Vlastně se jmenoval baron Pierre Louis le Bris a byl potomkem starého šlechtického rodu. Rodina z něj chtěla mít architekta, ale tak klidné zaměstnání pro Pierra nebylo. V devatenácti letech dobrovolně narukoval do beznadějné války v Indočíně. V regionu, kde napřed prohrála jedna světová velmoc a o pár let později druhá světová velmoc. V kterém zvítězil komunismus a kousek vedle Rudí Khmérové, ještě něco horšího, než je komunismus.

V té ztracené válce v džungli bojoval čtyři roky. Pravděpodobně už v Indočíně přemýšlel o tom, co bude dělat dál. Co může naplnit veterána, který viděl kolem sebe tolik hrůzy? Který poznal komedii života? Rozhodl se pro herectví. Byl krásný, mladý, trénovaný. Byl živý, to se mnoha jeho kamarádům nepodařilo.

Bez větší odezvy hrál na divadle, byl členem akrobatické taneční skupiny (jeho výcvik byl patrný v pozdější roli Vinnetoua – Pierre byl skvěle pohybově vybaven), dostával malé role ve francouzských filmech. Nicméně ty štěky si zahrál vedle takové hvězdy, jako byla Michele Morgan, nebo vycházející superstar Catherine Deneuve.

Nějaké nabídky dostává ten dychtivý válečný vysloužilec ve Španělsku, v Itálii. A potom na konci června roku 1962 odjíždí na slavný filmový festival do Berlína. Tady se kříží jeho cesta s cestou německého producenta Horsta Werndlandta. Tady se směr jeho života natrvalo mění.

Wendlandt hledá představitele indiánského náčelníka pro chystaný snímek Poklad na Stříbrném jezeře. Podařilo se mu obsadit druhou hlavní roli, Old Shatterhanda, v Evropě nepříliš okoukaným, zato už zavedeným americkým hercem Lexem Barkerem, mj. představitelem filmového Tarzana. Jak vzpomíná Barkerova bývalá žena – „Lex měl dokonalé tělo, vypracované, tvrdé jako kámen. Nevím, proč hrál pořád v kožené blůze, vždyť to byla škoda."

Pierre ale roli Vinnetoua – odmítá. Nikdy neslyšel o Karlu Mayovi, připravovaný snímek ho neoslovuje. Je to těžká situace – Wendlandt už měl Barkera a dva nominanty na Vinnetoua, ale nepřálo mu štěstí. Horst Buchholz zrovna natáčí v Hollywoodu Sedm statečných, Christopher Lee je sice vynikající herec, ale typově úplně vedle. Na té střešní terase hotelu Intercontinetal v Berlíně Pierre ještě odmítá, ale je pod velkým tlakem. I vnitřním. Konečně přichází velká role? Konečně přichází šance?

Až do premiéry Pokladu na Stříbrném jezeře si nikdo neuměl představit, jaké šílenství zasáhne Německo a vzápětí i další země, Československo nevyjímaje.

Pierre byl šest krásných filmařských let charakterním Apačem. Časopis Bravo uvedl Brice šestapadesátkrát na titulní straně. Umožnilo mu to další kariéru – zpěváckou. Jeden čas byl dokonce v hitparádě Brava na třetím místě – za Beatles a Rolling Stones.

Jenže Pierre tím Apačem už nikdy nepřestal být. Jak si mnohem později povzdechl – přestal žít svůj život. Do jiných filmových rolí byl dlouho nezařaditelný. Proto se ani český divák, bude-li ho to zajímat, nedozví, jak velký má vlastně baron le Bris herecký talent. Na těch zfilmovaných mayovkách se to prostě nepozná. A v jiných rolích jsme – až na epizodní vyjímky – Brice u nás nepoznali.

Nicméně jeho život možná byl nakonec krásný, i když byl naplněn trochu jinak, než si představoval. Brice byl kultivovaný a noblesní muž, podvědomý dědic dávného rodového poslání. Pracoval v televizi i na divadle, věnoval se ochraně lidských práv. Se svou ženou Hellou (byli spolu od roku 1978) a psy, koňmi, ovcemi a prasátky žil na venkovském sídle blízko Paříže.

Vinnetou nezemřel tehdy v 60. letech výstřelem bílého padoucha. Zemřel šestého června 2015 ve věku 86 let. Málokterý apačský bojovník se dožil takového věku.