Vítěz Porty - skupina Lu's and

I když na první pohled se to nezdálo zjevné, letošní Porta v Řevnicích byla poněkud jiná než její předchozí ročníky. Měla jiný náboj i jaksi emotivnější atmosféru – bylo jasně čitelné, jak si návštěvníci víkendových portovních koncertů cení, že je neberou jako běžnou samozřejmost a že jsou šťastní, protože jsou po dvou letech zase součástí téhle jedinečné hudební akce. Potvrdila mi to v různých slovních variantách i řada lidiček, kteří se již tradičně o přípravu Porty starají, anebo se jí pravidelně účastní. Od členů štábu, přes muzikanty, rozhlasáky, návštěvníky až po hostující a soutěžící muzikanty. Jako by vše ovládal takový všudypřítomný, smířlivější a citově hlouběji prožívaný duch chvíle.

 V čem ještě se Porta změnila? Došlo k několika menším organizačním změnám, jako byl třeba přesun semifinálové soutěže na pódium hlavní scény v amfiteátru apod, ale na celkové tváři portovního dění se to de facto nijak neodrazilo. A návštěvnost neovlivnily ani nepříznivé předpovědi počasí. Ovšem Porta není jen třídenní hudební maraton finálového dění – předchází jim mravenčí práce v krajských a oblastních kolech, na jejichž pilířích pak vyrůstá konečné portovní finále. Letos sice ještě některá kola probíhala on-line, ale jinde už živě a s nečekaným zájmem soutěžících.

 Pro mne osobně byl sice tenhle letošní svátek muziky kratší o páteční koncert, kterého jsem se ke své lítosti nemohla zúčastnit, zejména pak lituji, že jsem nezažila vystoupení skupiny Jak je neznáte se vzpomínkou na Tonyho Linharta. Ale v sobotu už jsem vplula do starých známých festivalových vod. Bylo báječné potkávat, jako každý rok, přátele a kamarády a potřásat si s nimi rukou, bájená byla i ochutnávka úžasného narozeninového dortu, který Jirka Vondráček obdržel s půlročním zpožděním, a nezklamala ani nezaměnitelná atmosféra všech víkendových hudebních vystoupení, což klasicky umocňuje přírodní prostředí amfiteátru.

Premiéru si však odbýval zvukař – zkušený a vstřícný Karel Dřínek, jehož cit a flexibilitu si chválili jak muzikanti, tak posluchači. A ráda bych také připomněla obsáhlou výstavku, dokumentující fotografiemi a psaným slovem historii Porty. Tohle archivní ohlédnutí do minulosti pravidelně připravuje usměvavá a obětavá Miládka, kterou znáte ze stánku s Portýry, cédéčky a drobnými suvenýry. A dovolím si připomenout také její prosbu, týkající se zapůjčení fotografií a další dokumentace k prvním ročníkům Porty, aby mohla doplnit dosavadní mezery v této přehledné prezentaci.

Třebaže předpověď počasí na víkend hrozila přeháňkami a bouřkami, až do pozdních večerních hodin se to v sobotu obešlo jen několika kapkami, pořádně pršet začalo až při vystoupení Věry Martinové, ale většina posluchačů zůstala hrdinně sedět pod pláštěnkami a deštníky. Zajímavé bylo, že déšť ustal zároveň s koncem zpěvaččina vystoupení, jako by po Žalmanovi převzala tuhle neblahou dešťovou hůl. A pak to ale řádně rozpumpoval starý dobrý Cop s Míšou Leichtem, který rozhodně nenechal nikoho chladným. O to víc oceňuji jejich vyjádření pokory na konci jejich bloku. Večer zakončila Lokálka se svým speciálním parodickým repertoárem, spolehlivě lechtajícím bránice, a pohotovým vtipným moderátorem Vaškem Součkem.

Ale vrátím se ještě k předchozímu sobotnímu programu - po dlouhé době jsme totiž s potěšením vyslechli klasické trampské písničky, které se na Portě nevyskytovaly už celé roky - a to díky uskupení s názvem Brzdaři, se znělými mužskými vokály. Nakonec jejich téměř půl století působení na hudební scéně mluví samo za sebe. Dalším příjemným překvapením v trampském hávu byla podstatně mladší kapela Choroši se svižnou muzikou, vtipnými texty i průvodním slovem. Těm bych také dala s radostí svůj palec nahoru. Dalším plusem v tomto výčtu byly nesporně i tři soutěžící skupiny s bluegrassovým repertoárem.

Vítězem Porty se stala mladá skupina Lu's and, s frontmankou z Holandska, která drží primát i v tom, že poprvé na zdejší portovní scéně zvítězila formace, která nehraje jen česky, ale i anglicky. Toto kvarteto si odneslo i Cenu ČRo Olomouc a Cenu SAI. Jako druhá se umístila mladá sestava  Zkusmeto se skvělými texty a dobře nastavenými vícehlasy. Třetí místo obsadila Saša Niklíčková, která zabodovala i v autorské soutěži s písničkou Námořník. Cenu poroty si odnesl malý bubeníček Štěpán Kočárek ze skupiny Ornament, který nebyl za bubny téměř ani vidět. Cena Country radia pak putovala k písničkářce se jménem Blondýna, zatímco Cena SMS soutěže byla udělena skupině VilMa. A Slávek Maděra z této hudební skupiny si vysloužil i Cenu Obce spisovatelů ČR za nejlepší autorský písničkový text, v podobě keramického poháru. Naživo byla tato posledně jmenovaná cena předávána poprvé, ale poprvé bylo toto nové ocenění udělováno už v loňském roce,  kdy portovní soutěž probíhala on-line a odložené finále pak rovněž virtuálně, bez diváků. A svou zaslouženou Portu si odnášel tentokrát také dlouholetý moderátor Zdenek Schwager, jehož překvapení a dojetí po tomto vyhlášení bylo naprosto nefalšované.

I v nedělním programu jsem si musela díky odjezdu vlaku nechat ujít hostující Zelenáče, Radka Tomáška, Petra Kocmana a Aleše Maudra, ale byla jsem nesmírně vděčná za možnost slyšet a vidět ještě před vyhlašováním výsledků hodinový program Druhé trávy a Roberta Křesťana, což byla skutečná hudební lahůdka.

 Kdybych měla jmenovat všechny, kteří se o zdárný průběh Porty zasloužili – a každoročně zasluhují - byl by tento seznam hodně dlouhý. Nemůžu ale vynechat pohotovou a stále zaměstnanou Aničku Roytovou z vedení štábu, ČTU, jejíž členové se podílejí jak na průběhu krajských kol, tak na finále, obětavou fotografku Dášu Borovskou, ale třeba i portovní lékařskou pohotovost, kterou již třináctým rokem Jonáš – MUDr. Jiří Drábek. A asi bych se měla také zmínit i o těch, kteří nás fundovaně a vytrvale provázeli všemi třemi festivalovými dny – a co víc – oba, Zdenek Schwager i Petr Bohuslav - jsou Jihočeši, a to mou patriotskou dušičku těší neméně tak, jako slova chvály na víkendový svátek dobré muziky.

Foto:www.porta-festival.cz