Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Xenie Zítra má svátek René


Možná to někoho překvapí, ale město Sázava leží (nebo stojí) u Zlaté řeky. Pokud jsem si to popletl, tak ať mi trampové prominou. Trampy jsem potkal už na Wilsonově, nyní Hlavním nádraží. Byli to kluci z Paběrek a já nevěděl, zda se mám k nim hlásit. Byl jsem v bílých kalhotách a kraplakově červeném bluzonu, který mi přivezl syn z Cejlonu, nyní Srí-Lanky. Ale přivezl nám také čaj, který se nejmenoval Srí-Lanka tea, ale Premium Ceylon Tea. Je dobrý.

Nakonec jsem se ke kamarádům přihlásil. Oni čekali, jestli se k nim budu hlásit, když takhle vypadám. A ptali se proč mám na zádech smutného slona, že takový slon pro štěstí má zdvižený chobot. Poučil jsem je, že slon se zdviženým chobotem je hodně nasraný a útočí. Pak přijel dvoupatrový klimatizovaný Elefant a jeli jsme spolu, popíjejíc jejich víno a moje pivo, klábosíc do Čerčan, kde jsem přestupoval. Nevěřili mi, že jedu gratulovat Juppovi k sedmdesátinám. Pak si uvědomili, že taky nemládnou.

Vystoupil jsem na stanici Sázava zastávka a zeptal se, kudy na náměstí Voskovce a Wericha. „Ale panáčku“, řekla mi vlídná paní, „to jste měl vystoupit o stanici později, to byste to měl blíž“. Stanice později se ovšem nejmenuje Sázava, ale jinak. Jupp se taky nejmenuje Jupp ale ing. Michal Konečný.

Cestou jsem si trochu proháněl mozkem vzpomínky. Setkali jsme se spolu na přípravě II. Folk a country festivalu v Lucerně v prosinci 1970. Zaměstnal nás Eda Světlík ve firmě Fortuna, která měla jako logo červený čtyřlístek. Navzdory tomu jsme byli rozehnáni, ale ani jsme se nedivili. Jupp byl bývalý šéfredaktor zakázaného časopisu Dostavník, já byl ve stejné funkci v časopise Zálesák, ale my byli jenom malé ryby. Eda Světlík byl sběratel existencí, které vadily. Mj. to byli po 1989 persony grata:  Ruda Zeman, syndik Syndikátu novinářů, Rudolf Slánský jr., pozdější velvyslanec v Moskvě a JUDr. Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu.


Po skončení Fortuny a zákazu Porty v Ústí nad Labem, zakoupil Jupp malý pohřební vůz přelakovaný na zeleno a Hanka ho pojmenovala Harburn. Začali jsme objíždět republiku a nabízet Portu, což je dlouhej a jistě zajímavej příběh, který by měl Jupp napsat, pokud už není úplně línej. Jupp řídil a vysvětloval mi, co a jak a proč mám říkat na úřadech, protože on nebyl žádný rétor a já byl přirozeně ukecanej. Jeho schopnost oslovit publikum přišla až později. 20 let Porty to je nejen dramaturgie, ale i logistické schopnosti pana inženýra Juppa, který dokázal nejen vyndat ježka z klece, ale i vyrobit ho a firma Fortuna ho rozmnožila mezi mládež a tak ji zavedla k Foglarovi, který nás učil, že chlapci mají být pilní a slušní. Snad jsme byli. Jen tak mimochodem, s Folk a country klubem a trampskými nadšenci za zadkem, udělal Svojšický slunovrat,  Svojšický letorost, etc. Po omezení možností  v Malostranské besedě, kde dramaturgoval  zajímavý výčet soutěžních i přehlídkových pořadů tramp-folk-country, přenechal Besedu Robert Radostovi a vybudoval Klub na Petynce.

Porta 1989 v Plzni byla Jupovým vítězstvím taktiky i neústupnosti. Tajemníček ÚV SSM si stačil v rámci kapitalismu zapikolovat Portu jako ochranou známku a Jupp, kterému bylo jasné, že se stal kozel zahradníkem, vymyslel Zahradu ve Strážníci, pak i jinde. Stal se šéfredaktorem a vydavatelem časopisu Folk a country a písničkového nakladatelství. Není toho už dost? Sice není, ale nepíšu monografii. I když to tak pomalu vypadá.

A tak rychlý závěr. V Sázavě, kde bydlí, si Juppa váží. V Infocentru mu udělali fotoživotopis  (výběr Hanka Juppová), kde je z jeho činnosti od každého (skoro) nějaká trocha. A tak jsem se kochal kamarády na fotkách, i přítomnými Sousedem a Luďou, popíjel víno a poslouchal jak muzicíruje mnohogenerační rodinka Konečných.  V srpnu si můžete v Sázavě výstavu prohlédnout. Jmenuje se Michal Jupp Konečný, Guru českého folku.


Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6741062

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz