Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Letošní zimní bluegrassový camp se tradičně konal v zasněžené horské chatě Kosodrevina na jižním svahu dva tisíce metrů vysokého Chopku v Nízkých Tatrách. Je to nejvýš položený bluegrassový festival ve střední Evropě. Vyprodaný bývá již několik měsíců dopředu. Tradičně byl věnován památce bývalého chatára Jožky Černého, který si tuhle jedinečnou akci společně s Romanem Áčem z Trnavy vymyslel. Bohužel nás v létě 2012 ve věku pouhých jedenapadesáti let opustil. Určitě se ale na nás celý víkend koukal shora a líbilo se mu, že má opět plný dům a na dálku si s námi připíjel čerešňičkou…

Chatu mají teď na starosti a tradici udržují jeho dva synové Petko a Palo. Muzikanti tam hrávají na své vlastní náklady pro kamarády a rodiny. Na Kosodrevinu jezdím pravidelně a moc ráda, ale bohužel ne každý rok se mi to podaří. Také o tom vždy píšu, tak se nechci moc opakovat. Základní informace zůstávají stejné, ale  pro ty, kteří tuhle výbornou akcičku ještě neznají, je uvedu. Kosodrevina je horská chata v Nízkých Tatrách na svahu Chopku asi 1500 metrů vysoko, přímo u sjezdovky. Jezdívala tam ze Srdiečka (Bystrá dolina) čtyřsedadlová lanovka, ale tu zrušili a ted už jezdí jenom kabinky z Krupové. Kabinky na mezistanici Kosodrevina jsou v provozu do půl čtvtrté. Odtud se dá vyjet až nahoru na Chopok. Do chaty se vejde asi 270 lidí, a je každoročně druhý lednový víkend nacpaná k prasknutí muzikanty hrajícími na akustické nástroje převážně bluegrass, jejich rodinami a fanoušky.

Jezdívala jsem na Srdiečko autobusem, který jezdil dvakrát denně z Brezna, ale pořád ještě nevím, zda existuje spoj i na Krupovou. Loni tedy ještě nebyl a letos jsem to nestihla zjistit. Zřejmě nikdo kromně mne už vlakem a autobusy nejezdí. Domluvila jsem se proto se Simonkou Smidtovou, že mne vyzvedne na nádraží v Banské Bystrici a pak jsme dál pokračovali s jejím přítelem Martinem přibrat Tatianu Batovou. Už na parkovišti na Krupové jsme potkali spoustu kamarádů. Nahoru jsme dorazili něco po třetí. Ubytovat se a dolů. Tam to již hučelo jako v úlu. To bylo radosti ze shledání. Jako mávnutím proutku k večeru  všichni lyžaři zmizeli a teď již na dalších nejméně čtyřicet hodin tam zavládl nonstop bluegrass.
Venku bylo nevlídno , sněžilo a byla mlha, tak už jsem nevystrčila ani paty z chaty. Večeře se podávala v šest hodin a měli jsme květákovou polévku, vepřovou pečeni se slovenskou rajskou a bramborovou kaší, bylo to moc dobré.

Organizační štáb dorazil již ve čtvtek. Jirka Elger vymyslel nové jeviště, aby se trochu vylepšil zvuk, který po sníženi dřevěných stropů byl dost špatný. Jaro Rakay mu k tomu vyrobil konzoly. Musela to být děsná dřina, ty všechny zvukařské propriety vytahat nahoru. Už se vesele zvučilo. Hlavní program v jídelně začínal presně v osm hodin.

Jako první nastoupila skupina Tien z Trenčína, která mimo jiné organizuje festiválek v Horné Porubě. Hrají už víc než čtvrt století a já je mám moc ráda. Zahájili písní Jericho a jako vždy se mi  nejvíc líbila jejich slovenská verze písně Greensleeves... Další v řadě byli mí oblíbení  Zatúlaní  z Prievidze s písní Bosý král a spoustou dalších... Po nich nastalo oficiální přivítání účastniků campu, hlavni slovo měl Roman Ac a Heno Medved. Ke slovu se dostal i chatar Pavel Cerný, Jožkův syn. Na  jeviště nastoupila pražská skupina  Abalone. Zahájili nádherně zazpívaným gospelem.  U některých  jejich  písní mi až z té krásy naskočila husí kůže.  Zahráli také pár převzatých věci z repertoáru Blue Higway. Ale nejen zpěv,  i instrumenty byly výborně, hlavně se líbilo dobro Darka Houšky.. Velký dojem na mnohé zanechala jejich a capella píseň Moon River z filmu Snidaně u Tifanny. Jistě nebyli na Slovensku poprvé a naposled.

