Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Dallas George Stivens se narodil 31. 12. 1911 v Blaney ve státě Nový Jižní Wales v Austrálii. Studoval na West Wyalong Public School a na Barker College v Hornsby. Radši by studoval práva nebo architeturu na universitě, ale doba hospodářské krize neumožnila jeho rodičům ho na studiích podporovat.

V roce 1945 se oženil s Winifred Wrightovou, se kterou měl dvě děti. Rozvedl se v roce 1977. Zpočátku kráčel Dal Stivens ve stopách svého otce a pracoval jako bankovní úředník. Tuto práci opustil v roce 1936 - poté, co vydal svou první knížku povídek The Tramp and Other Stories, začal pracovat jako nezávislý novinář. V roce 1939 byl na stáži v Daily Telegraph v Sydney.

Ve válečných letech 1943 – 1944 byl zaměstnán v Army Education, koncem roce 1944 přestoupil do Department of Information, kde psal články o sportu a literatuře, zároveň byl tiskovým mluvčím ministra práce Arthura Calwella. Během této doby napsal knihu How many Australians tomorow?

V roce 1949 získal Dal Stivens místo tiskového mluvčího Australského domu v Londýně. Opustil je v roce 1950, kdy se stal nezávislým spisovatelem. Své krátké příběhy pravidelně publikoval v časopisech Lilliput, The Times Literary Supplement, The Observer a John O´London´s Weekly, a zároveň v rádiu BBC. Dala Stivense od dětství zajímala příroda, napsal velké množství různých článků a příběhů z různých míst Austrálie a Nového Zélandu o chování zvířat, hmyzu, podmořském světě a životě ptáků pro americké a evropské časopisy.

Se svou rodinou se v roce 1958 vrátil do rodné Austrálie. Pokračoval v psaní článků a krátkých povídek. V roce 1963 byl iniciátorem založení Australské společnosti autorů - pobočky Britské společnosti, a stal se jejím prvním prezidentem. Kromě povídek a článků v novinách a časopisech publikoval Dal Stivens několik sbírek povídek a čtyři romány. Román A Horse of Air byl oceněn cenou Milese Franklina v roce 1970. Po roce 1971 se začal více zabývat i svou další zálibou – malováním, kterému se pak věnoval až do konce života. Jeho první práce byly velké abstraktní malby, zkoušel však i další výtvarné techniky, včetně sochařství. První samostatnou výstavu měl v roce 1974 v galerii Holdsworth v Sydney.

V roce 1981 získal Dal Stivens cenu Patricka Whitea za zásluhy o australskou literaturu. Stivensův rozsáhlý osobní archiv je uložen v Národní australské knihovně a obsahuje přes 90 krabic.

Dal Stivens zemřel před necelými patnácti lety – 15. června 1997 v australském Sydney.

O díle Dala Stivense

Dal Stivens patří k autorům žánru vtipného lidového vypravěčství sedmilhářů a šibalů, prášilovské povídky a pololidové „zálesácké“ balady, plné humoru, satiry, nadsázky, fikcí a smyšlenek. Jde vesměs o příběhy, ve kterých se žertuje o „vážných“ věcech, Dal Stivens lidovou tradici obohatil svým vypravěčským talentem, smyslem pro zkratku a drsným výstižným výrazivem.

Řadu svých textů publikoval i pod různými pseudonymy: John Sidney, James Crockett, Jeff Peters, Richard Fitter, Jack Tarrant, David / John Chilton, David / John Wilton.

