Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Marian Zítra má svátek Emanuel

Moje další cesta mne následující víkend po Banjo Jamboree zavedla do Luk nad Jihlavou. Konal se tam již podvacáté Bluegrass a Jeep festival White Stork. Pořádají ho Kamarádi Balkánského ranče jako tradiční setkání vojenské techniky, dobré muziky, jídla a pití a hlavně kamarádů. Nebyla jsem tam poprvé a moc jsem se těšila na své oblíbené kapely.

Páteční přehlídku džípů a jiných vojenských vozidel jsem bohužel promeškala, ale na louce jich parkovalo velké množství, takže bylo možné si je později po částech prohlížet. A sobotní program stál za to! Dojela jsem tam vlakem půl hodiny před začátkem, pozdravila se s pořádajícím Standou Řehořem a ostatními kamarády z Pražců a dalších kapel.

Festival úderem druhé zahajovala Nová Sekce a Tomáš Tichý mne velice překvapil humorným povídáním o tom, jak jsem je kdysi přihlásila do soutěže evropských kapel, kterou v roce 1998 pořádala americká SPBGMA v rámci 1. Tradičního festivalu americké muziky a tanců ve Vídni. Jak tam původně vůbec nechtěli jet a nakonec vyhráli druhé místo. Já už jsem na to dávno zapomněla.

Abych si tedy osvěžila paměť, zahrabala jsem v archivech a přečetla si o tom článek v Bluegrass Bühne. Prý jsem to tehdy žertem nazvala První americká mezinárodní soutěž československých bluegrassových kapel v cizině. Zúčastnilo se jí tehdy dvacet evropských kapel. Každopádně to tehdy vyhrál Fragment, druhá byla Nová sekce, na třetím místě se umístil Monogram, čtvrtí byli Petr Brandejs Band, pátý Reliéf, šestý Blackjack, sedmí němečtí Sacred Sound of Grass , osmí rakousko-český New River Train, devátí Country Coctail, desátí Italský Springfield a jedenáctý Blueland. Tehdy se poprvé potvrdilo, že český bluegrass je ten nej. V jednotlivých instrumentech zvítězili na dobro Henrich Novák, kytarista Jakub Racek, na mandolínu Zdeněk Jahoda, a na basu Pavel Peroutka. To byl konec všem těm posměváčkům, co tvrdili, že si vymýšlím, že se u nás hraje ten nejlepší bluegrass.

No, diky Tomovi jsem si zavzpomínala na pravěk. Zahráli tam opět výborně. Dobře že se k nim vrátil od muzikálů i Kamelotů kytarista a zpěvák Špek – Marek Dráb a banjo obsluhuje namísto Lukáše Mayera Pavel Zícha. Basa Ivana Preislera byla jako vždy super. Slyšela jsem od nich mnoho nových krásných písniček. Holt umí!

Jako další nastoupila domácí kapela Pražce. Jejich nestora Vaška Kříže moderátor označil jako našeho nejstaršího aktivního bluegrassového hráče na mandolínu. Kapela má za sebou neuvěřitelných sedmačtyřicet let a hraje jim to pořád výborně. Je to jedna z mála českých kapel, co mají dívčí banjistku. Tou je Mirka Musilová.

Po nich zavládl Ladygrass, děvčata Od plotny skok se spoustou vlastních kompozicí. Líbily se mi ještě víc než minule v Čáslavi. Měly obrovský úspěch.

Byla jsem moc zvědavá na nejnovější sestavu Svaťa Kotas Bandu. Přidala se k nim má dlouholetá holandská kamarádka, zpěvačka a basistka Loes van Schaijk a kapela postoupila ještě o další stupínek nahoru. S Janou Vojtkovou jim to krásně ladí a ani zpěv Tomáše Vojtka a jeho nádherné písničky nemají chybu. Tomu všemu vévodí jedinečné, nenapodobitelné Kotasovo banjo. Svaťovu muziku prožívám již od dob Poutníků a Fragmentu a ještě nikdy mne nezklamal. Zkrátka senzace.

Málokterý festival se může pochlubit tím, že tam po sobě hrají hned dvě banjové legendy za sebou. Jihočeská skupina Sem Tam je od úplných začátků také moje srdeční záležitost. Nádherné, nejenom dívčí zpěvy, výborní instrumentalisté pod taktovkou houslisty Luboše Marka a mezi nimi legendární, stejně jako Svaťa naprosto nenapodobitelný banjista Vojta Zícha. Co by člověk chtěl víc…

Po delší večeřové přestávce nastoupily hvězdy večera Roman Horký a Kamelot. Hlediště se ještě víc naplnilo. I Roman mne překvapil několika novými písněmi, a obecenstvo bylo nadšené.

Bylo tam opravdu nádherně. Díky všem pořádajícím, zvukařům, vystupujícím muzikantům a opravdu výborným kuchařům, kteří se starali o naše žaludky. I to pivo mi chutnalo, hlavně to z pivovaru Lobkowicz s lemonkem. Hahaha! Myslela jsem si, že je bez alkoholu, tak jsem pilně doplňovala pitný režim… Po třetím mi v tom vedru ale trochu ztěžkly nohy, tak jsem se šla zeptat zda v něm fakt není alkohol. Ve stánku se mi moc smáli, že ano, sice asi jenom málo, asi jako osmička kdysi… Ale bylo moc dobré. Zase jsem se poučila a ptám se, proč už nikde nemají desítku na žízeň, jedenáctku holt nemusím…

Noční azyl mi jako vždy poskytla rodina Vaška Kříže. Tímto jim moc děkuju. Ráno jsem šla ještě na procházku kolem Jihlavky cestou na nádraží. Festivalové místo už bylo skoro uklízené, mnoho Jeepů a vojenské techniky se balilo na cestu zpátky. Tak se se všemi rozloučit a sotva jsem vlezla do vlaku začala pořádná bouřka.

Foto: Lilly Pavlak

Fotky si můžete prohlédnout na mém FB profilu

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8795076

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz