na leicu, kterou měl každý kolem krku a když nás auto míjelo, ledabyle otočili aparát k okénku , cvakli, a jeli finsky dál. Když jsme se z cesty vrátili, dali filmy Irmě, a pak mě zavolali, jen tak z plezíru.A ukázali mě dvě téměř stejné fotografie, nafocené v autě jedoucím nejméně osmdesátkou. Na obou bylo uprostřed okna auto, jedoucí proti nám zhruba stejně rychle, ostré, nerozmazané…Řekl bych – machráž.

Hucínek na Černém moři 1967

Nebo jsem byl s Hucínkem poprvé na fotbale.Na Letné hrála Sparta s Górnikem Zabrze. Seděl jsem na tribuně a sledoval svého fotografa, jak chodí u středové čáry, občas přiloží aparát k oku a je středem veselí svých protřelých sportovních fotografů, kteří pochopitelně obsadili místa u obou branek, aby jim nějaký důležitý gól neutekl. Jenže sudí pískl penaltu proti Polákům. Fotografové z opačné strany rychle běželi k polské brance, zatímco Hucínek zvolna došel za branku Górniku, kde nebyl nikdo. Pak sparťanský útočník – nejspíš Kvašňák nebo Mráz – kopli penaltu a dali gól.To byl mžik, než se balon od sparťanské kopačky dostal do sítě.A představte si, že v době, kdy ještě neexistovaly u fotoaparátů motory ( tedy u nás) měl Hucínek tři fotky celé akce, od kopnutí, cesty míče, až po napnutí sítě. Zase jsem si tenkrát řekl - machráž !

Hucínek fotil v redakci Portýra - zleva Dobiáš, Měch a Kobra

A takhle bych mohl pokračovat, ale nebudu,protože to by byl hodně dlouhý příspěvek. Řeknu jen výsledek, ke kterému mě Hucínek dovedl a na nějž jsem potom spoléhal. Když jsme jeli někam na reportáž – jedno zda to byl basketbal nebo cesta na běžkách z Harrachova na Duklu – staral jsem se jen o to, co z toho napíši, protože jsem věděl, že Hucínek doplní reportáž nikoliv ilustrací mého povídání, ale svým pohledem na celé téma. A mít v redakci takového fotografa, to bylo terno, byť v určitých dobách si to určití lidé ani neuvědomovali.

 Vyšné Ružbachy cestou na Duklu - fotil Hucínek

Redakce Portýra na Portě 1974 ve Svitavách - fotograf Franta Heřman a šéfredaktor Honza Dobiáš - fotil Hucínek