Jubilejní desátý ročník udílení Zlatých globů byl ve znamení jednoho splněného hollywoodského snu. V únoru 1953 v hotelu Ambassador v Los Angeles vyhlásila Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu nominace. Nejvíc, celkem sedm, jich obdržel western High Noon (V pravé poledne). Čtyři nominace pak byly proměněny ve Zlaté globy.

Toto ocenění je - jak známo - předzvěstí udílení Cen Akademie, u nás nazývaných po zlaté sošce podobné strýci kohosi Oscar. Vedle skvělého hereckého výkonu představitele hlavní role Garyho Coopera má tento film ještě jednoho hrdinu - filmovou hudbu Dimitri Tiomkina a ústřední píseň The Ballad of High Noon, nazývanou také podle úvodního sloganu Do Not Forsake Me, Oh My Darlin´. Český překlad dobře znáte, odpovídá originálu.

Filmová anotace přibližuje film takto: "Klasický americký western V pravé poledne (1952) patří mezi nejlepší a také nejúspěšnější filmy svého žánru. Vznikl na motivy povídky Cínová hvězda (The Tin Star), publikované v časopisu Collier's Magazine. Jednoduchý příběh šerifa, marně shánějícího pomoc proti čtyřem pistolníkům, kteří se mu chtějí pomstít, se stal předním dílem tzv. psychologického westernu (patří sem ještě např. série filmů Anthonyho Manna s Jamesem Stewartem nebo Kingův Pistolník s Gregorym Peckem) a byl později často napodobován. Svoji životní úlohu v něm sehrál významný hollywoodský herec Gary Cooper (1901-1961), který za svého stoického, osamělého hrdinu dostal druhého hereckého Oscara. K přesvědčivosti jeho výkonu přispěla svým dílem nemoc (Cooperova strhaná tvář, v níž se zračila potlačovaná bolest, byla způsobena prasklým žaludečním vředem), ale především profesionalismus všech ostatních složek filmu, nominovaného na Oscara v sedmi kategoriích.

Zlaté sošky kromě Garyho Coopera ještě dostali oba střihači (Elmo Williams a Harry Gerstad),  Dimitri Tiomkin za původní hudbu a společně s textařem Nedem Washingtonem také za ústřední baladu Do Not Forsake Me, Oh My Darlin', nazpívanou Texem Ritterem. Ostatní nominovaní, producent Stanley Kramer, režisér Fred Zinnemann a scenárista Carl Foreman vyšli naprázdno. Po boku Garyho Coopera dostala svoji první velkou příležitost Grace Kellyová (1928-1982) a němou roličku jednoho z padouchů vytvořil Lee Van Cleef (1925-1989), který se prosadil až o mnoho let později sérií italských spaghetti-westernů. Snímek V pravé poledne je také pozoruhodný tím, že se odehrává v reálném čase (což dokazují časté záběry na hodiny). Stal se rovněž prvním westernem, uvedeným v našich kinech po roce 1948.“

Film V pravé poledne neboli High Noon byl dalším úspěchem Franka Jamese Coopera (7. května 1901 Helena, Montana, USA - 13. května 1961, Beverly Hills, Los Angeles, USA) používajícího umělecký pseudonym Gary. Pocházel z rodiny anglických přistěhovalců, jeho otec byl váženým soudcem. Rodina Cooperových byla zámožná, vlastnila rozsáhlý ranč. Gary se zde naučil praktickým dovednostem, které později skvěle uplatnil i ve filmu. Byly to především práce na farmě - shánění dobytka, jízda na koni apod.

Gary začínal jakožto specializovaný filmový kaskadér - nejprve natáčel nebezpečné scény s koňmi, zejména pády z koně, ale i pády koní, skoky s koňmi apod. Později začal zaskakovat v menších vedlejších a epizodních rolích. Od roku 1926 se datuje jeho kariéra filmového herce, první velkou hlavní roli dostal ve filmu Arizona Bound v roce 1927 u firmy Paramount Pictures. Od té chvíle jeho kariéra strmě stoupala až mezi největší herecké hvězdy amerického filmového průmyslu. Zemřel krátce po svých 60. narozeninách na rakovinu prostaty.