Pak se na jeviště dostavila Funny Grass z Českého ráje a tím pádem i první žena, zpěvačka a kytaristka  Bára Součková. Také nám představili svého nejmladšího člena, dobristu Honzu Richtera. Karlos Souček exceloval jako vždy jak na mandolinu, tak na foukací harmoniku a Jarda Handlíř se věnoval banju. Moc se mi líbila písnička Catfish John, kterou nám dle úpravy Jerryho Douglase a Alison Kraus zazpivala Bára. Jinak jim moc sedí muzika v irských rytmech a basák Petr Ivan moc pěkně zpívá.

A již zde byla nejnovější  vynikající slovenská formace Heartbeats...Po mé oblíbené Time to wander od Dillardů si pro nás připravili překvapeni. Kmotři Roman Ač a Heno Medvěd  pokrtili  jejich  nové cédečko s názvem Melody Roads, čím jiným, než čerešničkou.  Jejich zpěvačka Sona Svecová má nevšedni nádherný hlas a hoši nezůstávají pozadu. Výborný kytarista Vlado Križan, nejlepší slovenský mandolinista Michal Bajo Barok, dobristu Henricha Nováka zná jistě každý, na base  Dodo Jagerský, na housle Pavol  Matěj a s banjem se k nim po odchodu Filipa Batu, na kterého si také vzpoměli ,přidal Zdenek Rohlík Roh... Super !!!  Muzika jako řemen!

Po nich nastoupil výborný slovenský Blueland s jejich hard driving bluegrassem, které také jistě znáte. Už jsem o nich mnohokrát psala. Bratři Tomkové s basou a kytarou, Pavol Reyo Dano na mandolině  a Ralph Schut na banju. Letos Sancho náhodou nebyl na žádné expedici, tak jsme si je užili v kompletni sestavě.Obecensto je propustilo až po přidavkovém hitu, Vždy ked ráno vstavám prvy....

A pomalu se chystala fantastická sestava kolem Petka Luhy, na které se vždy nejvíc  těším. Tento rok si dali název Peter Luha & Koska Nostra. Nejdřív nám zahrál Petko s Marianem Jaslovským a jeho saxofonem, postupně se přidávali Henrich Novák s dobrem, Pavol Matěj s houslemi,  Josef Jope Forman s foukačkami. Jejich muzika se nedá popsat, musí se slyšet… Nakonec se k nim přidal náš holandský kamarád, basák  Dave Mac Gillavry a ten už pak na jevišti zůstal až do konce. To byl nářez !!! Museli také párkrát přidávat….

Závěr večera opět patřil nizozemské kapele s příchutí rock`n´rollu padesátých let, Holy Water aneb Svatá Voda. Chris Schut, kytara a zpěv, a basák, zpěvák a hlavní komik Dave Mac Gillarvy se před pár lety přestěhovali do Čech a jejich čestina už je skoro perfektní. Jejich muzika by snad probudila i mrtvoly. A Dave to jako vždy vtipně komentoval. Každopádně to vždy nakonec pořádně roztočí a obecenstvo roztančí.Už byly skoro dvě, když skončili. A pak následovaly nesčetné sejšny, v baru, v přísálí i jinde, až do rána bílého.

Po výborné snídani  se už zase sejšnovalo, nebo to banda jěště pořád táhla od včerejška? Venku sněžilo a bylo mlhavo, ti kteří vyjeli na Chopok stejně nic neviděli, tak mne ani nemrzelo, že jsem tam nebyla. Nasadila si mačky a  šla na procházku, ale moc se chodit nedalo, tak po poledni zase do chaty, koukat na další muziku.

Ve dvě začinal dole v baru odpolední program, který otvírala má oblibená a stále se zlepšujici Štvrtková klobasa z okolí Žiliny. Psala jsem o nich loni. Vynikající Michal Kováč střídal manodlínu s houslemi, Stanko Turek  na Dobro, Stano Palůch senior na banjo a hlavni slovo měl  kytarista Martin Hlavatý. Po nich nastoupil jako předvoj Zdenek Lucák se svým dobrem a záhy se k němu přidala tradiční kapela Sidlo. Byli mírně indisponovani, neboť oslavovali, že se Duškovi Zapalačovi narodila druhá dcerka se jménem Zofia. Poprvé jsem je viděla s  dívčím členem, mandolinistkou Alžbětou Albrechtovou.  No zhostili se svého vystoupení ve cti....A se Zdenkem jim to šlo ještě líp.