Dílo Dala Stivense v češtině

Josef Škvorecký připomněl v časopise Host č 5/2005 geniálního překladatele Kamenáče Billa: Stanislav Mareš (1934–2005) patřil k českým spisovatelům, kteří se v padesátých letech z nutnosti stali překladateli. Jejich vlastní díla se nikdo neodvažoval vydat, a pokud si troufnul, se zlou se potázal. /…/ s Janem Zábranou sdíleli společný osud: když byl studentem gymnázia, zavřeli Zábranovi na dlouhá léta oba rodiče a Marešova otce vypudili z rodného a dědičného statku. Oba, Zábrana i Mareš, chtěli studovat na filozofické fakultě, oba nakonec pustili na fakulty, na nichž by je jinak ani nenapadlo studovat. /…/ Mareše na Vysokou školu ekonomickou, z níž byl pak vyloučen, ale nakonec ji s nechutí po večerech dokončil; ironií osudu mu tohle vzdělání v Austrálii poskytlo existenci. Oba začali překládat a psát do šuplíku. Společně sestavili antologii tehdy současné americké poezie, která vyšla pod titulem Obeznámení s nocí (Československý spisovatel 1967), a tu mi věnovali. Stanislav také překládal pro Dorůžkovu antologii Americká lidová poezie (SNKLU 1961) a jeho verze jsou myslím z kategorie podobných přetlumočení V + W nebo Jiřího Suchého. Vyšly potom, i s notovým záznamem, jako Tam, kde teče Mississippi a některé zpívala ve filmu Revue pro banjo Eva Pilarová a Inkognito kvartet. V oblasti folklóru Stanislav pracoval i v próze: podle překladu folklórních povídek australského autora jménem Dal Stivens Kamenáč Bill (SNKLU 1963) vyrobili dokonce /…/ na Barrandově kreslený film. Nejvýznamnější z jeho prozaických překladů jsou ovšem Vědomí skutečnosti Grahama Greena (SNKLU 1965) a Pohyblivý svátek Ernesta Hemingwaye (Odeon 1966). /…/ Pak tedy přijeli sověti, Marešovi se ocitli v Paříži, kde si za nový domov zvolili Austrálii. /…/ Tam Stanislav napsal báseň Báje z Nového světa, své první tištěné (Sixty Eight Publishers, Corp. 1975) a vůbec poslední básnické dílo. Po mnoha letech vyšlo i ve Stanislavově vlasti (Český spisovatel 1996). /…/ Požádal jsem Jiřího Voskovce, pokud se mu Báje z Nového světa budou líbit, aby jeden zpěv namluvil na naši reklamní desku. Voskovec byl básní uchvácen, a tak je nahrávka jednou z posledních Voskovcových interpretací českého textu. /…/

Český spisovatel Stanislav Mareš, překladatel Kamenáče Billa, zemřel tam, kde se narodil Dal Stivens – v australském Novém Jižním Walesu.

Povídky publikované česky:

Kamenáč Bill /překlad Stanislav Mareš/, sbírka povídek 1963 / SNKLU, Jak duch karbanil /překlad Vanda Zámecká/: měsíčník Plamen, cca 1965, Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi /překlad Vanda Zámecká/ : Černá hodinka 1967 / SNDK, Pepřovník /překlad Ivo Karen/: týdeník Naše rodina č. 30 / 1985.

Krátké filmy: Ke třem kresleným, prášilovským groteskám na námět Dala Stivense, napsal scénář a také je režíroval Václav Bedřich. Výtvarníkem byl Miroslav Štěpánek a hudbu složil „semaforský“ Ferdinand Havlík.

Režisér krátkých filmů s Kamenáčem Billem Václav Bedřich (* 28. srpna 1918 – 7. března 2009) byl také tvůrcem TV seriálů – Maxipes Fík, Bob a Bobek, O zvířátkách pana Krbce, O víle Amálce, O makové panence, Štaflík a Špagetka a Pohádky ovčí babičky a že Miroslav Štěpánek (* 2. 12. 1923 –  28. 11. 2005) byl zároveň výtvarníkem úspěšné animované série krátkých grotesek Pojďte pane budeme si hrát režiséra Břetislava Pojara – o dvou malých medvědech, proměňujících se v zápalu hry ve všechno možné.

Komiks: Druhým autorem kreslené podoby Kamenáče Billa je tramp, hudebník a výtvarník – Honza Vyčítal. Kolik příběhů celkem nakreslil nevím – znám jen ty publikované. Prvních šest stránek komiksu vyšlo v číslech 1 - 3. v III. ročníku brněnského časopisu Zálesák – poté jej komunističtí „normalizátoři“ zlikvidovali. Další (a na dlouhou dobu poslední) dvě stránky komiksu vyšly ve sborníku Dvaatřicet trumfů (portréty 32 folkových písničkářů a skupin) vydaném nakladatelstvím Fortuna v roce 1970. Celkem dvanáct pokračování komiksu vyšlo až po roce 1989 v humoristickém časopise Škrt. Za všemi je jedna osoba - šéfredaktor a editor Josef Kobra Kučera.

Knihu Kamenáč Bill v překladu Stanislava Mareše naleznete buď v antikvariátech nebo na http://www.boko.cz/bill/index.htm. Časopisecky vyšly povídky Pepřovník, Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi a Jak duch karbanil. Publikace s komiksy o Kamenáči Billovi v podání Honzy Vyčítala lze při troše štěstí sehnat také v antikvariátu, nebo na skautských burzách.

Poznámka: Biografické a bibliografické údaje v češtině jsou nedostupné. Získal jsem je tedy především z internetu (převážně z webu Národní australské knihovny). Za překlad děkuji Jarmile Štogrové – Wickie.

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076703

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz