Nechce se věřit, ale kalendáře fakt jsou neúprosné: Miloši Skalkovi je od 26. srpna už taky pětašedesát! Maturoval na Střední chemické, pak tři roky bojoval s pedagogy VŠE – ale po návratu z pobytu v USA ( jako jediný tuzemec tam tehdy navštívil festival ve Woodstocku ) shledal, že tudy cesta nepovede, přestoupil na novinářskou fakultu a tam už setrval až do promoce a posléze i doktorátu. Jako diskžokej začínal hned už z kraje let sedmdesátých, současně už tehdy psal do hudebních časopisů (Melodie, Pop Music Expresu, Aktuality Melodie ) oné dřevní doby a převážně, žel, ( z moci úřední ) jepičího života.

Záhy se taky prosadil coby moderátor hudebních pořadů Českého rozhlasu (Rytmus, Větrník, Start) a šťastně dostudoval i novinářskou fakultu. Stal se redaktorem Květů, kde byla v kulturní rubrice prima parta a spousta celebrit tam ráda přicházela na doušek vína a optimismu. Jaký div, že tam Miloš propsal dlouhá dvě desetiletí? Občas psal i písňové texty, zejména v angličtině, jeho hlas taky v písni zazněl (Někdo nám do toho vlez´, vzpomínáte?) Jeho hlas zníval i z televize („Ostrý obraz a dobrý zvuk!“), když pravidelně komentoval přenosy ze San Rema, ale taky třeba koncert Pink Floyd v Benátkách, přenos z Wembley či Rockpalastu… Střihl si taky činoherní roličku v televizním seriálu: v Rodácích vytvořil zapomenutelnou postavu advokáta…

Začátkem devadesátých let podlehl vábení Večerní Prahy (kde přece kdysi s psaním začínal), pak spoluzakládal Dobrý večerník, zkoušel (marně) zachránit umírající měsíčník Melodie…

Miloš Skalka s Jiřím Tichotou

Dneska Miloš Skalka už coby dýdžej v žádném klubu pravidelně desky nepouští, jen když ho nějaký pořadatel hodně přemlouvá, dá si říct. A je to už pár týdnů, co s Jakubem Jakoubkem vzpomněli zrození legendárních Pouštěčin, na něž se stávaly fronty v sálku na Vinohradské (Dynacord club, Supraphon klub a nejpozději Dvojka nebo Déčko). Nechce se věřit, že fakt přišly na svět už v roce 1972… Mimochodem, pod stejným názvem a v tomtéž obsazení se občas ještě v Praze provozují, třeba v Mánesu. Častěji než z pódia je teď Milošův příjemný baryton ovšem k slyšení v rozhlase: státním, jak s oblibou říkával. Na Regině je jedním z pětice pravidelných moderátorů (neméně už zasloužile dlouhověkého) Nočního proudu, vysílá i na Praze (pardon, to se nesmí říkat: na Dvojce): tam má pořad Starý desky jsou hezký a v nedělní poledne příjemnou hodinovku s hudebními jubilanty Kulaté noty. Miloš Skalka – na rozdíl od mnoha jiných - má odjakživa bohatou slovní zásobu, dokonalou výslovnost, příjemný témbr, dovede plynule přejít z hezké češtiny do neméně plynné angličtiny. Pouští jen muziku, kterou má rád a o níž hodně ví. A zásadně neklade hvězdám, jež si pozve do studia, oblíbenou otázku mladších kolegů: „Mistře, jak jste začínal?“ Protože přece u zrodu většiny českých popíků i bigbíťáků tak trochu asistoval…