Další v řadě bylo Duo ToPinQui, které tvoří manželé  Joey a Pavel Tim Duda.  Loni i předloni  tady měli obrovský úspěch. Nádherně zpívají, Joey i francouzky a anglicky, je radost je poslouchat. Největší úspěch měl a snad píseň  If I Needed You….

Po nich nastoupila další z mých oblíbených a výborných kapel Red & White z okolí Karviné, s Míšou Wawrzyczkem na banju a bratry Zielonkovými, Marianem na kytaru a dobro a Adamem na mandolínu a housle a Benem Konstantinidisem na base. Prohlásili,  že se nad sebou zamysleli a začali skládat i své vlastní písničky. Jako příklad nám Ben předvedl svou Narozen ve špatném znamení… Také jsem o nich už mockrát psala a všem se moc líbili. A již nastoupila formace Vacuum Ball aneb Kulička Vakua kolem Zdeňka Rohlíka Roha z Jihlavy. Ti tady měli s obrovským úspěchem svou premiéru jako trio lovi  a byli označení jako objev festivalu .  Vzali si k srdci, že by byli ještě lepší , kdyby měli i basu a tak s Blankou Pressslerovou hráli už v Horné Porubě. Ted si navíc přitáhli ještě bici. Kapelu tvoří vynikající zpěvačka a kytaristka Bára Preisslerová, houslista Vojta Nosek  a výše zmíněný Rohlík a Blanka. Jméno bubeníka mi momentálně vypadlo. Ne moc bluegrassu, ale nádherná muzika...

Pak následovali Peťo Luha a Marian Jaslovský. Geniální  a charismatický kytarista a skladatel  Peťo „Pitu“ Luha je na Kosce již po dvanáctéa dá se označit jako ikona festivalu. Svoji kapelu si vozí v kufříku s sebou. Nedá se popsat, musí se vidět. Jeho spoluhráč Jaslo je také vynikanící hráč nejenom na saxofon. Jako vždy je diváci nechtěli ani nechat odejít… Rustic Robots, aneb Rustikalni robotis se nám představili v neobyčejně  učesané verzi. Letos žádne tetování, ani make up. Vzpomínám si, jak jsem z nich měla skoro strach, když jsem je zde kdysi  viděla v jejich hrůzostrašné podobě poprvé. Jejich perfektní virtuozně zahraná a zazpívana  old county a bluegrassová muzika všechny uchvátila… Hrají ve složeni Ralph Schut - kytara, Radek Vankát - Dobro, Zdenek Rohlík Roh- banjo  a Chris Schut –basa.

A hurá nahoru na večeri. Měli jsme výbornou čočkovou polívka a rýži s dobrou omáčkou s drůbežím masem na houbách. Byli jsme již druhá směna, tak sotva jseme dojedli, honem se nachystat na večerní koncert, který v jídelně začínal o půl osmé.

Moc jsem se těšila kapelu Riding Hoppers.  Kapela je složena z torz legendárních českých kapel Bluegrass Hoppers , která vznikla v roce 1967 a později byla přejmenována na Fešáky, a Riders - od roku 1972 s legendárním banjistou Tomášem Šperkem a houslistou a kytaristou Jirkou Jandáskem.  Večerní program zahájili písní Old Joe Clark a pak přizvali na jeviště Robika Mouchu, který se Kosky pravidelně zůčastnoval dosud jenom jako divák a ten nám zazpíval  starý Fešácký hit, Rychlejší  koně. Robert je dodnes regulární člen Fešáků. Mandolinista Radek Stanka, také jeden ze zakládajících členů,  zazpíval Baladu o Johnu Henrym. A opět Robik Moucha s písní Séfe, tak pust mne zpátky ke koním. Jirka Jandásek  se moc divil, že včera tady nezazněla ani jedna instrumentálka. Za jejich mladých let s Tomášem Šperkem jich hrávali spousty.  Vypálili na nás tedy Foggy Mountain Breakdown. Zpívají většinou česky, jenom Robík, který žil dlouhou dobu u imperialistů, anglicky zazpival City of New Orleans…. Pochopitelně museli přidávat a byla to písen, kterou začínali prý pověstné Fešácké Saloony, koncem šedesátých let, s nazvem Svoboda se blíží. V té době prý taky nosili stetsony, což některým z nich zůstalo. Dnes již to ale  znamená něco jiného………

Po nich se na podium chystal fantastický Svaťa Kotas Band z Brna ve složeni  Svaťa jako kapelnik, banjista i kytarista a hlavni autor hudby, Tomáš Vojtek - kytara, zpěv, autor většiny textů, zpěvačka  a mandolinistka Jana Vojtková s nádherným hlasem, dobrista Michal Nežerka, na kontrabas je doprovází Vladimír Vašek. Kapela hraje svéraznou muziku na pomezí bluegrassu, nové akustické hudby i folku. Svatovy kapely ve všech sestavách odjakživa děsně prožívám a vždy má kolem sebe samou muzikantskou smetánku. No byla to senzace první třídy, také museli přidávat.

Kapelu Vodopád z Brezna snad ani představiovat nemusím, na Kosce patři k inventáři a ještě  nikdy nevynechala. Dlouhá léta patří k mým oblíbencům. Temperament z nich jenom srší, vždy a všude dokáží vykouzlit nádhernou atmosféru a obecenstvo je zkratka miluje. Už jsem o nich také psala mockrát, nechci se opakovat.  V půli vystoupeni vytáhl Ondra Paciga flaštičku borovičky, kterou si schoval z posledního rozloučení s Jožkou Černým a připil si s ním tam nahoře….V mnoha očích se objevily slzičky…..

Po nich nastoupili brněnští Poutníci. Delší dobu zde nehráli, neboť neradi cestovali sedačkovou lanovkou ze Srdiečka. Já se na ní taky vždycky bála, hlavně když sněžilo a foukal silný vítr. Jednou se se mnou dokonce v půli svahu zastavila. Slézat na tu ledovku nebyl žádný med. A s nástroji to byl jistě horor. Poutníci hrají  devětačtyřicáty rok. Jako vždy výborně zahráli jak nové věci,  tak ty z té nejslavnější éry s Křestanem, nechyběl pochopitelně ani ten největší hit, Panenka….

Po nich nastoupil další má oblíbená BlueRej ze severní Moravy. O těch taky píšu každou chvíli a jako přidavek nám zahráli i tu mou nejmilejši, Metličku krivolakou…. A pak nastoupila bombastická kapela Professional Deformation, kterou většina účastniků viděla ten den poprvé. Já o nich psala už po lonském Banjo Jamboree, tehdy si ještě říkali  Acoustic DeFormation . Tehdy jsem z nich doslovně, a nejen já, padla na zadek. Jejich  fantastická muzika mi už připadá jako z další dimenze. Ozývaly se hlasy, jako novej Newgrass Revival atd.  Tahle sestava - Jakub Racek, Radek Vankát, Petr Vošta a v pravdě basový kouzelník Miloš Peter Klábště, se opravdu nedá popsat slovy, ale musí se  vidět a slyšet. Něco takového zde ještě nebylo. Nejen že všichni virtuozně ovládají své nástroje, ale i perfektně zpívají. Obecenstvo bylo jako v tranzu a pochopitelně je nechtěli pustit z jeviště. Myslím, že Ondra Paciga byl úplně vedle z jejich basáka, určitě zrávil bezesnou noc… Obecenstvo flipovalo při jejich poslednim přídavku, Patlal od Petra Vošty. Za jedinou deformaci by se dal označit deformovaný Radkův účes…

Festival se pomalu blížil ke konci a nastoupila nová hvězdná sestava Monogramu, tedy bratrů Jahodů, s Jardou s banjem a Zdenkem s mandolínou, basistou Pavlem Lžičařem a hlavním zpěvákem a kytaristou, který je  zodpovědným za jejich většinu jejich nové tvorby, Jindrou Vinklerem. Po odchodu Pepy Maliny byla tahle kapela obohacena vynikajícím dobrem Honzy Kouby. A mě v něm  přibylo do mé rozsáhlé adoptivni bluegrassové rodiny další, a zatím nejmladší, vysoce talentované dítě. Mám z nich všech jako vždy velkou radost….

 Když po pár přídavcích skončili, táhlo již na druhou hodinu ranní. A opět následovaly nesčetné sejšny až do rána bílého. Když jsme kolem čtvrté odchazely s Tatianou spát, ještě  se všude hrálo.

Nezbývá než poděkovat všem účastníkům a pořádajícím tohoto jedinečného campu. Romanovi a Rudovi Áčovým, Jirkovi Elgerovi za zvuk, personálu Kosodreviny a všem těm, co se podíleli na přípravě a zdárném průběhu tohoto jedinečného a nezapomenutelného festivalu. A všem zúčastněným za  nádhernou atmosféru, která tam panovala. Osobně děkuji Simonce a Martinovi, že mne vzali autem tam i zpět do Banské Bystrice. Hlavně pozdrav Jožkovi Černému tam nahoru…
Kdyby celý bluegrassový rok 2018 probíhal v takové pohodě a harmonii jako vládla na Kosce, byl  by to jistě jeden z nejlepších. Moc  doufám, že se na Kosce zase všichni za rok ve zdraví sejdeme.

 

 

 

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7078965

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz